Stálezelené dřeviny a možnosti jejich uplatnění na zahradě

Neopadavé dřeviny mnohdy tvoří základ celoročně efektních zahrad. V praxi se to s nimi ovšem často přehání. Zvláště na škodu to může být v malých zahradách, které tak díky těmto jinak zajímavým rostlinám působí celý rok poměrně stejně. Pokud se ovšem stálezelené rostliny do zahrady zakomponují citlivě a moc se to s nimi nepřežene, užijeme si svou zahradu i v době, kdy příroda usnula zimním spánkem.
Reklama

Stálezeleným rostlinám se často vyčítá jejich po celý rok stejný vzhled, což je samozřejmě pravda. Tento efekt se netýká pouze notoricky známých zeravů (Thuja), ale i dalších běžně používaných rostlin. Skutečnost je opravdu taková, že většina stálezelených dřevin je prakticky neměnná, na podzim nezbarvují svoje jehlice ani listy, jak tomu bývá u opadavého sortimentu.

Reklama

Oblíbené zeravy jsou někdy kritizovány kvůli strnulému vzhledu, který je stejný po celý rok. foto: Lucie Peukertová

Oblíbené zeravy jsou někdy kritizovány kvůli strnulému vzhledu, který je stejný po celý rok. foto: Lucie Peukertová

Ovšem i zde najdete pár výjimek, které reagují na změny teplot změnou zbarvení. Je to hlavně případ krásné borovice kleče (Pinus mugo) kultivaru Winter Gold, jejíž svěže zelené jehlice se na konci podzimu přebarví do zlatých tónů. Se změnou můžete počítat také u půdopokryvné mikrobioty křižmovstřícné (Microbiota decussata). Tento neopadavý jehličnan nevyžadující žádné tvarování při poklesu teplot změní své tmavě zelené zbarvení na bronzové, což je v našich podmínkách poměrně raritní zbarvení.

Zimní efekt stálezelených dřevin. foto: Lucie Peukertová

Zimní efekt stálezelených dřevin. foto: Lucie Peukertová

Kde je vysadit

V sortimentu stálezelených dřevin objevíme rostliny s různým charakterem růstu a se zcela odlišným habitem, který je tím pádem předurčuje ke zcela odlišnému využití v zahradnické praxi. Zatímco vzrůstnější rostliny využijeme hlavně co by součást živých plotů a stěn, které vytvoří celoročně zelenou clonu mezi pozemky nebo jednotlivými částmi zahrad, pomalu rostoucí druhy, jako je například zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens) oceníme jako lem záhonů nebo jako solitéru či skupinu, kterou lze tvarovat do kulovitých tvarů nebo do figur.

Kulovitě tvarované zimostrázy vždyzelené. foto: Lucie Peukertová

Kulovitě tvarované zimostrázy vždyzelené. foto: Lucie Peukertová

Mnoho stálezelených rostlin není v našich podmínkách zcela mrazuvzdorných, vyžadují vyšší vzdušnou vlhkost, chráněné stanoviště a výsadbu pokud možno chráněnou před ostrým slunečním zářením. I poměrně oblíbené pěnišníky (Rhododendron) jsou vhodné pro výsadbu do specifických podmínek. Kromě toho, že vyžadují kyselou půdu bohatou na rašelinu, je nutná i výsadba do přistíněných částí zahrady.

Pro stálezelené rostliny bývá často velkým nepřítelem výsadba do té části zahrady, kde hrozí v zimě ledový průtah, což bývá například mezi dvěma budovami. Pokud hledáte vhodné rostliny pro výsadbu do nádob, pak vyzkoušejte ze stálezeleného sortimentu hlavně pomalu rostoucí druhy. Vhodné budou již zmiňované zimostrázy nebo borovice kleče dostupné v mnoha krásných kultivarech, které se liší zbarvením, texturou i habitem.

Hlohyně šarlatová potěší neopadavými listy i pestrými plody, které na větvích drží dlouho do zimy. foto: Lucie Peukertová

Hlohyně šarlatová potěší neopadavými listy i pestrými plody, které na větvích drží dlouho do zimy. foto: Lucie Peukertová

Použití v živých plotech

Mnoho stálezelených rostlin se hodí také do živých plotů. Dobrým příkladem je třeba tis červený (Taxus baccata), který sice roste poměrně pomalu, ale je opravdu dlouhověký a snese i hluboké zmlazení. Při tvorbě živých plotů rozhodně nemusíte zůstávat u nejčastějšího řešení v podobě výsadby zeravů. Pokud potřebujete svou zahradu ochránit před vstupem divoké zvěře nebo nezvaných hostů z ulice na pozemek, vysaďte hlohyně šarlatové (Pyracantha coccinea). Tyto rychle rostoucí keře totiž vytváří silné a dlouhé trny, které působí jako přirozená ochrana nejen rostliny, ale i zahrady.

Neopadavé druhy by v zahradě neměly převládat, skvělý efekt vytvoří i v několika málo kusech nebo v podobě živého plotu. foto: Lucie Peukertová

Neopadavé druhy by v zahradě neměly převládat, skvělý efekt vytvoří i v několika málo kusech nebo v podobě živého plotu. foto: Lucie Peukertová

Stálezelené a polostálezelené listnaté dřeviny do živých plotů

zimostráz vždyzelený – Buxus sempervirens – pomalu rostoucí druh s jemnou texturou listů, při pravidelném řezu je silně zahuštěný, dostupný v kultivarech s panašovanými listy

ptačí zob vejčitolistý – Ligustrum ovalifolium – poloopadavý druh dostupný i v panašovaných kultivarech, snese hluboké zmlazení

bobkovišeň lékařská – Prunus laurocerasus – stálezelená dřevina, tvarování za pomocí plotostřihu není příliš vhodné, protože jsou zřejmé řezné rány na větších listech, některé kultivary nejsou zcela mrazuvzdorné

zimolez lesklý – Lonicera nitida – druh vhodný pro založení nižších živých plotů, snáší hluboké zmlazení, tvarovací řez je třeba provádět i třikrát ročně, při velmi nízkých teplotách může vymrzat

Zimostráz vždyzelený se hodí hlavně na tvorbu nízkých živých plůtků ohraničujících záhony. foto: Lucie Peukertová

Zimostráz vždyzelený se hodí hlavně na tvorbu nízkých živých plůtků ohraničujících záhony. foto: Lucie Peukertová

Výhody a nevýhody použití stálezelených dřevin

+ celoroční zajištění soukromí a pohledové clony

+ díky neutrální zelené barvě umožňují ve své blízkosti vyniknout i jiným rostlinám a prvkům

+ není nutné každý rok odklízet velké množství spadané hmoty

+ některé druhy se perfektně hodí i do hlubokého stínu

– mnohdy až strnulý vzhled

– v některých podmínkách nepůsobí příliš přirozeně

– s jejich použitím se to nesmí příliš přehánět, působí totiž jednotvárně

– některé druhy nesnáší hlubší řez, je nutné je pouze vyštipovat

– spadané jehlice silně okyselují okolní půdu

Text a foto: Lucie Peukertová

Reklama
Reklama

Komentovat