Záhradní chodníky, cestičky a terasy

Reklama

Nehoní vás. Netlačí na vás. Nenaléhají. Jen čekají na vaše kroky. Přecházet po nich je jako vést s nimi dialog. Zahradní chodníky, cestičky, terasy. Díky nim a správné kombinaci rostlin se může zahrada proměnit v místo plné kouzel a zvláštností. Výběr dlažebních materiálů je široký – každý typ dodá prostoru vlastní barvu a charakter. Ale dříve, než se pustíte do budování, promyslete si, k jakému účelu budou zpevněné plochy sloužit.

 

Betonová elegance

Beton je náhradní alternativou drahých dlažeb z přírodního kamene. V současnosti i díky novým technologiím jsou betonové dlažby technicky i vzhledově dokonalejší než v minulosti – vyrábějí se v různých tvarech a barvách a také s různou povrchovou úpravou. Betonová dlažba dokáže decentně imitovat nejen přírodní kámen, ale i dřevo. Má pevný a drsný povrch, proto se nemusíme obávat chůze po ní. Tento materiál je odolný proti mrazu a vyznačuje se vysokou pevností v tlaku, čili je vhodný nejen na terasy a chodníky, ale i na příjezdové cesty a často namáhané parcely.



Foto:Premac

Terasa v zajetí barev a vůní
Majitelé teras ve snaze vytvořit si soukromí často do jejich blízkosti vysazují túje a cypřiše. Takové řešení může být ze začátku zajímavé, ale časem zevšední, a když dřeviny vyrostou, začnou stínit. Řešení, jak zkrášlit okolí terasy, je několik. Šarm, barevnost a půvabnou proměnlivou dynamiku dodají terase kvetoucí rostliny. Z trvalek si vyberte vyšší a středně vysoké druhy, které dlouho kvetou – plamenky, kakosty, řebříčky, zavinutky, třapatky, krásnoočka, stračky, japonské sasanky, oměje, náprstníky, případně ty, které působí reprezentativně, například juky. Z letniček jsou k terasám vhodné slunečnice, krásenky (Cosmos), aksamitníky (Tagetes), ostálky (Zinnia), titonie (Tithonia) a nocenky (Mirabilis), jejichž květy se večer otevírají a nádherně voní. Působivé jsou jiřiny, dosny, lilie, okrasné trávy (například ozdobnice čínská) nebo středně vysoké bambusy. Nemusíte se obávat použít listnaté kvetoucí okrasné keře, které vám poskytnou dostatek soukromí, například komuli (Buddleia davidii) či ruj (Cotinus coggygria ‚Royal Purple‘), a v polostínu a stínu se bude výborně dařit hortenziím. Romantickou náladu navodí keře sadových růží s voňavými květy nebo ibišky.

Kruhové motivy jsou výrazným prvkem, kterým lze ozvláštnit i malou zahradní plochu. Navíc v takovém prostoru cítíte větší symetrii, samozřejmě pokud se dlažba materiálově sladí s okrasnou zídkou. (Semmelrock)

Teplo dřeva

V poslední době se v zahradní architektuře stále více uplatňuje tropické dřevo, známé pod obchodním názvem decking. V podstatě jde o exteriérové desky vyrobené z exotických dřevin, jako jsou například bangkirai, massaranduba, cumaru, tatajuba a ipe. Své uplatnění nacházejí při stavbě teras, okolí bazénů, schodů či chodníků. Na dřevěnou podlahu je příjemný pohled a navíc, protože jde o přírodní materiál, nevytváří v zahradním prostoru nežádané kontrasty. Životnost dřeva je však podmíněna správným chemickým ošetřením.



(DLH Nordisk)

Několik slov o tropickém dřevě
s Romanem Balážem z interiérového a exteriérového studia Elien

Exotika má tvrdý charakter

Z tropických dřevin se u nás nejběžněji v exteriéru využívají bangkirai, tatajuba, cumaru a ipe. Poslední dvě zmiňované dřeviny jsou kvalitnější – dřevo je tvrdší, víc prosušené. Cumaru a ipe rostou v Jižní Americe, zatímco bangkirai v Indonésii, čili pocházejí z rozdílných klimatických oblastí, což má vliv i na jejich vlastnosti. Výhodou dřevin cumaru a ipe je, že jsou odolnější proti hnilobě a parazitům. Vlastnosti dřeva určují i jeho cenu – v porovnání se dřevem bangkirai je cumaru dražší přibližně o 10 % a ipe o 30 %. U nás se tyto dřeviny začaly využívat teprve před pár lety, takže z vlastní zkušenosti neumíme říci, jakou životnost dřevo má, ale podle informací ze zahraničí a od samotných výrobců je životnost tropického dřeva až 30 let. Samozřejmě za předpokladu, že se majitel bude o dřevěnou terasu starat a pravidelně ji ošetřovat.

Dlouhověkost tkví v údržbě
Vzhled dřevěné terasy velmi závisí na tom, jaká povrchová úprava se zvolí. A podle toho se chovají i dřeviny. Dřevo všeobecně časem ztrácí svou barvu – šedne. Na ošetření tropických dřevin jsou určeny speciální oleje (ověřené a dovážené z Německa), které obsahují pigment a UV ochranu. Tyto oleje zaručují delší barevnou stálost dřevin než obyčejné transparentní oleje, které se u nás bohužel často používají a díky nimž sice terasa vypadá chvíli nádherně, které ale nezabrání tomu, aby slunce vytáhlo z dřeva hnědou barvu. Aby zákazník nemusel ošetřovat terasu na jaře, na podzim a stále dokola, doporučuji investovat na začátku do těchto speciálních olejů, které stačí aplikovat jednou za tři roky. Pomocí speciálních olejů se dá oživit i starší terasa, která časem zšedla. Běžná údržba takové terasy je podobná jako u dlažby – když vítr nebo déšť nafouká na terasu hlínu či listí, je třeba ji zametat, případně postříkat vodou.

Exotické dřeviny milují vodu
Proto když je v létě sucho, je dobré dřevěné terasy občas zalít vodou. Protože dřevo pracuje, na slunci se suší. Při instalaci se nechává mezi jednotlivými deskami mezera, která se během sucha zvětšuje, například u dřeva tatajuby se mezera široká 4 milimetry zvětší na 10milimetrovou.

(Elien)

Pálená cihla

Cihly mají tu výhodu, že se dodávají v rozličných barevných odstínech, takže barvu dlažby můžeme sladit s barvou cihel domu a dalších drobných zahradních staveb. Velmi působivě vypadá cihlová dlažba v kombinaci s nízkou cihlovou zídkou. Teplé barvy vytvářejí dojem útulnosti a navozují pocit slunečného jihu. Klinkerové cihly se vyrábějí ze speciálních druhů hlíny, z nichž při procesu tvarování, sušení a vypalování vzniká velmi tvrdá cihla, odolná proti soli, mrazu i UV záření. Mezi její další dobré vlastnosti patří dlouhá životnost, rychlé uložení do pískového nebo maltového lůžka, pevnost v tlaku – to znamená, že je vhodná i na velmi namáhané plochy, jako jsou například příjezdové cesty. Díky drsnému povrchu je cihla odolná i proti sklouznutí. Klinkerovou dlažbu lze kombinovat i s jinými materiály, například s kamenem, dřevem či betonem. Na cihlách se mohou objevit takzvané výkvěty (bílé skvrny nebo závoje). Bývají důsledkem vysušování, při kterém se vodorozpustné soli (obsažené v nevhodném lůžku nebo maltě) usazují na povrchu. K tomuto procesu nejčastěji dochází na jaře. Výkvěty po čase zmizí samy od sebe, ale lze je odstranit i obyčejným koštětem nebo tlakovým čištěním (přitom musíme dát pozor na spáry). (Na obrázku je dlažba TERCA klinker, Wienerberger. Prodává Semmelrock.)  

Okolo chodníků a cestiček
• Chcete-li, aby okraje chodníků působily upraveně i během zimních měsíců, vysaďte k nim vždyzelený zimostráz obecný (Buxus sempervirens ‚Sufruticosa‘) – budete ho však muset alespoň dvakrát ročně zastřihnout.
• Z dalších dřevin okolí chodníků zkrášlí mochna (Potentilla fruticosa) a nižší druhy tavolníků (Spiraea japonica).
• Působivý může být i lem z levandule (Lavandula angustifolia), což je ideální rostlina na slunečná místa, šanty (Nepeta), svatolíny (Santolina chamaecyparis), zvonků (Campanula portenschlagiana), dlužichy (Heuchera), hvozdíků (Dianthus gratianopolitanus), čistce (Stachys byzantina), kakostů (Geranium), bergenie (Bergenia cordifolia) nebo rozrazilů (Veronica spicata).
• U chodníku vás nezklamou výsadby bylinek, zapůsobí například šalvěj v různých kultivarech ‚Icterina‘ a ‚Purpurascens‘.
• Do polostínu a stínu jsou vhodné především hosty (Hosta), kontryhel (Alchemilla), škornice (Epimedium) a kapradiny.
• Z letniček jsou vhodné mnohé druhy: nestařec, tařicovka, aksamitníky, šalvěj, sluncovky, begonie, netýkavky, lichořeřišnice a další.
• Dříve než začnete rostliny vysazovat, nezapomeňte, že potřebují pás široký 30 až 50 cm, který by měl být oddělen od trávníku, aby do něj rostliny neprorůstaly.
• K ozelenění okolí kratších chodníků se hodí jen jeden rostlinný druh, u delších chodníků však taková výsadba působí monotónně, proto zvolte raději kombinaci více rostlin.

Foto: Daniel Košťál

Plast a dřevo v jednom

Materiál Twinson jeho výrobce, společnost Deceuninck, označil jako materiál budoucnosti. Twinson spojuje vlastnosti dřeva a umělého polymeru (PVC) v jednom. Po dřevě zdědil vysokou pevnost, přírodní vzhled a hřejivý pocit na dotek. Po PVC zase vodovzdornost a odolnost proti hnilobě. Navíc tento materiál nezarůstá mechem. Co se týká údržby, stačí ho občas postříkat proudem vody. Twinson se nabízí v osmi barevných odstínech. Dá se použít na menší i větší plochy – ať už na terasy, nebo na okraje bazénů. Další výhodou je, že se neštěpí, neobsahuje třísky, takže se nemusíte obávat, že si nějakou zadřete do chodidla.



(Deceuninck)

Kamenná tvář

Žula, pískovec, vápenec, čedič a další patří do rodiny přírodních kamenů. Jde o jeden z nejdražších materiálů, který se používá v zahradní tvorbě. A že to není jen tak pro nic za nic, o tom svědčí i jeho vlastnosti: dlouhá životnost, vysoká odolnost, množství barevných odstínů a vzorových variací, je ideální na chodníky a kusy s nepokřiveným charakterem i na terasy (nezapomeňte, že povrch terasy by měl být co nejrovnější, proto se vyplatí vybírat spíše kamenné desky).

Foto: Mária Vargová

Skřípot štěrku

Štěrkové plochy se vytvářejí snadno. Protože štěrk je dost přizpůsobivý materiál, je ideální pro vytvoření klikatých cest a oválných míst. Prodává se v několika barevných odstínech – od šedé žuly přes béžový křemen až po černou škváru. Tento materiál má však i svoje nevýhody: pokud okraje cesty nebo chodníku nezpevníte (například cihlami nebo kamenem), může se časem vaše cestička rozšiřovat do okolí. Kromě toho je štěrk trochu náročnější na údržbu než ostatní materiály – je třeba ho pravidelně hrabat a odstraňovat prorůstající plevel (pokud jste nepoužili jako podklad geotextilii).

(archív Jaga)

TEXT: Martina Deríková, Daniel Košťál
FOTO: Daniel Košťál, Mária Vargová, archiv firem a redakce
ZDROJ: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o. 
{R1}

Reklama
Reklama

Komentovat