Řebčíky

Dominantou každé jarní zahrady jsou cibuloviny. Mezi obvyklými tulipány a narcisy či drobnými sněženkami vynikají řebčíky. Jejich pěstování si sice žádá o trochu více pozornosti a zkušeností, ale efekt je zaručen.

Vysoké druhy

Řebčík královský (Fritillaria imperialis) dorůstá na správném místě s úrodnou půdou výšky až osmdesát centimetrů. Nejlépe vypadají ve větší skupině čítající minimálně pět šest kvetoucích rostlin. Kromě řebčíků s oranžovou barvou květů můžete pěstovat i odrůdy žluté (‚Lutea Maxima‘) či červené (‚Rubra Maxima‘). K vysokým druhům se řadí i řebčík perský (F. persica). Na rozdíl od toho královského, jehož květy jsou seskupeny do jediného okolíku na vysoké lodyze, vytvářejí nezvykle tmavé květy tohoto druhu hustý klas.

Nízké a půdokryvné

Řebčík kostkovaný (Fritillaria meleagris) se pěstuje velmi často v kyprých humózních půdách, na vlhčích místech může částečně nahradit trávník. Měří jen kolem dvaceti pěti centimetrů a má úzké, trávě podobné listy, které po odkvětu zatahují. K nižším druhům patří rovněž F. pudica, F. pontica, či F. michailovskyi s dvoubarevnými květy. Do stínu se mohou vysazovat F. acmopetalla či F. camtschatcensis. Většinou pocházejí ze Středomoří či Malé Asie, pro přezimování jim pomůže lehká ochrana.

Více informací se nachází v dubnovém vydání z roku 2017.