Bazén pod střechou

Počasí za okny (a její předpověď v televizi) nám umanutě dává najevo, že letošní koupací sezona jen tak nezačne. Ovšem ti, kteří mají bazén pod střechou, však přece jen mohou vytáhnout plavky o něco dřív. 

Právě teplotní statistiky – počty slunečných dnů v roce, stejně jako průměrné teploty, nadmořská výška i zeměpisná poloha – jsou obvykle nejčastějšími argumenty pro zastřešení vlastního venkovního bazénu. K uživatelským důvodům se však přidávají – a možná i převažují – důvody ryze praktické. Zastřešený bazén se pohodlněji udržuje a napomáhá udržovat vodu déle teplou, čímž šetří energií na její ohřívání.
Podle výrobců bazénového zastřešení lze jeho využitím získat v průměru o 10 °C vyšší teplotu vody oproti bazénu nezakrytému. Vedle již zmíněných výhod je nutné připomenout i zvýšenou míru bezpečnosti, kdy pevně zakrytý bazén chrání před nehodou děti i domácí zvířata. Zastřešení také chrání proti UV záření, a tak minimalizuje riziko vzniku rakoviny kůže. 
 
Výhody zastřešení bazénů:
  • Prodloužení koupací sezony na sedm měsíců v roce 
  • Snížení výdajů na údržbu a vytápění 
  • Minimální tepelné ztráty při nočním ochlazení 
  • Ochrana dětí a zvířat před nehodami
  • V případě kombinace s vytápěním možnost koupání i v zimě nebo za nepříznivého počasí
 
Bazénový kabriolet
Odpůrci bazénových zastřešení argumentují nejčastěji nutností dodatečné, nikoli zcela zanedbatelné investice. Zde záleží na konkrétní nabídce výrobce, na zvoleném řešení i materiálu a samozřejmě i na velikosti a tvaru bazénu. Vyšší cenu kompenzují již zmíněné úspory nákladů na ohřev vody a prodloužení koupací sezony. I vstupní investice do samotného bazénu se – v psychologické rovině – vyplatí spíš, pokud budete bazén využívat téměř o měsíc déle než jeho nezastřešenou variantu.
 
Druhý argument – jednodušší údržbu – vyvrací zastánci bazénových kabrioletů využitím levnějších plachet a lamelového zakrytí. Obě varianty pomáhají řešit úniky tepla hladinou (především v nočních hodinách), ochrání i před nečistotami. Nevýhodou je však nesnadná manipulace (každý, kdo se pokoušel sundat plachtu z bazénu po noční letní bouřce, ví, o čem mluvím) a nakonec i fakt, že při manipulaci s plachtou či lamelami většina zachyceného listí, trávy nebo hmyzu stejně skončí v bazénu… Navíc ani jedno z řešení neumožňuje využívat bazén v nepříznivém počasí.
 
Oprávněnějším protiargumentem je estetická a prostorová námitka. Při vší úctě k designérům zastřešení – jejich dílo působí povětšinou na zahradě jako cizí prvek. I když některé typy lze přemístit, vždy je potřeba najít pro teleskopické zastřešení dost místa v jiné části zahrady. Esteticky nejméně rušivé je ultranízké zastřešení – rodinný turnaj ve vodním pólu si však v takovém bazénu nezahrajete. 
 
Provedení a materiály
Nejčastěji se setkáváme s konstrukcí z posuvných segmentů vyráběných z hliníkových profilů (typicky s rozměry o průměru 40  52 nebo 40  70 mm). Profily jsou dimenzovány tak, aby zůstaly pevné i při jejich tvarování a ohýbání. Pevnost profilů umocňují příčné výztuhy nosných ramen. Výrobci nabízejí téměř kompletní barevný vzorník RAL neboli barvu dle výběru zákazníka. Jelikož je konstrukce v častém styku s vodou, respektive předpokládá se její využití ve vlhkém prostředí, jsou všechny použité materiály včetně spojovacích z nekorodujících materiálů (hliník, nerez). Pro výplně se nejčastěji používají různé typy dutinkového polykarbonátu (například známý Lexan obvykle o tloušťce10 mm) nebo kompaktního akrylátu, který představuje dražší, ale pevnější a designově čistší variantu. Někteří výrobci nabízejí za příplatek i povrchovou úpravu No drop, která odpuzuje vodu. Spoje jsou utěsněny pryží a výrobci řeší i odvod koncentrátu konstrukcí mimo výplň, především z důvodu možného ohrožení mrazem v zimních měsících. Na zakázku se budují i zastřešení s výplní z organického skla o tloušťce 4 mm. Výhodou tohoto jinak podstatně dražšího řešení jsou jeho výrazné lepší tepelněizolační vlastnosti.
 
Typy zastřešení 
Základní rozdělení rozlišuje zastřešení nepodchozí (nízké) a podchozí. Nepodchozí zastřešení představují levnější variantu. Konstrukce je vysoká 1 až 1,5 m. Vzhledem k  nižší výšce těchto modelů se lze s neodsunutou konstrukcí koupat pouze s určitým omezením. Vyšší varianta je pak vhodná zvláště pro rodiny s dětmi, které pro vodní hrátky prostor bezpodmínečně potřebují.
 
Druhý způsob dělení je podle mechaniky posuvu. Převládají kolejnicové a bezkolejnicové systémy, nově se na trhu objevují i další typy, například výsuvné zastřešení. Tradiční kolejnicové zastřešení využívá k posuvu kolejnice zabudované poblíž okraje bazénu. V těchto kolejničkách se pohybují teleskopicky výsuvné dílce (nejčastěji obloukového tvaru). Pohyb ve stabilně uchycené dráze zajišťují polyamidová kolečka, která mohou být podle typu kolejiště uložena buď v nerezovém náboji, nebo ve dvou nerezových ložiscích. Vysoká flexibilita zastřešení umožňuje také odsunutí všech segmentů na obě strany, případně až za plochu bazénu, kde nikomu nepřekážejí. Na trhu jsou k dostání jak jednokolejnicové, tak i dvojkolejnicové typy. 
Kolejnice lze namontovat i dodatečně, a to u téměř jakéhokoli bazénu. Šířku podkladu tvoří šířka kolejiště s přidáním nejméně 5 cm na každé straně. Problémem může být nezpevněný podklad, například dlažba uložená na kamenivo – vlivem dešťů totiž hrozí, že se dlažba propadne a při silnějším nárazovém větru se konstrukce může uvolnit. Toto tradiční řešení je stálicí na trhu, protože je spolehlivé a osvědčené. Montáž není nikterak časově náročná, zastřešit bazén lze za několik hodin, maximálně dní. Nevýhodou tohoto řešení jsou ovšem zmíněné kolejničky. Péče o ně představuje další povinnost při nijak snadné údržbě bazénu, aby byl vždy čistý a funkční.  
 
Požadované rozměry a povolené tolerance u kolejnicového systému:
  • výšková tolerance ±4 mm na celou délku kolejiště 
  • maximální výškový rozdíl protilehlé dvojice drah (v příčném řezu bazénem) 10 mm 
  • délka základu minimálně rovná délce kolejiště + 100 mm
 
Bezkolejnicové systémy
Postupně se čím dále tím více prosazují i takzvaná bezkolejnicová řešení. Jednotlivé segmenty, které se teleskopicky skládají do sebe, mají kolečka, jež zajišťují pohyb střechy přímo po dráze – bez kolejnic. Za dobrého počasí lze takovýto systém uložit na klidném místě zahrady a vychutnávat si ničím nerušený prostorový a pohledový komfort nezastřešeného bazénu. 
 
Unikátní systém představuje zastřešení vhodné zejména pro nadzemní nebo jen částečně zapuštěné bazény. Tento typ ze všeho nejvíce připomíná stanovou konstrukci – výplň pružné konstrukce tvoří textilie v kombinaci s plastem.
 
Novinkou na trhu je pak výsuvné řešení. Kolejnice položené na podkladu nahradily sloupy, jakási vertikální varianta kolejnic. Nosnost krytu je 85 kg na 1 m2. Výhodou je, že odkryje-li se bazén, systém nijak nepřekáží na trávníku, takže nehrozí nebezpečí úrazu. Vodní plochu lze využívat celou, bez jakéhokoliv omezení. 
Střecha se zvedá pomocí soustavy ocelových lan do výše cca 2,5 m. Není potřeba hrubé síly, vše funguje na elektromotor na dálkové ovládání. 
 
Příslušenství
Zastřešení bazénu je tedy posuvné, přesto výrobci doporučují opatřit jej dveřmi. Jejich výhodu oceníte, zejména pokud chcete využívat bazén ve špatném počasí. Typ a umístění je závislé na typu konstrukce, tvaru bazénu, výšce bazénového lemu a podobně. Nejběžnější typy jsou pantové, posuvné (boční i čelní), zásuvné nebo lomené čelo. Standardně mají šířku 800 mm, případně (u bočních posuvných) je jejich šířka vymezená šířkou segmentu. Výběr dveří je vhodné konzultovat s výrobcem – jejich funkčnost je totiž do značné míry podmíněna právě umístěním; každé dveře mají svá specifika.
 
Doplňkový komfort pak představuje kupříkladu dálkové ovládání. Jeho standardem je dotykový senzor, který umožňuje zastavení pohybu při nárazu na překážku. V nabídce výrobců jsou též soumrakové stmívače, dešťové senzory a vnitřní termostat.

TEXT:  Kutil Kutilovič
FOTO: Bazény Desjoyaux, LOWO, Mountfield
 

Komentáře

Komentovat