Různorodé a nenáročné rozrazily

Nejčastěji se rozrazily řadí k trvalkám, najdete mezi nimi ale i letničky nebo polokeře. S dlouhými květenstvími drobných květů se výborně uplatní v květinových záhonech i na skalkách.

Rozrazily patří do čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae), kam náležejí také divizny, lnice, hledíky nebo náprstníky. Doma jsou na celé severní polokouli, kde najdete více než 250 druhů. Jsou mezi nimi poléhaví trpaslíci, středně velké rostliny, ale i skuteční obři dorůstající dvou metrů. V přírodě vyrůstají ve značně odlišném prostředí – od bažin, vlhkých luk a světlých lesů přes stepní pláně až po horské svahové louky a suťoviště. Na území naší republiky je zaznamenáno 33 druhů rozrazilů, což svědčí o rozmanitosti a přizpůsobivosti tohoto rodu.Pěstování a uplatněníPro zahradní využití lze rozrazily rozdělit do tří skupin. Jsou to v první řadě nízké druhy, často poléhavé, které se hodí pro pěstování na skalkách. Středně vysoké druhy se využívají v běžných květinových záhonech. Velmi vysoké druhy (rod Veronicastrum) obstojí ve společnosti vysokých trvalek. Na pěstování je většina druhů a kultivarů nenáročná. Upřednostňují slunečná stanoviště, skalničkové druhy vystačí i s horší zeminou, často štěrkovitého charakteru. Důležitá je její dobrá propustnost. Zejména druhy s plstnatými listy je vhodné chránit před zimními srážkami. Pro většinu záhonových rozrazilů se hodí běžná zahradní půda, nejlepší je nevysychavá hlinitopísčitá. Není žádoucí, aby byla příliš vyhnojená. Mokřadní rozrazily budou prospívat v polostínu u zahradního jezírka či u jiné vodní plochy. S namrzáním nejsou problémy, většina rozrazilů je spolehlivě mrazuvzdorná. Množí se dělením trsů na podzim a časně zjara nebo řízky odebranými na přelomu jara a léta. Některé botanické druhy se rozmnožují také semeny. Záhonové rozrazily dobře vyniknou v kombinaci rostlin s obdobným květenstvím. Hodí se k nim třeba šalvěje, šuškardy, náprstníky, divizny, levandule nebo šanty. Dobře vypadají také ve smíšených skupinách s kakosty, řebříčky, chrastavci, hvozdíky, čechravami, mydlicemi, třapatkami, krásnoočky, zvonky, kopretinami a nižšími druhy trav.Vybrané druhyK vyšším druhům rozrazilů patří z východní Asie pocházející rozrazil velký (V. grandis). Je asi metr vysoký, s modrými, 15 centimetrů dlouhými květenstvími. Typicky skalkovým druhem je V. peduncularis. Je jen deset centimetrů vysoký, kobercovitě se rozrůstá a jeho modré květy mají bílé středy. Je domovem v Turecku a přilehlých oblastech západní Asie. Obdobné velikosti je i zástupce rozšířený od východního Balkánu až do středního Turecka – V. pectinata. Květy má modrofialové. Často je také pěstovaný V. caespitosa. Nizoučký, jen asi 5–10 cm vysoký druh má drobné čárkovité listy a ostře modré květy. Rozkvétá velmi časně. Evropským skalkovým druhem je rozrazil rozprostřený (V. prostrata). Jen 15 centimetrů vysoká rostlina má světle až tmavě modré květy. Obdobné výšky dorůstají i jeho odrůdy ‘Mrs. Holt’ (růžové květy), ‘Blue Sheen’ (modré), ‘Royal Blue’ (modré) a ‘Trehane’ (světle modré květy, zlaté listy). Zajímavou skupinou rozrazilů jsou až dva metry vysoké rostliny, které vynikají nejen obdivuhodnou velikostí, ale i značnou délkou květenství. Rostou ve východní Asii a v Severní Americe. Pěstují se mezi nejvyššími trvalkami, ideálně ve vlhké půdě středně bohaté na živiny. Kvetou bíle, růžově nebo modro‑fialově. Jsou mrazuvzdorné a byly zařazeny do vlastního rodu Veronicastrum. Jde především o V. japonicum, V. sibiricum, V. sachalinense a V. virginicum. Poslední jmenovaný druh, rozrazil V. virginicum, má více kultivarů, např. ‘Alboroseum’ (bílorůžové květy, 100 cm), ‘Alba’ (bílé, 120 cm), ‘Amethyst’ (fialovomodré, 100 –120 cm), ‘Erica’ (růžové, 100–140 cm), ‘Fascination’ (modrofialové, 160 cm) nebo ‘Pink Glow’ (růžové, 120 cm).Zajímavé a časté

• Rozrazil klasnatý (Veronica spicata) je zastoupen i v naší květeně. Je vysoký deset až 50 centimetrů, hrozny s četnými květy bývají až 30 cm dlouhé. Jeho jasně modré květy září na záhonech od června do srpna. Často se pěstuje i jeho poddruh incana, pro který je charakteristické stříbřité ochmýření stonku i listů. Květy jsou vybarveny více do fialové než modré. Z četných kultivarů rozrazilu klasnatého se pěstuje především ‘Alba’ (bílé květy, 45 cm), ‘Icicle’ (bílé, 60 cm), ‘Barcarolle’ (růžové, 30 cm), ‘Royal Candles’ (tmavě růžové, 30 cm), ‘Erika’ (tmavě růžové, 30 cm), ‘Rotfuchs’ (růžovočervené, 30–40 cm), ‘Blauteppich’ (modré, 10–15 cm) a ‘Blaufuchs’ (tmavě modré, 30 cm).
• Na skalkách i záhonech se uplatňuje rozrazil rakouský (V. austriaca). Je vysoký 15–50 centimetrů a kvete modře, nejčastěji v květnu a červnu. K zajímavým odrůdám patří ‘Crater Lake Blue’ (hořcově modré květy, 30–45 cm), ‘Knallblau’ (jasně modré, 40 cm), ‘Royal Blue’ (tmavě modré, 30 cm) a ‘Shirley Blue’ (větší tmavě modré, 15–25 cm).
• Rozrazil hořcovitý (V. gentianoides) vytváří dobře se rozrůstající přízemní růžici listů. Má světle modré květy soustředěné do 8–25 centimetrů dlouhých klasů. Rostliny jsou až 45 cm vysoké a pocházejí z Turecka a západní Asie. Ze zahradních forem je možné doporučit odrůdu ‘Robusta’ (bílé květy s modrými okraji, 40–60 cm), ‘Pallida’ (světle modré, 45 cm) nebo ‘Variegata’ (světle modré květy, žlutě panašované listy, 50 cm).
• Významným a často pěstovaným zástupcem rozrazilů je rozrazil dlouholistý (V. longifolia). Bývá zařazován i do rodu Pseudolysimachion. Patří k vyšším druhům, může dorůst až do metrové výšky. Květenství má poměrně velká, až 25 centimetrů dlouhá, složená z květů purpurové barvy. Kvete od července do září. Vyžaduje vlhčí půdu s dostatkem živin a potřebuje častější zalévání než jiné druhy. Z četných kultivarů jsou osvědčené odrůdy ‘Schneeriesin’ (bílé květy, 80–100 cm), ‘White Jolanda’ (bílé, 60–80 cm), ‘Pink Damask’ (světle růžové, 60–80 cm), ‘Lila Karina’ (růžovofialové, 40–50 cm) a ‘Blauer Sommer’ (jasně modré květy, 80 cm).

FOTO: AUTOR, PROFIMEDIA.CZ A SHUTTERSTOCK

Různorodé a nenáročné rozrazily