Jak si zpříjemnit život na zahradě s nedostatkem soukromí

Ačkoliv jsou ceny pozemků vyšší i na venkově, nejožehavější je situace v rušných městech, kde si každý zájemce o koupi dobře rozmyslí každý metr navíc. Na pozemcích o ploše několika stovek metrů čtverečních nelze počítat s žádnými zázraky, přesto se zde můžete cítit dobře, aniž byste se nechali obtěžovat hlukem z ulice nebo zvědavými pohledy sousedů. Pokud jste si pořídili pozemek, na kterém hrozí problém se soukromím, je třeba tuto otázku řešit již ve fázi plánování zahradních úprav.

Mnohdy není nutné celou zahradu obehnat vysokou zdí z betonových prefabrikátů, ale často stojí za úspěchem jen její správné rozčlenění do několika tematických celků, které šikovně pohledově oddělíte třeba trvalkovým záhonem s vyššími druhy nebo okrasnými trávami. Takovéto pohledové odclonění je mnohdy „pocitově“ mnohem příjemnější než holá neprostupná stěna ze stavebních materiálů.

Vysoke oplocení lze pokrýt také popínavkami nebo ovocným špalírem. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

I ve městech lze docílit pocitu soukromí, zvláště díky vyvýšeným záhonům a bujné vegetaci. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Čím začít, pokud se chci dočkat soukromí

Soukromí není jen o snaze zamezit výhledům do zahrady z okolí, ale mezi výrazné „rušiče“ patří také hluk okolní dopravy nebo průmyslové činnosti, který na pozemek může doléhat. Pokud chcete oslovit zahradního architekta, který vám pomůže zajistit o trošku více soukromí, nejdříve si stanovte hlavní rušivé elementy z okolí.

Klidně si do mapky zakreslete, odkud doléhá nejvíce hluku a z jaké strany byste si přáli odclonit výhledy na pozemek. Je přitom velmi důležité si zaznamenat výšku okolních budov, právě s těmi je to mnohdy složité, protože u nich většinou nelze dosáhnout stoprocentního odclonění. Na hluk je nejúčinnější kombinované řešení pomocí terénních úprav v podobě valu, který se navíc osází i bujnou vegetací v podobě okrasných keřů a širokokorunných stromů.

Odclonění pomocí živého plotu založeného ve sklolaminátových nádobách. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Začleňte zdi do zahrady i do širšího okolí

S tímto problémem se potýkáme skoro na každém kroku. Kvůli nedostatku plochy a často i z úsporných důvodů končí většina snah o zajištění soukromí pouze vysokým oplocením, které zahradu jednolitě ohraničuje. Toto řešení sice zajistí soukromí, ale nemá žádnou architektonickou ani estetickou hodnotu. Pokud se ale od myšlenky vysokého oplocení nechcete odpoutat, pokuste se alespoň efekt tohoto radikálního řešení zmírnit pomocí zajímavých výsadeb. Své odvede i předsazený živý plot, který stěnu příjemně ozelení.

Skvělých výsledků dosáhnete i kombinací živého plotu a květinových záhonů, které tvoří pomyslný přechod do samotné zahrady. Uvidíte, že se v takové zahradě budete cítit mnohem lépe a že ji bude mnohem pozitivněji vnímat i okolí. Vysoké oplocení ze stavebních materiálů, dnes poměrně často postavené z betonových prefabrikátů, nepůsobí příliš přijatelně ani při pohledu z ulice. Pokud to prostor dovoluje, zvažte, zda by nebylo možné plot ozelenit zvenčí například výsadbou popínavých rostlin nebo zajímavou květinovou předzahrádkou.

Zahradu odcloní také bambusová rohož, dokud nedoroste živý plot z hlohyně šarlatové. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Stromy jako skvělí pomocníci

Pokud na pozemku bojujete s nedostatkem soukromí, protože je vaše zahrada obklopená vyššími budovami, zřejmě si tvarovanými živými ploty příliš nepomůžete. Mnohem efektivnější bude výsadba solitérních nebo skupinových širokokorunných stromů, které se navíc během několika let postarají o příjemný toulavý stín. Tyto dřeviny během několika let vytvoří poměrně mohutnou korunu, která může perfektně odclonit výhled třeba na vaši odpočinkovou terasu. Při výsadbě těchto dřevin ovšem pamatujte, že je v zájmu zachování dobrých sousedských vztahů probrat se sousedy jejich výsadbu, popřípadě je vysadit dále od plotu, aby koruna nezasahovala na vedlejší zahradu.

Odclonění od sousedních parcel pomocí stálezelené živé stěny z tisu červeného. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Živé ploty a jejich úskalí

S nedostatkem soukromí nám v českých zahradách můžou pomoci i živé ploty, které v sobě snoubí praktické řešení a samozřejmě i estetickou stránku. Je jen na vás, jaké dřeviny pro založení těchto zelených clon použijete, ale berte přitom v úvahu jejich výhody i nedostatky. Například živé ploty ze stálezelených jehličnanů budou po celý rok působit téměř stejně. V někom mohou vyvolávat pocit strnulosti a po několika letech vás začnou třeba i nudit. Přes tato negativa ovšem s jejich pomocí docílíte celoročního odclonění, stejně tak jsou to i praktické protihlukové clony. Nemusíte ale končit pouze u tújí (Thuja).

Vyzkoušejte i jiné druhové variace, stálezeleného efektu dosáhnete i některými listnáči, které zahradu zaplaví i zajímavými květy, jako je tomu v případě bobkovišně lékařské (Prunus laurocerasus). Jestliže ovšem i od živého plotu očekáváte zajímavou proměnlivost a celoroční efekt oželíte, pak bude mnohem praktičtějším řešení v podobě opadavých listnatých keřů. Buk lesní (Fagus sylvatica) nebo habr obecný (Carpinus betulus) vnesou do zahrady během roku svěže zelenou barvu a na podzim se zase převléknou do zlatavého kabátku. Habr navíc drží listy na větvích delší dobu, takže prakticky opadá až v průběhu zimy.

Zahradu je vždy dobré rozčlenit do více kompozičních celků. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Co dělat, než živý plot doroste

Na živý plot vysazený z malých rostlin si budete muset nějaký ten rok sice počkat, ale zatím si klidně pomozte jiným řešením. Plot lze potáhnout třeba přírodní bambusovou nebo rákosovou rohoží, takže si zatím zajistíte i soukromí. V posledních letech jsou poměrně oblíbené plotové rohože zelené barvy, které seženete v mnoha šířích. Ty mohou na plotu zůstat i ve chvíli, kdy živý plot dosáhne konečné výšky. Další možností je výsadba rychle rostoucích popínavek, které doslova předeženou vysazené dřeviny. Dobrý řešením je například plamének tangutský (Clematis tangutica) či zimolez Henryův (Lonicera henryi). U těchto popínavek navíc oceníte i zajímavé květy.

Dejte zahradě zajímavý koncept

Nedostatek soukromí může vycházet i z nedostatečně řešeného konceptu. Mnohdy zahradu přehlédneme z jediného místa, protože není rozdělená do více celků. I u malých zahrad o ploše několik stovek metrů čtverečních lze dosáhnout příjemného soukromí, pokud ji rozdělíte do několika samostatných prostorů oddělených třeba jen trvalkovým záhonem, středně vysokým živým plůtkem nebo řadovou výsadbou méně vzrůstných stromů. Tyto celky by samozřejmě spolu měly navzájem komunikovat, stoprocentní odclonění tedy není naším hlavním cílem. Pokuste se vždy tyto plochy s odlišným využitím propojit alespoň částečně průhledem, prostor se tak ve finále i opticky zvětší.

Živý plot nepůsobí tak stroze, pokud je před ním vytvořena květinová kompozice. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Tip redakce

Abyste dosáhli pocitu soukromí, není vždy nutné, aby vaši zahradu zcela pohltila bujná vegetace, přesto je dobré místy vysadit i rostliny o trošku vyšší. Zvláště na terasách nebo v těch místech, kde si chcete užít klidu, bude třeba výsadbu rostlin pečlivě naplánovat. Posezení můžete obklopit například rostlinami vysazenými do nádob. Zajímavým řešením jsou také mohutnější druhy okrasných trav, které sice zajistí příjemné odclonění od okolí, ale zase se nemusíte bát úplné pohledové izolace.

TEXT A FOTO: LUCIE PEUKERTOVÁ
ZDROJ: časopis HOME