Terasa u rodinného domu
Terasa patří k základním technickým prvkům rodinného domu. Její tvar a velikost jsou limitovány rozměry nejen domu, ale hlavně pozemku, a požadavky na užívání.
Umístění
Moderní rodinné domy mají těsný kontakt s terasou. Bezproblémový přechod patří dnes ke standardu a terasa se dá považovat za přímé propojení rodinného domu a zahrady. Je ideálním místem pro příjemné trávení volného času, proto je důležitým rozhodnutím správný výběr jejího umístění. U novostaveb rodinných domů rozhodování odpadá vzhledem k promyšleným dispozicím a orientaci na světové strany. Terasa by měla mít místo v blízkosti obývací místnosti nebo minimálně kuchyně, tedy obytných místností s nejvyšším využitím.
Ve starších rodinných domech se až tak důsledně k propojení interiéru s exteriérem nepřihlíželo. V takovýchto případech je nutné důslednější zhodnocení podmínek a omezení daného prostoru. Někdy stačí například zbourat starou garáž a na vzniklé místo mezi rodinným domem a hospodářskou budovou umístit terasu. Přístup není tak komfortní jako u novostaveb, jelikož terasa nemá přímé propojení s rodinným domem, na druhou stranu atmosféra a použité materiály dokážou tuto nevýhodu vykompenzovat.
Zpevněné plochy
Důležitá volba přichází na řadu hned na začátku. Charakter zpevněné plochy do velké míry předurčí vzhled terasy. Typické je použití zámkové dlažby, oblíbené díky jednoduché montáži a poměrně snadným opravám. Nevýhodou je, že působí stroze, chladně. Příjemný přírodní vzhled přináší na terasu dřevo.
Výběr vhodného materiálu a pravidelná údržba jsou podmínkou dlouhé životnosti, z našich druhů dřevin je nejvhodnější použít borovici, dub, buk nebo jasan, z exotických zase teak nebo eben. Spojení plastu a dřeva přináší woodplastic (WPC) – kompozitní materiál vyráběný ze dřeva a polymeru.
Oproti dřevu má několik výhod – odolává povětrnostním vlivům, hnilobě, poskytuje barevnou a tvarovou stálost. Zároveň si zachovává vzhled dřeva a na první pohled je těžké rozlišit, zda je terasa dřevěná, nebo se použily WPC desky.
Výsadba
Pro překrytí oplocení se hodí druhy jako bobkový list (za předpokladu, že stanoviště je na plném slunci). Alternativou je například hebe (pokud uvažujeme nad plným živým plotem) nebo azalky a rododendrony. Tyto rostliny vyžadují kyselý substrát.
Nenáročným, ale poměrně zajímavým druhem je okrasná tráva miscanthus. V rámci výsadby kolem terasy postačuje například jen jeden kus doplněný nižšími druhy, jako jsou nátržníky, vřesy, ajuga a nízké odrůdy tavolníku. Možností je samozřejmě více, každý prostor vyžaduje specifický přístup odborníka vzhledem k různým podmínkám.
Materiály a konstrukce
V případě, že terasa není součástí rodinného domu, lze ji propojením materiálů začlenit do okolního prostředí. Součástí řešení může být suchá zídka probíhající v rámci oplocení, která stejným materiálem odkazuje na soklovou část rodinného domu. Splňuje několik funkcí: vytváří rozhraní mezi terasou a hranicí pozemku a poskytuje možnost výsadby rostlin.
Pro větší komfort se na terase objevuje pergola – stínicí prvek, který oceníte hlavně v létě. Z materiálů je nejpoužívanější dřevo (smrk, dub, buk). Alternativu představuje ocelová konstrukce, která působí subtilněji.
Ideální je propojit terasu s domem či s užitkovou stavbou na pozemku.
Barevné doladění terasy a blízké stavby je důležité pro to, aby nepůsobily „odtrženě“.
Vhodné umístění terasy vám zaručí příjemný chládek.
Palubovka z terasových desek je vhodná, je však potřeba ji pravidelně ošetřovat olejem.
Pergola zastiňuje terasu a snižuje intenzitu osvětlení a přílišného tepla.
Kromě stínu vám pergola zajistí i soukromí.
Při plánování terasy a jejího okolí nelze zapomenout na rostliny.
Bez výsadby by štěrk, beton a kámen připomínaly nevadskou poušť.
Text Ing. Arch. Miroslav Šteiner
Foto: archiv firem
Zdroj: časopis HOME