Toulky anglickou zahradou Wisley

Ne nadarmo se říká, že jednou z kolébek zahradničení je Anglie. Pozoruhodné zahrady se nacházejí napříč celou zemí: ve velkých městech, menších městečkách i na půvabném venkově. Lákavých zahradnických cílů nabízí Velká Británie bezpočet. Jestli máte ve svém životě vyhrazený alespoň jediný den pro zahradnické cestování, dopřejte si procházku rozkvetou zahradou na jihu Londýna.

Foto: Iveta Chloubová, Pavel Chlouba

Zatímco Wisley je zeměpisný název, za tajemnými písmeny RHS se ukrývá zkratka pro anglický výraz Royal Horticultural Society – tedy Královskou zahradnickou společnost. Jde o asociaci, která sdružuje zahradnické nadšence všech úrovních, především ty z Velké Británie, ale je otevřená pro každou zahradnickou duši z celého světa. RHS vlastně můžeme popsat jako obdobu zahrádkářských svazů, ale díky bohaté historii stojí trochu jinde než ostatní svazy zahrádkářů v Evropě.

Vítejte v hlavním sídle!

K pochopení zahrady Wisley vede alespoň částečné poznání Královské zahradnické společnosti (dále RHS). Ta vznikla už velmi dávno, v roce 1804 v Londýně, nejprve jako Londýnská zahradnická společnost (Horticultural Society of London). S rozvojem zahradničení mimo metropoli byla výnosem prince Alberta – manželem královny Viktorie – později přejmenována na RHS (1864), jde o název, který platí dodnes. V současnosti Královská zahradnická společnost provozuje celkem pět zahrad rozmístěných po celé Anglii. Plní řadu funkcí – od rekreačních, přes výzkumné, poznávací až po pokročile vzdělávací. Také sem lidé chodí nasát prostý pocit štěstí, který je ve všech zahradách k mání ve velmi silných koncentracích. Zahradu Wisley si společnost dokonce vybrala jako své hlavní sídlo. Blízkost Londýna ve spojení s venkovským charakterem krajiny hrabství Surrey je pro tuto organizaci srovnatelný s darem z nebes.

Foto: Iveta Chloubová, Pavel Chlouba

Pozemky jako štědrý dárek

Samotné začátky zahrady Wisley zasahují do roku 1878, kdy si pozemky pro zahradnické experimenty a pěstování neobvyklých rostlin zakoupil podnikatel, chemik a také nadšený zahradník Georg Fergusson Wilson. V roce 1902, krátce po Wilsonově smrti, pozemky se zahradou odkoupil Sir Thomas Hanbury. Svým způsobem šlo o nákup velmi spekulativní, ale jinak, než by se mohlo zdát. Hanbury měl s pozemky jasný záměr, zbohatnout na nich však nechtěl. Naopak – po jejich nabytí je téměř obratem daroval. Komu tak asi? No přece Královské zahradnické společnosti. Ta získala v nově nabytých pozemcích mimořádně cenný majetek, nejenom z hlediska finančních hodnot, ale i díky geografické poloze a vlídnosti mikroklimatických poměrů, tolik vhodných i pro pěstování citlivějších rostlin. Možná právě proto se anglická společnost dostala v zahradničení tak daleko. Když se čas od času najde osobnost ochotná velkoryse darovat hodnotné pozemky pro ušlechtilé zahradnické cíle, představuje to mimořádně dobrý vklad pro rozvoj celého oboru.

Foto: Iveta Chloubová, Pavel Chlouba

Zahradní centrum? Nebezpečné lákadlo

Zahrada Wisley je excelentní ve všech ohledech. Rozkládá se na ploše, která přesahuje 90 hektarů. Když vezmeme do úvahy, že se z velké části jedná o plochy udržované ve velmi intenzivním režimu, jde takové rozloze uvěřit jen stěží. Je pravda, že část zahrady slouží jako zázemí pro zahradníky i výzkum, a najdou se zde i budovy, kam se běžný návštěvník nedostane, stejně ale zůstává obrovská plocha otevřená pro veřejnost. Zahrada je rozdělena na tematicky odlišné celky, snad všechna odvětví zahradničení zde mají své zastoupení.

Ještě než se vypravíme objevovat a obdivovat její jednotlivé části, měli bychom si uvědomit, co chceme vidět nejvíce. Není to úplně jednoduché rozhodování – projít si všechno za jediný den není možné. Na samotném začátku v cestě stojí zahradní centrum, pro většinu milovníků květin velmi obtížná překážka, která by při „podrobném průzkumu“ snadno spolkla několik hodin drahocenného času. Nachází se v něm také prodejna zahradnické literatury, snad jedna z nejlepších svého druhu v Evropě. Nabízí zahradnické knihy všech typů, včetně botanických titulů. Při všech mých návštěvách mě fascinovaly monografie jednotlivých skupin rostlin. Ne že bych je využil, ale možnost koupit si samostatnou knihu o pivoňkách, klematisech, bohyškách, růžích či sněženkách se mi prostě jeví jako něco nesmírně fascinujícího.

Hned za vstupní branou na každého návštěvníka dýchne atmosféra typické anglické zahrady. Zahradu RHS Wisley jsem před covidovým obdobím navštívil několikrát, ale když jsem přes turnikety vstoupil do zahrady na jaře loňského roku, zatajil se mi z toho pohledu dech. Wisley dostala zcela nový kabát – velká část mně dobře známých míst zcela zanikla a nahradily ji úplně nové výsadby. Vybrat si směr, kterým se vydat, bylo nadmíru složité.

Foto: Iveta Chloubová, Pavel Chlouba

Kterou cestou se vydat?

Kousíček od vstupu do zahrady se nachází velká vodní plocha formálního vzhledu. Jedná se o ikonické místo, které nemine snad žádný z návštěvníků: vodní nádrž Jellicoe Canal s obdélníkovým půdorysem. Za ní se nachází obezděná zahrada, respektive malá soustava zahrad chráněných cihlovými zdmi, které rostlinám nabízejí velmi vlídné prostředí se specifickými mikroklimatickými poměry. Rozhodnutí, kam pokračovat dále, už na konci obezděných zahrad nejde příliš odkládat – cesty se tam větví a každá vede do jiného ráje.

Zejména na jaře se toto rozhodování zdá nesmírně těžké. Vydat se směrem k pinetu a k právě kvetoucím rododendronům, nebo jít s většinou návštěvníků páteřní komunikací k Velkému skleníku, který ve třech klimazónách hostí sbírku asi 5000 exotických druhů rostlin? Nebo radši přejít potůček a vystoupat přes velkorysou skalku ke skalničkovému skleníku? Ten sice vypadá krásně po celý rok, ale při jarní návštěvě nabízí dechberoucí zážitky.

Funguje na principu stálé atraktivity: vzácné a náročné druhy horských rostlin pěstují kurátoři těchto sbírek v květináčích ve sklenících, které nejsou veřejnosti přístupné. Z nich ale vybírají rostliny, které se aktuálně těší pěknému vzhledu, a ty přenášejí do alpinkového skleníku otevřeného pro návštěvníky. Středem skleníku vede chodník a kolem něj po obou stranách vidíte vyvýšené záhony s pískem, do kterého se zapouštějí květináče s kvetoucími či jinak atraktivními skalničkami. Jejich krásu tak mohou obdivovat všichni, včetně trochu odrostlejších dětí a osob s tělesným postižením, které zahradu navštěvují na vozíčku. Kdo si najde minutku času, aby svoji pozornost na chvíli odpoutal od samotných rostlin, uvědomí si, jak zvláštní směs zahradnické odbornosti a lidské empatie ovládá chování tvůrců a kurátorů zahrady Wisley.

Zážitek pro více smyslů

Jarní toulky zahradou nabízejí ohňostroje barev, ale i poučení a mnoho tichých a nenápadných inspirací, jakou cestou se vydat na vlastní zahradě. Srdce návštěvníků v tomto čase bude plesat nad sbírkou kvetoucích vistárií, ti pozornější se mohou zadívat do rostliny hlouběji, aby pochopili, jak je vedená a tvarovaná. V podrostech stromů kvetou stínomilné druhy trvalek, od těch nejběžnějších až po velkolepé trsy venkovních orchidejí. Na dálku září čerstvé listy asijských javorů, ale i jiných druhů se zajímavými listy, jako jsou třeba romanticky růžové listy stromu Toona sinensis ‚Flamingo‘. Abyste si vychutnali dokonalý zážitek, vzduchem se line vůně půdy promíchaná s pyly rostlin z půlky světa – a do toho se ozývají blízké i vzdálené zvuky zpívajících ptáků.

Foto: Iveta Chloubová, Pavel Chlouba

Kuchyňská zahrada, která ma design

Všechna místa mají své kouzlo, ale jedno z nich rozhodně nejde minout. Leží na kopečku, proto se přiléhavě jmenuje Hilltop. Zde vzniklo nejmodernější centrum zahradnické vědy ve Velké Británii – a v jeho bezprostřední blízkosti se nacházejí tři tematické zahrady. Jedna z nich mě zcela ohromila – je to zahrada kuchyňská, ve které se prolíná tradiční britská vášeň pro pěstování zeleniny se zcela novým, moderním designem. Jde o přímý důkaz, jak krásná a účelná zároveň může být kuchyňská zahrada. Některé z pěstitelských míst architekti vytvořili ve formě vyvýšených záhonů, ale ne proto, aby ukazovali, jak si zjednodušit pěstování zeleniny na běžných zahradách. Tyto ukázky si mimo jiné kladou za cíl inspirovat amatérské zahradníky k pěstování na místech, která k tomu nejsou primárně určená – tedy třeba na střechách, dvorcích či v zanedbaných zákoutích. Nadchnout široké vrstvy k pěstitelství jedlých rostlin je pro kurátory zahrady Wisley prostě klíčové.

Výsadba, jež dává naději

Jak jsem naznačil v začátku, nově vytvořené části zahrady započaté v období pandemie působí velkolepě. Při jejich navrhování zdaleka nešlo jenom o novou krásu. Obrovské proměny se, vedle dalšího, snaží obrátit myšlení tak, aby se z něj ve světle klimatických změn stala naděje pro příští roky. Přibylo stromů, více důrazu se klade na podporu drobných živočichů v zahradě. Ubývá i ploch intenzivních trávníků a střídají je formace více blízké přírodě. Nutno ale dodat, že to nikdy není na úkor estetiky. Možná stovky, nebo spíše tisícovky cibulovin vysazených do lučních porostů dokazují, že to jde, živočichům to prospěje a lidé ocení krásu. „Líbí se mi, že lidé berou Wisley jako svou vlastní zahradu, posedávají zde, dávají si kávu a povídají si,“ zmínil se kurátor zahrady, pan Matt Pottage. Podle změn, které tu probíhají, si dovoluji odhadnout, že zahrada Wisley nikdy nebude nudným místem. 

Text: Pavel Chlouba, foto: Iveta Chloubová, Pavel Chlouba