Truhlíky a květináče aneb Pěstování v malém

Díky nádobám můžete na balkoně a terase pěstovat okrasné letničky a trvalky, ovocné a okrasné stromky i zeleninu. Avšak i na zahradě jsou rostliny v kontejnerech a květináčích poutavým prvkem.

Novinkou na trhu jsou samozavlažovací květináče Berberis. Koupíte je v různých velikostech. Plastia

Při výběru květináčů máte kromě pálené hlíny k dispozici i materiály, jako je dřevo, plast, glazovaná keramika, kamenina, beton, umělý kámen, kov a plech…

Výběr podle materiálu

• Pálená hlína má klasický příjemný vzhled a kořenový bal poměrně dobře chrání před horkem i chladem. Drobnými póry prochází vzduch i vlhkost, proto je vhodná především pro suchomilné rostliny – ostatní v ní potřebují častěji zalévat. Ale pozor! I vláhomilnějším druhům mohou uhnít kořeny, pokud stojí stále v mokru! V hliněných květináčích k dlouhodobému přemokření tak snadno nedojde. Při pádu na zem se ale zpravidla rozbijí a nebývají mrazuvzdorné – to jsou jejich jediné nevýhody.

Glazovaná keramika nepropouští vodní páry.

• Glazovaná keramika má podobné vlastnosti jako hlína, nepropouští však vodní páry. Hodí se proto i pro žíznivější rostliny, u suchomilných je třeba vláhu dávkovat opatrně.

• Plast je stále běžnější a některé umělohmotné nádoby již imitují ostatní materiály celkem zdařile. Výhodou je nízká hmotnost, odolnost vůči mrazu a nárazu. Plast nepropouští vodu, což vyhovuje vláhomilným rostlinám; jiným bez důkladné drenáže a střídmého zalévání hrozí přemokření. Tenký plast však téměř vůbec neizoluje, nehodí se proto na slunce a pro rostliny, kterým vadí přehřátí kořenů. Podobné vlastnosti, ale lepší izolaci a obvykle i vzhled, nabízejí nádoby z laminátu.

Kontejner ze starého dřevěného sudu.

• Dřevo izoluje nejlépe, pokud je alespoň trochu silné. Zvláště dřevěné soudky a vědra rostlinám mimořádně sluší. Vnitřek vystelte nepropustnou fólií a na dno nasypte silnou vrstvu drenáže nebo soudek i zevnitř natřete nezávadným nátěrem, který jeho trvanlivost prodlouží. Dřevo je také ideální obal pro méně vzhledné plastové květináče a truhlíky. Z prken nebo palisád si takové schrány můžete sami vyrobit a natřít je podle přání a fantazie barvou, mořidlem či lazurou. Oblíbené jsou i staré bedničky, truhly a přepravky. Podobně lze buď vystlat, nebo jako obal použít nejrůznější proutěné a bambusové nádoby. Mnohé se prodávají s již vloženou a připevněnou fólií.

• Kovové, nejčastěji pozinkované nádoby se hodí především do moderních zahrad a na terasy, staré plechovky jsou naopak skvělé i pro milovníky retra. Vzhledem k tomu, že vůbec neizolují, ba naopak prohřátí ještě podporují, na slunci by měly sloužit spíše jen jako obal než přímo pěstební nádoba.

Proutěné a bambusové košíky.

• Kamenina má podmanivý vzhled a velmi dobře izoluje před horkem i mrazem.

• Beton a umělý kámen mají podobné výhody, jen bývají méně hezké. Časem je však zjemní patina, kterou můžete uspíšit rosením a potíráním jogurtem.

Na betonových nádobách se časem utvoří patina.

O tvaru rozhoduje rostlina

Při volbě tvaru jsou kromě vkusu pěstitele důležité i požadavky rostliny.

Vysoké nádoby svědčí druhům, které zakládají hluboko a mají rády kořeny v chladnu, jako plaménky, zakrslé ovocné stromky, jehličnany, kapradiny, lilie. Ve vysokých nádobách také vyniknou plazivé rostliny, které budou přepadávat přes jejich okraje jako vodopády, například převislé muškáty, petúnie, břečťan, barvínek, molice, vrbina či aromatický popenec.

Mělké nádoby vyhovují nižším suchomilným rostlinám, kterým nevadí prohřátí substrátu – skalničkám, sukulentům, nízkým a plazivým aromatickým bylinkám, travinám a cibulovinám.

Elegantní amfory jsou krásné na pohled, ale zúžené hrdlo znesnadňuje přesazování. Můžete do nich zasadit dřevinu již natrvalo nebo naopak letničku, kterou snadno vytáhnete, až skončí její čas, nebo mohou sloužit jen jako obal na květináč vhodné velikosti. Hranaté nádoby šetří místo, zvláště pokud stojí u stěny.

Pálení hlína dobře chrání kořenový bal.

Barva

Barevné provedení záleží na vkusu každého, ale bývá škoda, když příliš pestrá nádoba nenechá vyniknout květině. Naopak v jednobarevném provedení či pozvolném tónování ani výrazné odstíny krásu rostlin nezastřou, zvláště pokud je vhodně zkombinujete. Například sytě modré a tyrkysové výrobky, připomínající uvolněnou středomořskou atmosférou, dají vyniknout červeným, růžovým a oranžovým, tedy kontrastně zbarveným květům. Opačná kombinace, soulad barvy květů a pěstební nádoby, těší a uklidňuje unavené oči.

Zajímavá kamenina.

Malé, či velké?

Nádoba by měla odpovídat velikosti a stáří rostliny. Když konce kořenů prolézají odtokovým otvorem, je čas na přesazení do nádoby o číslo větší. Záleží však i na druhu – suchomilným rostlinám, které mají rády sluneční žár, obvykle nevadí malá nádoba a prohřátý substrát. Mnohé, jako například pelargonie a lichořeřišnice, v něm dokonce ochotněji kvetou. Zato vlhkomilné trvalky, rostoucí lépe ve stínu či v polostínu – hortenzie, fuchsie, máty – potřebují větší nádobu, která se nepřehřívá a tak rychle nevysychá. Také rostliny umístěné v nádobách celoročně venku vyžadují co největší květináč, který pomaleji promrzá. I tak ale bývá nutná dodatečná izolace. Velké nádoby můžete postavit na podložku na kolečkách, zvláště pokud v nich pěstujete přenosné rostliny, které na zimu stěhujete na bezmrazá útočiště.

Objemné nádoby se hodí nejen pro trvalky velkých rozměrů a pro dřeviny. Můžete v nich pěstovat více různých rostlin s podobnými nároky – skupinky mohou být velmi zajímavé a okouzlující. Efektní jsou také sestavy nádob, ať již stejných a podobně osazených nebo naopak rozmanitých co do vzhledu i obsahu.

Zatímco výsadba na záhonech se mění těžko, v nádobách můžete sestavy proměňovat podle libosti a hledat ty nejkrásnější. Právě kvetoucí rostliny můžete posouvat do popředí.

Jarní přesazování

Ideální čas na přesazování trvalek pěstovaných v nádobách je jaro. Můžete je při té příležitosti zmladit řezem a rozmnožit dělením trsů. Aby byly velké nádoby lehčí, místo štěrku či písku použijte jako drenáž na dno perlit či keramzit. Jejich výhodou je i schopnost poutat vodu.

Velké rostliny a dřeviny utěšeně rostou a nakonec dostanou největší květináč, který se vám vejde na balkon. Pak nezbývá než měnit vrchní vrstvu substrátu a dbát na pravidelné hnojení. Při dostatečné výživě a zálivce se relativně malé nádobě přizpůsobí i velcí zelení kamarádi.

Samozavlažování zjednodušuje péči

Komfortní samozavlažovací truhlíky a závěsné nádoby jsou dnes již běžná záležitost. I když klasické hranaté, hnědé a okrové převažují, můžete si vybrat i z jiných zajímavých barev, tvarů a povrchových úprav. Rostliny v nich mají přísun vláhy skutečně po mnohem delší dobu, aniž by jim hrozilo přemokření, protože knoty vláhu z rezervoáru nasávají postupně. Některé nádoby jsou opatřeny i ukazatelem plnosti rezervoáru, což je praktické – pokud ho chcete naplnit, bez ukazatele snadno přelijete a voda teče ven. Důležitým údajem je velikost zásobníku na vodu – čím větší, tím déle rostlina vydrží bez zálivky; roli hraje samozřejmě i velikost a žíznivost daných rostlin, teplota a oslunění. Samozavlažovací truhlíky a květináče jsou však běžné pouze v plastu. Pokud chcete zabránit přehřívání substrátu, můžete je opatřit obalem ze dřeva, dvojité vrstvy rákosové nebo bambusové rohože či je obložit kameny, dlaždicemi a podobně.

PRAKTICKÝ TIP

Aby vysoké nádoby nepadaly…

Tvar nádoby rozhoduje o tom, jak stabilní rostlina bude. Široké mísy a květináče s rovnými stěnami jsou na tom lépe než vysoké nádoby s okrajem širším než dnem. Čím je nádoba vyšší a užší, tím snáze se ve větru převrhne. Pokud vám nevadí odtok vody přímo na zem, můžete úzké nádoby stabilizovat tak, že je drenážním otvorem nasadíte na pevný kolík zaražený do země nebo do spáry v dlažbě.

Více informací se nachází ve speciálním vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

           .