Úklid po sezoně zahradě pomůže

12. 10. 2021

Kde začít? Pokud se ptáte stejně při pohledu na svou zahradu, kde odkvétají trvalky, vadnou letničky a v přerostlém trávníku je napadané listí, držte se jednoduchého pravidla. Uklízet se má nejprve to, co je nejvíce vidět. […]

foto Shutterstock

Začněte proto péčí o květiny, pokračujte dřevinami i živým plotem, a také trávníkem. Teprve poté přejděte do užitkové zahrady, která bývá umístěná stranou a stejně na záhonech ještě dorůstá poslední zelenina. Shrabané listí nebo ostříhané větvičky určitě nevyhazujte do kontejneru, ale vytvořte z nich mulč, hnojivo, listovku. Zahradě tak pomůžete dvakrát – poprvé nyní úklidem, podruhé, když organickou hmotu vrátíte zpět.

foto Shutterstock

Květinové záhony

Pokud jste zvolili správnou kombinaci trvalek a letniček, je pravděpodobné, že záhony pokvetou až do mrazů. Věnujte se proto hlavně jejich okrajům, které je třeba obrýt a vyplít odtud všechen viditelný plevel. Ten pak můžete použít buď jako mulč do užitkové zahrady nebo pod stromy. Když nemá semena, lze ho také zkompostovat.

Jinou péči si žádají rostliny na skalce. Tu je třeba zbavit nejen plevelu, ale i větviček a napadaného listí. Vlhkost, která se pod ním drží, alpinkám nesvědčí. Abyste uchránili před mrazy jejich kořeny, doporučuje se dosypat k nim kamennou drť. Před příchodem mrazů rostliny zakryjte chvojím. Záležet si dejte hlavně v místech, kde jsou vysazené skalničky náročné na pěstování.

foto Shutterstock

Tráva

Ještě v září se pravidelně seče tráva a ani ta nemusí končit v kontejneru. Využít se dá hned dvěma způsoby: jako mulč kolem čerstvě vysazených stromů a keřů nebo ji klidně rozhrňte na prázdné záhony – zabráníte tak jejich zaplevelení a půdu chráníte před vysycháním. Navíc jak se stébla budou rozkládat, obohatí zeminu o živiny a organickou hmotu. Pokud máte trávy více nebo jste jako mulč použili jiný materiál, zkompostujte ji. Jen pozor na dodržování pravidla, že byste měli střídat takzvaný zelený odpad bohatý na dusík, kam patří nejen čerstvě posečená tráva, ale i zbytky rostlin, s hnědým, kde převažuje uhlík. Do této skupiny patří štěpka, hobliny nebo loňské listí. Poměr odpadu by měl být třetina zeleného, dvě třetiny hnědého. Tedy když na kompost sypete týden co týden posečenou trávu a nic dalšího, nebude se rozkládat a měnit v hnojivo, ale jen hnít a zapáchat.

Je třeba počítat s tím, že kompostování ovlivňuje velmi výrazně také venkovní teplota a jakmile teploměr ukazuje venku méně než osm stupňů, proces rozkladu neprobíhá. Proto byste měli kompost na podzim vždy přikrývat, aby se zbytečně neochlazoval. Snažte se také využít poslední teplé dny k rychlému nastartování rozkladu, což se vám podaří buď přimícháním prsti, která právě dozrála nebo se k dozrání blíží, anebo si můžete koupit uměle vyrobené urychlovače. Princip jejich fungování je velmi podobný – obsahují spoustu žádoucích mikroorganismů, které dokážou přeměnit odpad na hnojivo. Při opakovaném používání výrobci slibují zkrácení procesu zrání z roku na pár měsíců. Pokud tedy spěcháte, stojí za to vyzkoušet urychlovače. Jestliže nepotřebujete kompost rychle, ale naopak chcete udělat vše pro jeho kvalitu, použijte urychlovače jen na začátku. Obvykle se aplikují spolu se zálivkou. Nejprve je ponechte v odstáté vodě, ideální je vlažná, aby se mikroorganismy probudily a začaly se množit.

V zimě nikdy kompost nepřehazujte, tuhle aktivitu si nechejte na jaro. Mohlo by tak uniknout velké množství cenného tepla.

foto Shutterstock

Listí

• Listí poslouží také jako mulč, jen pozor na to ořešákové, které brání růstu jiných rostlin. Myslete také na to, že je lehké a rozložíte-li ho volně na záhony, silnější vítr ho roznese po okolí. Proto jim zakryjte půdu třeba pod keři.

• Máte-li listí dostatek, určitě si ho napytlujte do zásoby a během další sezony používejte jako takzvanou hnědou vrstvu, kterou budete prokládat čerstvě posečenou trávu v kompostéru.

• Anebo si z něj vytvořte listovku – je to vlastně kompost vzniklý rozkladem listí. Nejkvalitnější listovka je z dubu a buku, lze na ni však použít všechno listí, včetně tolik neoblíbeného ořešákového.

Listovku můžete vyrobit dvěma způsoby: pokud zpracováváte listí jen z několika stromů, je nejlepší použít velké černé igelitové pytle na odpad. Do těch udělejte hřebíkem na různých místech díry, naplňte je shrabaným listím, které uvnitř pokropíte vodou. Pytel zavažte a protřepejte a umístěte na stinné místo. Po roce máte listovku vhodnou zejména k mulčování, za další rok velmi kvalitní substrát pro pěstování.

V sadu nebo na zahradě s množstvím stromů listí shromažďujte na speciální kompostovací hromadě. Můžete si vyrobit i jednoduchou ohrádku – čtyři kůly zatlučte do země a mezi nimi natáhněte pletivo, aby se listy nerozfoukaly. Další postup je stejný jako při kompostování v pytlích, listí zalijte, přikryjte a nechte rok či dva rozkládat.

foto Shutterstock

Větvičky a větve

Při stříhání a tvarování dřevin získáte velké množství různých větví a větviček. Jejich další zpracování záleží na jejich délce, tvaru, stáří a podobně.

• Dlouhé rovné větve si uchovejte na další sezonu, poslouží třeba jako opora pro hrášek.
• Z ohebných nebo kratších výhonů si snadno vypletete zajímavé obrubníky a okraje záhonů. Rok co rok tak mohou být vyšší.
• Starší silné větve nebo menší pařezy využijte jako základ pro vysoké záhony. Jsou třeba na pevné jádro, které bude několik let tlít a stane se zdrojem organické hmoty, která zachytí vodu.

Dřevité výhony a starší větve můžete naštěpkovat a využít mnoha způsoby – jako mulč, na vysypání cestiček, do kompostéru anebo jako palivo. Před tím je však třeba je nadrtit na menší části, což zvládnete i ostrou hranou rýče. Je to ale poměrně pracný způsob, vhodný jen na menší množství odpadu. Máte-li větví více, raději si kupte nebo půjčte drtič či štěpkovač.

Jaký je rozdíl mezi drtičem a štěpkovačem? Chcete-li nadrceným dřevem topit, kupte si štěpkovač. Materiál, který tak vyrobíte, bývá poměrně hrubý, převládají v něm plátky větví kruhového tvaru, ačkoliv se v něm najdou i jemnější kousky. Tyto štěpky se po proschnutí nejlépe hodí k topení v kamnech. Když chcete z odpadu raději získat mulč do přírodních zahrad a na zasypání cestiček nebo ho chcete jen zkompostovat, pak potřebujete zahradní drtič. V něm se větve jemně rozdrtí.

Obě skupiny strojů fungují na zcela odlišných principech. To poznáte nejen na rozdrcených větvích, ale například i hlasitosti při práci. Zahradní drtiče se dělí na válcové nebo nožové. V prvním případě větve drtí ozubený válec, ve druhém ostré nože. Tato zařízení jsou mnohem hlučnější než štěpkovače, ale i mezi nimi mohou být výrazné rozdíly. Válcové typy pracují tišeji než nožové.

U štěpkovačů větve drtí ozubené kolo, které se přitlačuje na kovovou desku. Některé umožňují také praktickou regulaci tlaku. Pozor ale na to, že při častém používání se zuby na kole mohou obrousit, a pak budete muset součástku vyměnit za novou. Už prodejce by vás měl předem upozornit, že se doporučuje zpracovávat mírně vyschlé větve, s nimiž si stroj poradí lépe. Při zpracování čerstvého materiálu se hmota nerozdrtí na jednotlivé kousky, ale zůstává vcelku a jen se zploští. Rozhodně nejde o výrobní vadu stroje, tato vlastnost je pro štěpkovač zcela typická. Proto nechte větve alespoň několik dní proschnout na slunci. Nejenže se s nimi mnohem lépe pracuje, ale vzniklá štěpka je mnohem kvalitnější a nabízí více možností dalšího zpracování.

Pro oba typy strojů platí, že se nemají přeplňovat drobnými větvemi, mohlo by dojít k ucpání zařízení. V tomto případě oceníte výrobky se zpětným chodem. Při drcení také dodržujte zásadu, že se malé větve doplňují silnějšími, které ústrojí pročistí od jemných částí, které nože ucpávají.

U některých typů si dávejte pozor na kymácející se větve poté, co je vložíte do vstupního otvoru. Vždy je přidržujte rukama, jinak se stroje mohou stát i nebezpečné. Na větve ovšem nikdy netlačte, můžete tím nenávratně poškodit vnitřní zařízení. Stačí pouze jemný tlak, drtič či štěpkovač si materiál vtáhne a zpracuje sám.