Užijte si stříbrnou nejen v zimě

Stříbrně šedavé rostliny představují výborné řešení pro zimní čas, kdy na zahradě najdeme minimum květů. Krásně zdůrazní stálezelené dřeviny i kameny nebo zídky. Bez vegetace tak uplatní svoji strukturu, která v časech plné sezony hrává podružnou roli. Přírodní stříbřité pozadí se také jeví jako optimální pro nejrůznější zahradní dekorace. A které rostliny vynikají tímto netradičním zbarvením? Jako první příklad asi každého napadne levandule nebo čistec, společně ale objevíme mnohem širší řadu stříbrných variací.

foto Shutterstock

Pokud se trochu zajímáte o typologii barev, nejspíš jste se někdy setkali s tvrzením, že se vybrané odstíny z barevného kruhu považují za neutrální. Na zahradě na nás však číhá zajímavý paradox: když se podíváme na přírodní paletu barev, zjistíme, že pro ni tato obecná pravidla neplatí. S univerzální černou příroda u rostlin velmi šetří, proto na zahradě vnímáme jako neutrální spíš barvu zelenou, třebaže má spoustu odstínů a valérů. Nás dnes ale bude zajímat jiná neutrální barva, již v rostlinné říši najdeme poměrně často – šedavá, kterou s trochou správného světla, rosy či sněhu můžeme směle překřtít na stříbrnou.

Vyšší dominanty

foto Shutterstock

Juka vláknitá

Yucca filamentosa

Oblíbené řešení pro velmi teplá a suchá místa udělá výbornou službu i v zimě. Výrazné mečovité listy dosahují výšky kolem třičtvrtě metru, na zimní zahradě je tedy nepřehlédnete. Většinou se nekombinují se stálezelenými dřevinami, neboť se vysazují na nehostinná místa na plném slunci. Pěkně se ale uplatní kameny a zídky kolem nich. Nízkým teplotám bez problémů odolají, musíte je však chránit před přemokřením.
Vhodní sousedé: opuncie, kniphofie

foto Shutterstock

Pelyněk stromovitý

Artemisia arborescens

V zahradních centrech můžete narazit i na keřový pelyněk ‚Powis Castle‘ – tento stálezelený kříženec s jemně dělenými přezimujícími namodralými listy dorůstá do půlmetru. Má středomořský charakter, dobře se kombinuje i s rostlinami z prérií a sušších míst, ale umí vytvořit pěkný pár i s druhy, které mají tuhé kožovité listy. Poroste dobře na slunci, vyžaduje však propustnou půdu, nikdy jílovitá a těžkou, která zadržuje vodu.
Vhodní sousedé: máčky, traviny, třapatkovky, pachysandra, bobkovišně

foto Shutterstock

Pryšec statný

Euphorbia characias, ssp. wulfenii

Méně pěstovaná rostlina patří do rodiny stálezelených pryšců, vzpřímené trsy dorostou hravě přes půl metru. Mezi typické znaky pryšců patří nahloučení listů a květů v horní části výhonů, čímž dostávají trsy vějířovitý tvar, který ještě zvýrazní případná námraza. Nenápadné květy vroubené výraznými listeny odpovídají základnímu vybarvení podle druhu, nejčastěji bývají zelenavé, ale můžete narazit i na hnědé nebo bílé. Celá rostlina roní bílé mléko a je jedovatá.
Vhodní sousedé: kalmie, luštěnice

foto Shutterstock

Hlošina Ebbingeova

Elaeagnus x ebbingeii

Velmi zajímavé stromy nabízejí stálezelené listy s proměnlivou barvou. Jemné stříbrné tečky posévají mladé listy tak hustě, že překryjí původní zelený základ. Časem, jak stárnou, převáží zase zelená. Dřevina se vymyká i nezvyklým termínem kvetení, který připadá na konec léta, jedlé plody podobné višním pak dozrávají zjara. Zaujme i příjemná, silná vůně květů. Odolný, nenáročný a hustě rostoucí druh se využívá i na předěly.
Vhodní sousedé: zimostráz, dřišťál, perovskie

foto Shutterstock

Blahovičník Gunnův

Eucalyptus gunnii

Nezaměnitelné ocelově modré větvičky s okrouhlými listy znáte spíš z květinových aranží, tyto keře původem z Austrálie se však dají pěstovat i u nás. Většinou odolávají do -15 °C, ale nový patentovaný kultivar ‚Azura‘ snese dokonce i -20°C. Vždy se má vysazovat na slunné místo, které blůahovičník ochrání především před studeným zimním větrem. Jako rostlina z vlhkých oblastí vyžaduje rovnoměrně vlhkou, nevysychavou půdou, dorůstá asi do tří metrů.
Vhodní sousedé: šalvěj, třapatky, montbrécie

foto Shutterstock

Dub cesmínový

Quercus ilex

Stálezelený dub je opravdovou raritou, pochází z jižní Evropy, kde roste až do výšky kolem 1400 metrů n. m. Statečně odolává suchu, koření hluboko. Pokud se nevysazuje do extrémních poloh, mezi něž spadají kraje svahů či mrazové kotliny, vydrží bez problémů i českou zimu s kolísavým počasím. Stříbřitou barvu najdete na spodní straně mladých listů, některé kultivary ji mají i na starších listech. V každém případě potřebuje více místa.
Vhodní sousedé: levandule, rozmarýn, janovec

Nižší trsy

foto Shutterstock

Svatolina cypřiškovitá

Santolina chamaecyparissus

Vhodný doplněk levandule – oběma se daří na teplých slunných místech. Svatolina tvoří výhony s netypickými, jemně členěnými listy, kvete zlatými terčovými květy. Aby rostla pěkně hustě, musíte ji pravidelně prostřihávat, jinak keříky stárnou, rozlamují se a vnitřek podehnívá. Dobře ale obráží i ze starého dřeva. Na kvalitní půdu si „nepotrpí”, prospívá i v chudší suché půdě bez závlahy. Umí vytvořit kompaktní porost.
Vhodní sousedé: záhonové růže, kakosty, kosatce

foto Shutterstock

Kostřava sivá

Festuca cinerea

Pevné trsy s nezaměnitelným, ocelově modrým vybarvením se staly oblíbenou součástí skalek, zídek a koryt. I když pocházejí z horských oblastí, měli byste je pečlivě chránit před zimní vláhou, potřebují výborný odvod vody, tedy dobře drenážované stanoviště. V opačném případě podehnívají, řídnou od středu a ztrácejí svůj charakter. Jako kyselomilný horský druh nesnáší vápenitý substrát, prospívá jim rašelina a kůrový mulč.
Vhodní sousedé: trávnička, písečnice, vřes, kyhanka

foto Shutterstock

Pryšec myrtovitý

Euphorbia myrsinites

Naprosto neobvyklý, ale nenáročný sukulent dojde uznání právě v zimě. Chladné počasí s námrazou zdůrazní jeho nezvyklé nevětvené výhony porostlé tuhými šupinatými listy – ty mají modrozelenou barvu a vypadají jako ojíněné. Vysazuje se na kamenité stráňky, terásky nebo i do spár, hodí se také pro větší suťové pole na vápencích, nejde ale o typickou drobnou skalničku, potřebuje více místa. Kvete na koncích výhonů v první polovině léta. Pozor, patří mezi jedovaté rostliny.
Vhodní sousedé: mateřídouška, tařice, koniklec, hlaváček

foto Shutterstock

Hebe

Hebe ochracea, H. pimeleoides

Stálezelené keříky báječně plní dekorativní úlohu. Častěji se vysazují růžově nebo fialově kvetoucí odrůdy, v nabídce najdete ale i kultivary, jež umí vytvořit úhledné porosty se zajímavě řešenými listy. Mezi nimi vynikají i ty pestrolisté (kultivar ‚Red Edge‘) či modravé. Právě ony lépe snášejí nízké teploty než odrůdy zelenolisté. Nároky hebe se dají připodobnit k vřesům, nejlépe jim vyhovuje kyprá humózní půda s dostatkem vláhy.
Vhodní sousedé: skimie, kyhanka, vřesy a vřesovce

foto Shutterstock

Starček

Senecio cineraria

Pěstuje se jako letnička, ale pravidelně vydrží až do dalšího roku, kdy rozkvétá. V prvním roce se totiž využívají přednostně její bohaté listové růžice, které lemují výsadby z letniček. Na zahradách se nechávají vždy až do druhého roku, šedavě stříbrné laločnaté listy bez problémů zimu přečkají, sazenice pořád vypadají pěkně. Podmínkou je propustná půda, jinak rychle podehnívají, jelikož pocházejí ze sušší středomořské oblasti.
Vhodní sousedé: pomněnky a chejr, jarní cibuloviny, barvínek, mahonie

foto Shutterstock

Hvozdík sivý

Dianthus gratianopolitanus

Běžná skalnička má také stálezelené listy se stříbrným nádechem, pravidelně tvoří pěkné kompaktní polštářky, které zdobí hlavně skalky, ale půvabně vypadají i v korytech. Nenáročný druh prospívá i na plném slunci, používá se i k ozelenění extenzivních zelených střech. K jeho kladům můžeme přičíst i fakt, že podobně jako řada jiných hvozdíků pěkně voní. Pomalu se rozrůstá, není invazivní, ale množí se semenem nebo dělením.
Vhodní sousedé: devaterník, sleziník, astra alpská

Dagmar Cvrčková, foto Shutterstock