Výsadba jarních cibulovin

Na konci léta a téměř celý podzim na zahradách dozrává zelenina a ovoce. S potěšením si tak můžete užívat výsledků práce, kterou jste zahradě věnovali od začátku roku. Myslet byste však měli už i na jaro. Pokud se chcete těšit z pestrých a optimistických květů jarních cibulovin, od září nastává čas ideální pro jejich výsadbu.

Činnosti spojené s vysazením jarních cibulovin probíhají v několika etapách, i když někdo je s výsadbou hotový raz dva. I k této práci se ale vyplatí přistupovat odpovědně – míra péče rozhodne o kvalitě jarního efektu. Zajímavé výsadby nedosáhnete jen s několika cibulkami, ale s desítkami nebo stovkami cibulí. Rostliny vysazujte vždy do skupin, na nepřirozené řady zapomeňte.1. Plánování výsadbyPečlivé naplánování výsadby cibulovin je důležité, často bývá ale podceňované. Samozřejmě, pokud si chcete vysadit jen pár cibulek sněženek, nebude žádné velké plánování nutné. Chcete-li však z cibulovin vytvořit kouzelné kombinace zajímavé po dlouhé období jara, je třeba si vše předem promyslet a navrženého plánu se držet. Typickou vlastností cibulovin je jejich rychlý nástup kvetení, ale i to, že po odkvětu rychle ztrácejí svoji krásu. Odkvetlé květy vystřídají zatahující se listy, které obvykle už žádnou atraktivitou nehýří. Proto by se cibuloviny měly pokud možno vysazovat v kombinaci s jinými druhy rostlin, aby se na záhoně jednotlivé květy plynule střídaly. V případě, že vysadíte výhradně jarní cibuloviny, nutně nastane doba, kdy se z plochy vytratí všechna krása a záhon zůstane prázdný. Ale není důvod k zoufalství, společníků vhodných k jarním cibulovinám je více než dost. Najdete je mezi keři, největší možnosti tvořivého kombinování nabízejí ale trvalky. Z keřů připadají v úvahu zejména takové, které se každoročně hluboce seřezávají, případně raší relativně pozdě. Jarní cibuloviny můžete vysazovat například mezi keříky nízkých odrůd tavolníků, které se v předjaří hluboce zkracují. Podobně se u nás pěstují i dřevité třezalky nebo třeba hortenzie stromečkovitá. Tyto keře si s jarními cibulovinami dobře rozumějí a hezky se vzájemně v plné kráse na záhoně střídají. Výborným sousedem cibulovin je i modře kvetoucí keř perovskie (Perovskia atriplicifolia) či ořechokřídlatec (Caryopteris), někdy nazývaný ořechoplodec. Oběma druhům se nejlépe daří v podobných půdách, jaké vyhovují narcisům či tulipánům. Výhony perovskie i ořechokřídlatce se každým rokem povinně stříhají až těsně nad zemí, takže jarní cibuloviny mají dostatek místa k životu a rašící výhony keřů později spolehlivě schovají jejich uvadající listy. Podobnou vlastností se vyznačují i mnohé trvalky. Výbornými společníky jarních cibulovin jsou bohyšky, vysoké podzimní rozchodníky či sasanky. S cibulovinami si ale rozumějí i okrasné máky, vysoké druhy okrasných trav, některé podzimní astry, zápleváky i celá řada dalších trvalek. Všechny tyto rostliny jsou v době kvetení cibulovin teprve v začátku svého růstu a nijak si vzájemně nekonkurují. Naopak, postarají se o krásu stejného místa v druhé polovině vegetačního období. Všechny tyto informace vezměte v potaz ještě před nákupem. Důležité je si také rozmyslet, jaké cibuloviny se pro konkrétní místo hodí a v jakých barvách by měly být. Rozhodujícím prvkem je při plánování výsadby i termín kvetení. Je-li to alespoň trochu možné, naplánujte osázení tak, abyste dosáhli postupného efektu kvetení od brzkého jara až po začátek léta. Důležitým bodem je rovněž celkové množství cibulovin, které chcete koupit. Platí, že větší množství od jednoho druhu či skupiny je zárukou většího efektu, a naopak že příliš pestré směsi na malém prostoru působí roztříštěně.2. NákupPři nákupu cibulovin se řiďte svými plány. Je-li to možné, nechte emoce doma a nedejte se jimi příliš ovlivňovat. Dobře a hezky vytištěný obal ještě automaticky nemusí být zárukou kvality. Také v případě cibulovin platí, že nejlevnější nemusí být nejvýhodnější. Nižší cena může znamenat třeba menší aktuální velikost cibulí. Velikost cibule přitom ovlivňuje počet květů nebo vitalitu rostliny. U mnoha druhů cibulovin se velikost cibulí udává jako obvod v centimetrech měřený v nejširším místě. Cibule s menším obvodem obvykle ukazují, že se jedná o mladší nebo méně vyvinutou rostlinu. Menší cibule ale ještě nemusejí představovat problém, v prvním roce po výsadbě však efekt kvetení možná nebude stoprocentní. Týká se to například okrasných česneků, které se mohou prodávat v různých velikostech. U menších cibulí se v prvním roce po výsadbě obvykle dočkáte jediného soukvětí, zatímco větší, ale dražší cibule mohou vytvořit bohatých soukvětí i několik. Při nákupu cibulovin je také nutné sledovat zdravotní stav jednotlivých cibulek. Měly by být především suché, vytříděné a v jednom balení v jedné velikostní kategorii. Je nezbytné, aby nebyly mechanicky poškozené, plesnivé, nahnilé či mokvající. Podle druhu mohou být jemně narašené, ale rašící výhon by neměl být tak veliký, aby na něm byly patrné už zelené listy. Ke konci výsadbové sezony se na některých cibulkách objevují už čerstvě narostlé kořínky. Neznamená to, že by takto narašené cibulky byly nekvalitní, nutně však vyžadují rychlou výsadbu. Ke konci sezony, obvykle od začátku listopadu, se místy prodávají cibule s výraznou slevou. Pokud splňují výše vyjmenované parametry, může to být impulz, k výhodnému nákupu. Zejména v posledních letech se totiž stále silněji prosazuje názor, že výsadba cibulovin v období pozdního podzimu nemá na rostliny žádný vliv. Naopak, díky chladnější půdě je menší riziko poškození cibulovin některými druhy plísní.3. VýsadbaVysazování cibulovin je završením snahy o vylepšení jarní zahrady. V některých situacích bude výsadbě ještě předcházet příprava půdy. Sortiment cibulovin je však tak široký, že pro ni neexistuje jedna univerzální rada. Většina běžně pěstovaných druhů však upřednostňuje půdy sušší, velmi dobře propustné, písčité nebo částečně kamenité. Výjimku tvoří třeba sněženky, bledule nebo medvědí česnek. Tyto druhy zvládnou i vlhčí půdy a během jara i krátkodobé zamokření místa, kde rostou. V těžších půdách obvykle postačí lokální úprava, při níž se v místě výsadbové jamky vymění půda za lepší nebo se smíchá s pískem či kvalitním kompostem. V některých případech postačí pod vysazovanou cibulku nasypat menší množství písku či velmi jemného štěrku, který zabezpečí rychlý odtok nadbytečné vody a zabrání tak uhnívání cibulky. Technika samotné výsadby je u většiny druhů snadná. Hloubka výsadby se liší podle velikosti cibulí a požadavků jednotlivých druhů. Obvykle platí, že menší cibulky se vysazují mělčeji než druhy s velkými cibulemi. Často se uvádí, že je důležité dbát na polaritu, tj. aby špička cibulky s růstovým vrcholem byla při výsadbě opravdu nahoře. Je to nezbytné zejména u druhů s velkými cibulemi. Na nesprávnou polohu cibulky v půdě bývá citlivý třeba hyacint. Na druhou stranu ale platí, že u většiny dalších druhů tak úzkostliví být nemusíte. Tulipány, krokusy či narcisy stačí do jamky jenom nasypat. Díky tvaru cibulky a těžišti, které je umístěné v její dolní části, většina cibulek stejně skončí v půdě ve správné poloze, tj. s růstovým vrcholem směřujícím k povrchu půdy. Nakonec pohled na holandská pole, kde miliony cibulek vysazují stroje, tuto teorii jenom potvrzuje. Naopak nezbytným úkonem po ukončení výsadby je lehké utlačení zeminy kolem čerstvě vysazených cibulí. Je to nutné kvůli tomu, aby kolem cibulek nezůstaly vzduchové kapsy a nové kořínky měly okamžitý kontakt s půdou a půdní vlhkostí.FOTO: AUTOR

Výsadba jarních cibulovin