Vzácnost? Desetina rostlin na Zemi jsou orchideje

Řekne-li se orchidej, většina lidí si představuje velké a nápadné exotické květy, jaké vídá v obchodech. Málokdo však ví, že i v České republice lze najít skoro šedesát druhů těchto rostlin.

Orchideje budí zvědavost a zájem už od dob vzniku vědy zvané botanika. Jejich počet na celém světě se odhaduje asi na dvacet pět tisíc existujících uznaných druhů, tedy zhruba každý desátý druh vyšších rostlin na Zemi je orchidej. Několik desítek jich najdete i v domácím prostředí, rostou tady ve volné přírodě.

Orchideje v České republice

V tuzemsku bylo dosud zaznamenáno necelých šedesát druhů orchidejí, s nově popsanými rostlinami především rodu kruštík. K nejběžnějším patří bradáček (Listera), který má zelené, drobné a tak nenápadné květy, že ho málokdo najde a pozná v něm orchidej. Naopak nejnápadnější a největší zdobí střevíčník (Cypripedium), jenž patří mezi vzácné druhy. Jeho květy mají zvláštní tvar pysku, který tvoří vakovitou past na své opylovače – včelovitý hmyz. Když se například čmelák dostane dovnitř, je uvězněn a donucen pohybovat se tak, aby na sebe nabral pyl anebo ho naopak otřel o bliznu, pokud už na sobě nějaký má z předchozí rostliny. Tento typ květů se nazývá šálivým, protože opylovač v nich pro sebe nic nezískává.

Orchideje na jihu Evropy

V Evropě dosáhly orchideje největšího rozvoje ve Středomoří, kde se přizpůsobily tamějším tradičním pastvinám a příležitostně spásané křovité vegetaci. Léto, které je v těchto oblastech suché a horké, přečkávají v podobě spících hlíz pod povrchem půdy. Probudí se na podzim, kdy klesají teploty a přichází období zimních srážek. V této době vyraší listové růžice i kořeny, ve vlhkém zimním období vyrůstají zelené listy a na jaře pak většina orchidejí kvete a rychle tvoří semena, než přijdou letní sucha. Na prázdninové dovolené se tedy s nimi nesetkáte, zato v dubnu či v květnu je lze v některých oblastech najít v hojném množství.

K nejznámějším rodům patří rudohlávek (Anacamptis), jazýček (Himantoglossum), tořič (Ophrys) a sehnutka (Serapias). Nejvýše rostoucím evropským druhem je Chamorchis alpina, který se vyskytuje v nadmořských výškách přes dva tisíce metrů. Známý je především z Alp, roste však od Itálie a Rumunska až po Norsko.

Jedny z nejmenších květů mezi evropskými orchidejemi má měkkyně bažinná (Hammarbya paludosa) a měkčilka jednolistá (Malaxis monophyllos), největší naopak zdobí jazýček kozlí (Himantoglossum jankae subsp. rumelicum) a Himantoglossum calcaratum.

Směrem na sever druhů orchidejí výrazně ubývá. Ve střední Evropě většina orchidejí zatahuje na zimu a roste přes léto. Na sušších místech se objevují druhy, které mají listy pouze několik měsíců na jaře. K nim patří kupříkladu vstavač (Orchis). Kromě druhů rostoucích na otevřených loukách, jako je rudohlávek (Anacamptis), jsou pro tuto oblast typické i lesní orchideje, například okrotice (Cephalanthera) či kruštík (Epipactis).

Orchideje severu

Orchideje lze najít až za polárním kruhem. Severské lesíky obývají zástupci rodů Goodyera, Listera, Calypso či Pseudorchis. Roste tady jen několik druhů orchidejí, které se dokážou spokojit s poměrně krátkým a chladným obdobím růstu, kupříkladu běloprstka (Pseudorchis) nebo prstnatec (Dactylorhiza). Některé z nich jsou ale na chladné podmínky natolik dobře přizpůsobené, že se vyskytují pouze v okolí severního polárního kruhu a například střední Evropa je pro ně příliš teplá (Calypso, Lysiella). V Evropě je také patrně místo s nejsevernějším výskytem orchidejí na světě – až na severu Skandinávie rostou Lysiella oligantha a Platanthera hyperborea.

Trocha botaniky na závěr

Orchideje patří do čeledi vstavačovité – Orchidaceae a jsou druhou nejpočetnější čeledí cévnatých rostlin hned po hvězdnicovitých – Asteraceae, mezi něž patří například astry, kopretiny, sedmikrásky či jiřiny. Počet orchidejí na celém světě se odhaduje asi na dvacet pět tisíc existujících uznaných druhů, ovšem každý rok přibývají nové popisy a odhaduje se, že by mohlo existovat až dvacet sedm tisíc typů. Orchideje však také patří k nejvíce ohroženým rostlinám. Důvodem je především ničení původních stanovišť, ale i sběr těch nejatraktivnějších druhů.

Orchideje se vyskytují po celém světě takřka všude, kromě extrémně suchých pouští a oblastí dlouho ležících pod sněhem a ledem. S výjimkou Antarktidy je lze najít na všech kontinentech, nejvíce jich roste v tropech Asie a Ameriky. Stovky druhů orchidejí najdete i v Evropě, která je na ně ovšem poměrně chudá. Na celém kontinentu včetně severní Afriky, Blízkého východu a evropské části Ruska je jich známo asi jen 520. Na rozdíl od ostatních světadílů tu zcela chybí epifyty, tedy orchideje žijící na jiných rostlinách, na nichž ale neparazitují, protože se vyživují samostatně. Naprostá většina evropských orchidejí je spřízněná s asijskými druhy, jen několik má své blízké příbuzné také v Severní Americe.

Víte, že…

• … u rodu tořič (Ophrys) se vyvinulo zajímavé uzpůsobení k lákání opylovačů? Květy připomínají samičky různého druhu hmyzu, nejčastěji samotářských včel, a snaží se tak nalákat samečky k marné kopulaci. Květy dokonce vydávají stejné aroma jako neoplodněné samičky. Po opylení se však složení vůně mění a připomíná naopak již oplodněnou samičku. Opylovači se tak nemusejí zdržovat s květem, kde by rostlině už stejně nebyli k užitku. Tři druhy tohoto rodu lze vzácně potkat také v České republice.

• … orchideje byly lidem známé již ve starověku? V období starého Řecka, později ve větší části Středomoří a na Blízkém východě, okrajově i u nás, lidé sbírali kořenové hlízy hlavně rodů Orchis a Ophrys, z nichž vyráběli salep. Tomu připisovali afrodiziakální účinky – podle tvaru hlíz připomínajících varlata. (Řecké slovo orkis, tedy varle, dalo vlastně jméno celé čeledi – Orchidaceae). Zatímco léčivé účinky byly v hlízách potvrzeny, afrodiziakální očekávání se nesplnila. Hlízy se však dodnes sbírají ve velkém v Turecku a Sýrii, kde jsou jejich přírodní populace drancovány ve velkém. Některé druhy tořičů jsou kvůli sběru na salep na pokraji vyhynutí.

Romana Rybková, foto archiv Botanické zahrady Praha-Troja

Více informací se nachází v dubnovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

.