Zahrada, ve které se všichni cítí dobře
Svažitý pozemek v malebném městečku Modra, kde stál původně vinohrad, se pod rukama majitelů a zahradní architektky přeměnil na jedlou oázu plnou kouzelných zákoutí, kde příroda není potlačená, ale podporovaná.
Cesta k permakultuře
Majitelé, mladý manželský pár, tehdy s jedním synkem, dnes už s dvěma dětmi, rekonstruovali zakoupený starší domek, který dostal i novou obloukovou přístavbu. Za domem v nepříjemně působícím strmém svahu se nacházel starý a velmi zanedbaný vinohrad, který nechali úplně vyklučit. Vzadu v zahradě však zachovali statný smrk, jedli a mandlovník. Domácí paní měla vztah k pěstování rostlin odmalička – obě dvě babičky měly velké zahrady.
Spolu s manželem přemýšleli, jak pojmout zahradu a též jak si poradit se strmým pozemkem. Většina známých, kteří je navštívili, v tom měla jasno a všichni radili: „Okolo plotu si vysadíte túje, abyste se izolovali od sousedů, do středu vysejete trávník a je to.“ Čím víc však domácí o zahradě přemýšleli a zajímali se o současná řešení, věděli, že takto jejich zahrada vypadat nebude.
Paní domu vzpomíná: „Pátrání po zahradních inspiracích nás přivedlo až k jedlým zahradám, permakultuře a starým odrůdám. Přesně v tom jsme se našli. Věděli jsme též, že kvůli dětem nebudeme používat žádnou chemii. Chceme, aby se v zahradě pohybovaly bez omezení.“ Jak si však poradit s kamenitým strmým svahem, to byla otázka nad jejich síly. Přemýšleli o vytvoření dvou teras, ale s malými dětmi se jim to nezdálo bezpečné. Lepší by byl pozvolný svah. Chtělo to odborníka.
Užitečné prvky
Kamarádka domácí paní jim doporučila zkušenou zahradní architektku Zuzanu Klučárovú. Majitelé si prohlédli internetové recenze, které se jim zalíbily, a tak pozvání nic nebránilo. „Majitelé měli poměrně jasno, co v zahradě chtějí a co ne. Oslovili mě s tím, že chtějí jedlou zahradu.
Požadavkem byly i dětské prvky jako dřevěný domek se skluzavkou, malé pískoviště, houpačka, ohniště, vyvýšené záhony a mnoho ovocných druhů. Svah chtěli využívat i v zimě na sáňkování. Avšak nevěděli, jakým způsobem upravit nehostinnou strminu s kamenitou a jílovitou půdou.
Projekt, který jsem jim představila, se jim velmi zalíbil, byli nadšení. Ale cena všech prací, včetně terénních i stavebních, jakož i odvozu nekvalitní půdy a navážky kvalitní zeminy, plus závlahového okruhu s čerpadlem byla finančně nad limit.
Vždy mám radost, když si majitelé přejí zahradní řešení s citlivým přístupem k místu, jeho historii a rostlinám.
Ing. Zuzana Klučárová, zahradní architektka
Po jistém váhání se však rozhodli, že zahrada podle projektu přece jen bude, ale část prací, na které si troufnou, udělají svépomocí. Terénní úpravy a práce s půdou nechali na nás. Vysázeli jsme i trvalkové záhony a klíčové stromy. Líbí se mi, že domácí paní je přírodním řešením zahrady přímo nasáknutá. Těší mě, že stále jsou lidé, kteří ve své zahradě vítají život, ať už jde o ježky, nebo čmeláky a včely, a jsou otevření i ekologickému řešení vlastní plochy,“ říká zahradní architektka. Výhodou bylo, že zahradní architektka na projekt dále dohlížela.
Rozmanitost ovoce
„Původní mandloň měla zlomenou velkou větev,“ říká majitelka a pokračuje: „Podle rad zahradní architektky jsme ji ořezali. Ze začátku ani nerodila, ale nyní je už v pořádku a přináší úrodu. Navíc jsme ji využili pro malou houpačku. Vysadili jsme i mišpule, které se prý kdysi ve vinohradech pěstovaly. Máme mnoho druhů drobného ovoce, které milují zejména děti. Pěstujeme i populární muchovníky a rakytník.
Na naší zahradě miluji spoustu věcí. Jednou z nich je, že nabízí všelijaká malebná zákoutí a pohledy. Jsem ráda, že to není jen otevřená prázdná plocha ohraničená plotem.
majitelka zahrady
Co se týká ovocných stromů, chtěli jsme původní staré odrůdy s velkými korunami, tedy žádné ,zákrsky’. Odbornice nám doporučila návštěvu specializované ovocné školky v Bojkovicích na Moravě blízko slovenských hranic, kde se věnují vysloveně starým odrůdám. Odtud jsme si přivezli většinu jabloní, hrušek a švestek. Místo jsme našli i pro ořech a jedlé kaštany, kterým se v této oblasti celkem daří.“
„Na začátku, na podzim hned po výsadbě, zahrada nebyla příliš pěkná,“ říká paní domu. „Z půdy trčely malé rostliny a holé tenké kmínky. Nyní, asi po třech letech, je to už celkem pěkný prostor. Jsem ráda, že jsou tu stále místa, která jsou jakoby nedokončená, kde můžu vymýšlet, jak je upravit, na co navázat. Přitom se často inspiruji samotnou zahradou. V místě, kde jsem potkávala malou ještěrku, jsem navrstvila suchou zídku, aby tu našla příbytek.
Občas sem zavítá i ježek, tak pro něho necháváme koutek plný větví a listí. Záměrně vytváříme podmínky živočichům, kteří jsou v zahradě bojovníky s přirozenými škůdci.“ Okolo přístavby nechala zahradní architektka vysadit majitelky oblíbené hortenzie metlinaté. Paní domu k tomu říká: „Musím pochválit paní Zuzanu za její projekt a rady. Zahradu intenzivně využíváme, doslova úplně od plotu vpředu až po její konec. Je pro nás prodlouženým obývákem a hernou. Je nám tu velmi dobře, dokonce tak, že ani na dovolenou se nám nechce.“
Text: Monika Králová
Foto: Miro Pochyba
Zdroj: Časopis V zahradě