Zahrady s handicapem – Těžká jílovitá půda

Společným jmenovatelem českých zahrad je velice často jílovitá půda. Jsou s ní spojeny nemalé potíže, které musí majitel zahrady překonat, aby se dočkal kýžené sklizně a perfektně vyhlížející zahradní kompozice. Možností, jak si poradit, existuje více. Zatímco v některých případech lze půdu postupně zúrodnit, jindy je třeba sáhnout po mechanizaci a vylepšujících materiálech.

Představení zahradyNe každou půdu lze jednoznačně označit za jílovitou nebo těžkou. Všeobecně se setkáte s charakteristikou, podle níž obsahuje jílovitá půda více než 50 procent jílovitých částic o velikosti menší než 0,01 milimetru. Tato půda se jednoznačně označuje jako těžká. Právě vysoké zastoupení jílovitých částic je tím důvodem, proč je těžká půda u zahradníků v takové nelibosti. Snadno na sebe totiž vážou vodu. Pozemek s touto půdou je špatně obdělávatelný, mnohdy neúrodný a zadržuje nadměrné množství vody, kvůli níž zde vznikají mokřady, ve kterých často převažují hnilobné procesy. Specifickým rysem jílovité zeminy je také nízký obsah organické hmoty, pomalý nebo žádný rozklad důležitých živin a zadržování vody s minimálním výparem. Pokud na jílovitou půdu během horkých letních dnů působí vysoká teplota, její horní vrstva ztvrdne a vytvoří popraskaný půdní škraloup. Pod ním bude ale půda vlhká nebo dokonce zamokřená. Jestliže si nejste jisti, zda je půda na vašem pozemku těžká, naberte ji do dlaně a větší silou sevřete. Pokud bude výsledkem jednolitý nerozpadavý kus půdy, obsahuje nadměrně množství jílu. Problémy s jílovitou půdou jsou spojené také s komplikovaným výběrem rostlin, ať již okrasných nebo užitkových, kterým by takové podmínky vyhovovaly nebo alespoň příliš nevadily. Jelikož se ale tento typ půdy v českých podmínkách objevuje opravdu často, naučili jsme se ho úspěšně řešit.Jak si poraditJílovitá půda na pozemku mnohdy vyvolává zbytečné obavy, pouze silně jílovité půdy přinášejí nepříjemné komplikace. Hlavním cílem je u takové půdy zvýšení úrodnosti, propustnosti, a především obnova biologického života v půdě. Pokud tedy do jílovitého materiálu budete po několik let přidávat organickou hmotu, nejlépe kompost, začne půda postupně fungovat, jak má. Mikroorganismy dodané spolu s kompostem zahájí rozkladné procesy, přičemž se do půdy postupně nastěhují i další živočichové, kteří ji nakypří a umožní tak přístup vzduchu do hlubších vrstev. V této fázi již budou převažovat rozkladné procesy nad těmi hnilobnými, které nastávají v půdě bez kyslíku. Organickou hmotu můžete půdě dodat také ve formě zeleného hnojení, které v současné době zažívá své znovuobjevení. Ve specializovaných obchodech koupíte namíchané směsi osiva takových rostlinných druhů, které do půdy vnesou nejen organickou hmotu, ale třeba také dusík, jako je tomu u rostlin z čeledi bobovitých (Fabaceae). Do této čeledi patří například jetel nebo lupina. Další alternativou je chlévský hnůj, který je perfektní zejména na plochách určených pro pěstování zeleniny. Štěpku, listovku nebo drcenou kůru dodávejte tam, kde chcete pěstovat kyselomilné druhy rostlin. Svým rozkladem tento materiál půdu silně okyseluje. Pro zvýšení propustnosti zapracujte v dostatečném množství křemičitý písek. Nezaměňte ho ovšem za ten kopaný, který je velice jemný a půdu by neprovzdušnil. Způsob zpracování půdy se liší podle jejího složení. Zatímco většinu malých ploch zpracujete i rýčem, na větší zahradu povolejte mechanizaci. Na mělčí zkypření se hodí rotavátory, které mohou do horní vrstvy půdy rovnou zapracovat zelené hnojení.Chytré zelené hnojeníS pojmem zelené hnojení jste se určitě už setkali. Jeho princip spočívá v tom, že pomocí řady rostlin můžete snadno a rychle dodat do půdy organickou hmotu, která nastartuje půdní život. Tyto rostliny se vysévají na jaře, na podzim nebo mezi jednotlivými plodinami. Podzimní výsevy je možné před zimou posekat a zarýt nebo, jak se shodují permakulturisté, ponechat na záhonech až do jara, kdy začnou postupně samy odumírat. Tento postup ovšem odmítá rytí nebo jakékoli narušování půdy. Užitkové plodiny se pak vysévají přímo do vrstvy odumřelého zeleného hnojení. Výsevy na jaře a mezi plodinami můžete nadrtit nebo posekat a v této podobě je zarýt do horní vrstvy půdy. Přístup k zelenému hnojení se mezi zahrádkáři výrazně liší, zvolit můžete postup s rytím nebo bez něj. Pokud hmotu zarýváte, tak pouze mělce, aby se rychle rozložila.

Rostliny vhodné pro výsadbu do těžké jílovité půdy

český název	latinský název	poznámka
douglaska tisolistá	Pseudotsuga douglasii	jehličnatý strom
borovice limba	Pinus cembra	jehličnatý strom
bříza bělokorá	Betula pendula	listnatý strom
štědřenec odvislý	Laburnum anagyroides	listnatý strom
hlohyně šarlatová	Pyracantha coccinea	listnatý keř
svída krvavá	Cornus sanguinea	listnatý keř
škornice	Epimedium sp.	trvalka
bohyška	Hosta sp.	trvalka
čemeřice	Helleborus sp.	trvalka
pérovník pštrosí	Mateucia struthiopteris	kapradina

FOTO: AUTORKA A SHUTTERSTOCK

Zahrady s handicapem – Těžká jílovitá půda