Zakládáme zahradu na komplikovaném pozemku

11. 12. 2015

Svažitý terén nebo blízkost rušné silnice, která způsobuje nedostatek soukromí, odhalíte při nákupu pozemku prakticky okamžitě. Některé nedostatky však nemusí být jasné hned na první pohled, naopak tyto hendikepy mohou být pěkně skryté a ukážou se až tehdy, když začnete se stavebními pracemi. Pojďme se podívat na nejčastější problémy, které vás na novém pozemku mohou potkat.

Jak už to tak v praxi bývá, většina problémů se ukáže až ve chvíli, kdy už máte pozemek koupený a chystáte se ke stavbě domu nebo přímo k tvorbě zahrady. Půdu plnou kamene a těžkého jílu nebo podmáčený terén opravdu nemusíte odhalit hned, tyto nedostatky se mnohdy projeví až s nástupem těžké techniky, která se pustí do terénních úprav. Mnohé hendikepy ovšem dokážeme obrátit ve svůj prospěch, stačí zvolit to správné řešení, jehož hledání nám dá občas poměrně dost zabrat. Pokud je problém komplikovanější, nesnažte se ho řešit pouze dočasně svépomocí, ale povolejte odborníka se zkušenostmi v dané oblasti. Může vám pomoci například se zajištěním ostrých svahů nebo s odvodněním silně podmáčené půdy.

Nedostatek č. 1 − Dlouhý a úzký pozemek

V praxi se jedná o častý problém, se kterým se setkáme spíše v městské zástavbě. Tento typ pozemku vyžaduje pečlivý přístup, který zajistí rozčlenění plochy zahrady do několika tematických celků, které budou alespoň z části vizuálně odděleny. Pozorovatel tak nebude mít možnost celou zahradu shlédnout pouze z jednoho bodu, čímž se prostor může pohledově zvětšit či rozšířit. I na malém pozemku dokážete díky šikovnému řešení zahradního konceptu pravé zázraky.

Zahrada na úzkém pozemku by měla být rozčleněna do několika tematických celků. Dosáhnete tak optického rozšíření. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Nedostatek č. 2 − Pozemek v blízkosti rušné silnice

Bydlení ve městě má celou řadu výhod, mezi něž určitě patří snazší doprava do zaměstnání či dostupnost služeb. Pokud vám ovšem kolem pozemku vede rušná silnice, je možné, že město začnete vnímat spíše negativně. S dopravou se kromě hluku pojí vysoké koncentrace výfukových zplodin a v létě intenzivní prašnost. Zástavba bývá od rušných vozovek často oddělena bariérami, pokud tomu tak není, čeká řešení na vás. Hluk a prašnost do jisté míry snížíte pomocí terénních úprav orientovaných na okraji pozemku, na kterém vytvoříte útvary v podobě valu, jehož korunu a stěny osázíte druhově pestrými výsadbami. Stromy se širokou korunou a hustá podsadba větších keřů dokážou zachytit velkou část prachových částic. Tímto šikovným řešením sice dokážete rušivé elementy snížit, ale určitě nepočítejte s jejich úplným odstraněním.

Blízkost silnice je mnohdy spojena s hlukem, výskytem zplodin a velkou prašností v létě. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Nedostatek č. − 3 − Svažitý pozemek

Jedná se o jeden z možných nedostatků odhalitelný na první pohled, který navíc při správném řešení nemusí vůbec působit komplikace, zvláště pokud je svažitá pouze část pozemku. Zatímco ostré a dlouhé svahy vyžadují řešení pomocí teras, mírné a krátké svahy zpevníte pomocí dřevěných hatí v kombinaci s výsadbou rostlin. Některé druhy rostlin svah perfektně zpevní svým hustým kořenovým systémem, takže svah nebude ani výrazně ohrožen půdní erozí. Svahy mívají často tendenci vysychat. Pokud v takových podmínkách nemůžete zajistit pravidelnou zálivku, dejte raději přednost suchovzdorným druhům, které nebudou vyžadovat větší pozornost. S okrasným trávníkem se v ostrém svahu raději rozlučte, jeho založení i údržba by byla zbytečně komplikovaná, ačkoliv se i v těchto podmínkách travnaté plochy zakládají.

Svažité pozemky mnohdy vyžadují kromě specifické výsadby také technické řešení – například rozčlenění do teras či zpevnění pomocí hatí. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Nedostatek č. 4 − Podmáčená půda

Zatímco na některých pozemcích je nadměrné zamokření zřejmé již na první pohled, jinde to může být poměrně rafinovaně skryté. Zemina často působí poměrně stabilně a vysoký obsah vody zjistíte až tehdy, když začnete s výkopovými pracemi nebo výsadbou rostlin. Může se stát, že se po výsadbě do výsadbových jam „natáhne“ voda a zjistíte to až tehdy, když budete nuceni z výsadeb odstranit odumřelé rostliny. Jejich odumírání mívá stejné příznaky, na které jsme zvyklí při zcela opačném problému, tedy během dlouhodobého sucha. Rostliny začínají postupně uvadat, až postupně odumřou. Dochází k rychlému odumírání kořenového systému, bez něhož není rostlina schopna přijímat vodu. Tento skrytý problém vyžaduje tvorbu drenáží nebo vyvýšenou výsadbu rostlin, kdy bal rostliny nesázíme zároveň se stávajícím terénem ale tak, aby svou horní částí vyčníval nad půdní povrch. Rostlina je tak schopná zakořenit v horních vrstvách půdy a se zamokřením se dokáže lépe vypořádat. Pokud ovšem víte, že se voda do výsadbových jam stahuje, raději vybírejte v sortimentu rostlin s vyššími nároky na vodu. Tyto podmínky se mohou časem na pozemku ustálit, což můžete urychlit i bodovou výsadbou dřevin s vysokými nároky na vodu. Pomůže vám například pestrá škála stromových nebo keřových vrb, topoly nebo olše, které pak po několika letech z výsadby odstraníte.

Ze silně podmáčených pozemků je možné svést vodu do potůčku nebo tůně, která vytvoří zajímavý zahradní prvek. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Nedostatek č. 5 − Těžká jílovitá půda

Jak už to tak bývá, každý hendikep můžete díky vhodnému řešení obrátit ve svůj prospěch. Přesto mohou nastat takové komplikace, které udělají vrásky na čele i poměrně zkušeným zahradním architektům. Jedním z těchto problémů bývá těžká půda s vysokým obsahem jílu, který zhoršuje zpracovatelnost půdy při terénních úpravách a zadržuje vodu, což značně komplikuje situaci při dlouhodobých deštích nebo po zimě. Jednou z možností, jak těžkou půdu vylehčit, je zapracování velkého množství křemičitého písku a organické hmoty. Oba materiály zlepší zpracovatelnost půdy, která bude lépe přístupná pro vzduch a propustná pro vodu. Zlepšení půdních vlastností může být v extrémních případech dlouhodobou záležitostí, která bude vyžadovat opakované přidání vylepšujících materiálů.

Jílovitá půda bývá častým neduhem českých zahrad. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Nedostatek č. 6 − Kamenitý pozemek

Kámen do zahrady neodmyslitelně patří, přesto ho někdy může být příliš. Na některých pozemcích může stejně jako jíl komplikovat zpracovatelnost půdy i samotné terénní úpravy. Velké kameny je nutné z půdy odstranit, ale rozhodně je nemusíte likvidovat. Zajímavé kusy použijte pro tvorbu bylinkových spirál, suťoviště nebo skalky. Plochy s výrazným obsahem kamene můžete osázet suchovzdornými rostlinami, které rády využijí funkci sluneční pasti, díky které kámen dokáže během slunečních dnů absorbovat do své vnitřní struktury teplo, a to pak uvolňovat během noci. V blízkosti kamene se pak daří teplomilným druhům. Pokud je vysoký obsah kameniva v půdě opravdu velkou překážkou, je v některých případech lepší půdu lokálně těžkou technikou odstranit a vyměnit za speciálně upravenou zeminu. Kamenitá půda bývá značnou přítěží především na plochách určených pro tvorbu intenzivně udržovaného trávníku.

Pro kamenitý pozemek jsou jako stvořené skalničky nebo nenáročné druhy dřevin. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ

Nedostatek č. 7 − Horký a suchý pozemek

Ani tento hendikep není žádnou raritou. Jižně exponované pozemky bez jakékoliv vzrostlé vegetace jsou po většinu dne vystavené slunečním paprskům, které dokážou značně zhoršit obytnou funkci zahrady. Taková zahrada se pak neobjede bez pravidelné zálivky nebo automatického závlahového systému. Intenzivní sluneční záření nebývá až tak velkou komplikací na jaře nebo v zimě, ale určitě vás příliš nepotěší během suchého léta. Na tento nedostatek pamatujte již ve fázi projektování zahrady. Do projektu začleňte několik skupinových a solitérních širokokorunných stromů, které především v létě vytvoří příjemný toulavý stín. Mikroklima vysychavé zahrady zpříjemní také keřové či trvalkové výsadby spolu s vodními prvky. Pokud se nechcete pravidelně věnovat zálivce rostlin, volte spíše suchovzdorné druhy, u kterých není na překážku občasný letní přísušek.