Zelení vetřelci

V dubnovém vydání jsme se zastavili u bylinných druhů, které se šíří českou krajinou, mění její tvář a narušují přírodní ekosystémy. Nyní se podrobněji seznámíme s invazivními druhy dřevin.

Škumpa orobincová

Dřeviny se liší od bylinných druhů nejen výškou, ale hlavně rychlostí množení. Zatímco druhy, jako je netýkavka, křídlatka, bolševník či šťovík, produkují tisíce semen nebo vytvářejí rozsáhlé a velice životaschopné podzemní oddenky a jejich šíření lze opravdu přirovnat k lavině, postup cizokrajných dřevin krajinou není zdaleka tak rychlý a masivní. Ale i mezi nimi najdete takové, které negativně ovlivňují své okolí. Je proto třeba o nich vědět a nepřispívat k jejich dalšímu šíření.

Zahrada a krajina

Z pohledu ekologie platí pro dřeviny totéž, co pro byliny. Druh, který se na omezeném prostoru jeví jako zajímavá rarita, se ve volné krajině může stát časovanou bombou, nikoli obohacením. Není to tak samozřejmě vždy, mnoho dřevin dovezených z jiných kontinentů se u nás invazivně nešíří. Pro introdukované rostliny ale neplatí, že větší druhová pestrost vede v přírodě ke stabilitě a odolnosti ekosystému. Toto pravidlo má platnost jen pro původní rostlinné a živočišné druhy zapojené do ekologických celků, které vznikaly tisíce let.

Problematické dřeviny

Mahonie cesmínolistá

Škumpa orobincová (Rhus hirta, syn. R. typhina) původem z Ameriky (dříve se nazývala také škumpa ocetná) zaujme svým vzhledem hlavně na podzim, kdy se její lichozpeřené listy rozzáří ohnivými barvami, oranžovou a nachovou. Typické jsou také její květy a později tuhá plodenství, podle nichž ji bezpečně poznáte i bez listů. Pod povrchem půdy vytváří škumpa spoustu výmladků, které vyrůstají z kořenů – nejde tedy o klasické semenáčky. Tyto výhonky mají nepříjemnou schopnost ničit základy staveb ve svém okolí, zlikvidují i dlažbu či obrubníky. Na zahradě stačí k jejich likvidaci pravidelné sečení, ve volné krajině ale rychle vytvoří hustý podrost, který vytlačí všechny ostatní konkurenty.

Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) také pochází z Ameriky, konkrétně Severní. Akát je příkladem toho, jak často bývá na počátku šíření cizích dřevin dobrá myšlenka. Trnovník se totiž začal v našich krajích vysazovat v první polovině 19. století, kdy chtěl hrabě Chotek jako nejvyšší královský purkrabí po několika povodních nechat porůst holé svahy… Akát se šíří do okolí podzemními výběžky, navíc patří k čeledi bobovitých. Její zástupci na svých kořenech hostí symbiotické bakterie, které způsobují hromadění dusíku v půdě. To však mnoha rostlinám nevyhovuje, proto pod porostem akátů roste jen omezená skladba rostlin. Kořeny trnovníku produkují nadto látky, které vznikají i rozkladem jeho opadavých listů, jež působí alelopaticky a zabraňují klíčení semen jiných rostlin. Pro úplnost je ale třeba uvést, že trnovník akát je významný nektarodárný strom, který má velice pevné a odolné dřevo. Dříve se z něj vyráběly sloupky pro vinice, kde vydržely desítky let, dnes se dřevo využívá třeba pro stavbu přírodních dětských hřišť.

Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) pochází z Číny, odkud se rozšířil přes Koreu do Japonska. V Evropě roste od 18. století. Jde o vysoce odolný strom s mimořádnou produkcí klíčivých semen. Roste na všech typech půd, od jílovitých po písčité. Nevadí mu sucho, prach ani emise. Je ale teplomilný, proto ho najdete především v městském prostředí – šíří se z opuštěných továrních objektů, z okolí nevyužívaných drážních budov a kolejišť. O jeho vitalitě svědčí i skutečnost, že se jako první objevil v ruinách vybombardovaných měst, kde po válce nic jiného nerostlo. I tento strom produkuje svými kořeny alelopatické látky, díky kterým se prosazuje v porostu. Silný kořenový systém pajasanu může poškozovat i trubky zakopané v zemi.

Kustovnice cizí (Lycium barbarum) poukazuje na svůj cizokrajný původ už svým jménem. Pochází z jihovýchodní Asie. U nás se dříve hojně využívala k zakrytí holých míst, jako jsou náspy, dálniční přivaděče či okolí technických zařízení, s cílem zakrýt holou půdu a zamezit její erozi. Odtud se ovšem kustovnice rozšířila do volné krajiny, kde ji najdete hlavně na rumištích a podobných neudržovaných místech. Množí se pomocí kořenových výmladků, ale i klíčivými semeny, proto své okolí zakrátko zcela ovládne. Pozor ale, nejedná se o zahradní kustovnici čínskou pěstovanou pro chutné plody.

Další na seznamu

Seznam nepůvodních druhů, které mohou ohrozit rovnováhu v české krajině, stále není kompletní. V hledáčku botaniků a ekologů se objevují další druhy, jako je například americký javor jasanolistý (Acer negundo), který se šíří v říčních nivách či ze stejného kontinentu pocházející mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium). Platí pro ně totéž co pro trvalky – hlídat hranice pozemku a odstraňovat semenáčky z volné přírody.

Překvapivé souvislosti

Některé přírodní souvislosti mohou překvapit. Například lípa plstnatá (Tilia tomentosa) – setkáte se i s názvem lípa stříbrná – pochází z Balkánu a hojně se vysazuje do městských parků, protože lépe odolává emisím a prachu než domácí lípa malolistá. Rozkvétá také později, její nektar krásně voní a je lákavý pro hmyz. Obsahuje ale netypický sacharid manózu, který je pro naše druhy hmyzu (konkrétně pro čmeláky) nestravitelný a po jeho nadměrné konzumaci často hynou. Tento druh lípy je uměle vysazen člověkem, nešíří se sám do krajiny. Uvádíme ho jako příklad složitých ekologických vazeb mezi rostlinami, živočichy a krajinou, které nejsou na první pohled zřejmé, ale přesto se mohou výrazně ovlivňovat.

FOTO: PROFIMEDIA.CZ A SHUTTERSTOCK

Zelení vetřelci