Zeleninové záhony mohou být nejkrásnější částí zahrady!

Ferdinand Leffler

Žádná zahrada není ošklivá, ani špatná. „Pojďme se oprostit od všeho předepsaného a tvořme bez předsudků, co je správné, co je hezké, co je vhodné. Vždyť zahradní architektura ve své kreativitě nemusí mít limity. Ty naopak ctěme ve vztahu k životnímu prostředí nebo potřebám rostlin,“ říká Ferdinand Leffler, zakladatel Ateliéru zahradní architektury Flera. Jeho návrhy a realizace najdete po celém světe, od České republiky až po exotický Zanzibar.

Léta to tak bylo nastavené: před domem květinový záhon, za ním zeleninová zahrada. Dnes se od takového dělení upouští a okrasné a užitkové rostliny se prolínají. Je to správně?

Velmi dobrý postřeh. Tak jako se mění náš životní rytmus, naše potřeby a naše přání, mění se i prostor, ve kterém žijeme. Respektive on sám se nemění, ale vnímavý člověk si ho pravděpodobně začne přetvářet sám. Co platilo před dvaceti lety, byl podle mého názoru často praktický přístup z doby, kdy zahrada byla částečně polem zajišťujícím pilným zahradníkům obživu.

Tedy dnes by nemělo nikomu vadit, když před domem budu pěstovat rajčata a za ním si vytvořím relaxační místo s bazénem a terasou….

Stále samozřejmě platí to, že by před domem měla být reprezentativní, pěkná, formálnější část vaší zahrady. Předzahrady, pokud se bavíme o obvyklém umístění stavby domu blíž k přilehlé komunikaci, jsou opravdu zejména na ozdobu a doplnění architektury domu. Ale samozřejmě jednotná pravidla pro ně neexistují. Málokdo si dnes ve větším městě umístí lavici směrem do ulice, ačkoliv na venkově je to časté, sympatické, logické.

Pohled na vlastní pěstitelské úspěchy vždy potěší. Flera

A zeleninové záhony budu mít stále za domem. Takže ono se toho zase příliš za ta léta nezměnilo?

Co se týká užitkové části zahrady, ano, měla by jí být vyhrazená samostatná část. Ta ale rozhodně nemusí být nikterak vizuálně oddělena. Zeleninová zahrádka může být nejkrásnější částí zahrady! Vždyť co nás potěší více, nežli pohled na naše vlastní – v tomto případě pěstitelské – úspěchy? 

Jak to tedy je s prolínáním okrasných a užitkových rostlin na jednom záhonu. Doporučil byste toto pěstování?

Kromě sezonních zeleninových a ovocných odrůd, které přece jen je lepší pěstovat samostatně, takřka v celé zahradě existuje prostor na to, abychom do ní umístili vedle květin a okrasných rostlin jedlé keře – maliny, ostružiny, rybíz, angrešt, muchovník a nebo také podrostové byliny jako jahody nebo brusinky. Samostatnou kategorií jsou pak bylinky a koření – máta, koriandr, bazalka, tymián, pažitka. Ty vzhledem k pravidelné potřebě rád dávám nejen na záhony, ale různé typy sázím do květináčů na terase nebo na balkoně. Vypadá to dobře a hlavně neváháte jestli si pro bylinku dojít nebo ne. Znalost a respekt k lidské pohodlnosti kreslí dobré projekty.

Americká třapatkovka se už natrvalo zabydlela na českých zahradách.

Ale neztěžuje si tak majitelé zbytečně péči o rostliny, když vedle sebe vysadí třeba borůvky, vřes a koniklec, které mají zcela jiné požadavky na půdu, živiny a závlahu?

To je jednoznačně chybný přístup. Výběr rostlin by měl být řízen podmínkami, které dané místo nabízí. Pak se vám nestane, že byste řešili takový typ problému. Dalším hlediskem je samozřejmě samotná konkurence mezi vysazenými rostlinami. Jasně, to vše je třeba mít na paměti a nekoncentrovat svou pozornost na jeden jediný druh rostliny, ale pěkně z výšky a nadhledu řešit koncept zahrady v návaznostech. Víte,  rostliny mají totiž jednu velkou nevýhodu. Nepláčou a nekňučí. My je tedy neslyšíme a tak s nimi neváháme krutě, nekompromisně a bezohledně experimentovat. Pozorný zahradník na nich samozřejmě pozná, že jsou mučeny a týrány, říkají to, jenže pokorně a tiše. Jen se podívejte na svou zahradu: kolik rostlin na ní opravdu prosperuje a těší se dobrému zdraví? Často jsou to pouze plevely, které ze zahrady vyháníme. Něco je tedy špatně, že?

Zahradám, které mají přímou vazbu na okolní krajinu, přírodní styl sluší.

Jsou ale věci, které snad děláme čím dál tím lépe. Dříve bylo pýchou každého majitele, když mu na záhonu zrály co největší a nejčervenější rajčata. Aby toho dosáhl, neuvažoval nad tím, čím je přihnojuje, jaké postřiky proti chorobám a škůdcům používá. To se změnilo. Nebo?

Ano, jistě. Lidé jsou dnes – alespoň v té bohatší části naší planety – citlivější a vybíravější k tomu, co pozřou. Více se také zajímáme o ekologii, udržitelnost zemědělství a snažíme se konat tak, abychom tu naší překrásnou Zemi moc nezatěžovali. Cítíme se zodpovědní a určitě také trochu viní. Myslím, že je takové smýšlení dnes prostě módní a in. Zaplať pán bůh za takové trendy.

Na každém pozemku můžete využít recyklované materiály: například staré kamenné schody.

Zájem o ekologické pěstování často vede majitele k založení přírodních zahrad. Býváte o ně často žádán svými klienty?

Moji klienti s námi hledají způsob, jak založit zahradu, která do dané lokality, k dané architektuře a pro jejich životní styl prostě sedne. Je pravda, že se v poslední době často dostáváme k zahradám, které jsou v přímých vazbách na okolní krajinu. Takové zahrady nás samozřejmě baví a tam ten přírodní přístup jednoznačně patří. Na druhou stanu se to dnes s těmi  přírodními – teď myslím co do stylu, nikoli výběru rostlin – často přehání. Když chci žít v přírodě, vyberu si pozemek v přírodě, a nevytvářím přírodní zahradu na místech, kam podle mého názoru vůbec nepatří.

Znají lidé termín přírodní zahrada, nebo si ho pletou tak trochu s neuklizenou zahradou? A máte pocit, že se lidé o zahradničení a pěstování více zajímají, mají lepší vědomosti?

Je pravda, že se pojem eko zahrada nebo přírodní zahrada dost často spojuje s příklady pankáčských, zarostlých a tak trochu zanedbaných zahrad. To mi trochu vadí, myslím si, že také v přírodní zahradě je dobré uplatňovat proporce, organizaci a pohodlí úplně stejně jako v jakékoliv jiné zahradě. Rozdíl je jen v tom, jakou formu má zeleň v záhonech, případně do jakého detailu píglujeme travnaté plochy. Místní výběr nerostlinných materiálů , tedy třeba kamene a dřeva by podle mě měl být samozřejmostí v každé zahradě: tedy v rozcuchané i nažehlené. Naopak do žádné zahrady podle mě nepatří jakékoliv napodobeniny materiálů. Ty jí škodí a vy obelháváte pak pouze a jen sami sebe.

Moderní stavby vhodně doplňují jednoduché zahrady s výraznými rostlinami.

Mnozí často preferují takzvané přírodní zahrady, protože předpokládají, že ta se o sebe víceméně postará sama a nebude vyžadovat takovou péči od člověka. Zatímco dříve – jak jste říkal – záhony nahrazovaly pole a sloužily k obživě – dnes mnozí upřednostňují relaxační funkci. Je to tak?

Ano, vnímám pozitivní přiklánění k tomu, co je bez křeče, tak nějak samozřejmé. Mnozí lidé už se nechtějí svojí zahradou vytahovat sousedskému okolí, ale opravdu se ptají:  V jaké zahradě, v jakém prostředí nám bude dobře? Co za dveřmi svého domu opravdu potřebujeme my a naše děti?

Stále více lidí si chce u domu vytvořit kout, kde jim bude dobře.

Stále ale platí, že zahrada by měla brát ohled nejen na přání majitelů, ale také respektovat okolí. Přece jen vysadit u moderní novostavby plné skla a kovu babiččinu zahrádku asi nebude vypadat úplně dobře…

Krásno a vkus jsou samozřejmě naprosto subjektivní kvality vidění světa okolo nás. Někdo jako krásné vnímá superčisté minimalistické atrium, jiný zahrádku plnou hlav salátů. Osobně bych se kontrastu obřích skleněných oken a babiččiny zahrádky vůbec nebál. Ba naopak.

Je-li to možné, snažte se na zahradě zachytit co nejvíce dešťové vody.

Zohledňujete při zakládání zahrad – a přistupují na to majitelé – že přicházejí stále sušší léta a mnohde ubývá vody na zalévání?

To je velké téma a bude čím dál více. Řada lidí je bez studniční vody tam, kde nikdy s nedostatkem problém nebyl. Snažíme se do zahrad navrhovat takové kombinace rostlin a dřevin, které nejsou na vodu extra náročné. Kde to jde, využíváme dešťovou vodu, ideálně se ji snažíme na zahradě zachytit ve formě vodní plochy, bazénku, jezírka. Snažíme se lidem rozmlouvat nesmyslně obří zatravněné plochy. Trávník je největší vodní hamoun. Zamyslete se vždy nad tím, kolik trávníku vážně v zahradě potřebujete. 

Ještě jednu změnu lze na českých zahradách zaznamenat: brambory, ředkvičky či kedlubny před lety vystřídaly středomořské bylinky, kiwi, netradiční zelenina jako novozélandský špenát, ačokča… Má význam je pěstovat?

Pokud naše zahrada disponuje podmínkami, které vybrané rostliny uspokojí, tak proč ne? Osobně ale dávám přednost stále těm ředkvičkám a kedlubnám.

Neomezujte děti jen hracími koutky, nechte je objevovat celou zahradu.

Je nějaký původní druh, který se zbytečně zatracuje a na zahradu určitě patří?

Cannabis sativa. Konopí.

Bez jakého pomocníka se na zahradě prostě neobejdete?

Bez radosti a motivace, kterou mi denně na mé zahradě vštěpují mé děti a psiska okolo mě pobíhající. Sám bych se na zahradě asi nudil.

Výběr materiálů z domácích zdrojů by měl být samozřejmostí.

Jako zahradní architekt a zároveň otec určitě budete mít názor na to, zda jde je dobrý nápad – bez ohledu na výsledek a jak záhon nakonec bude vypadat – ponechat část zahrady dětem, ať si o ni pečují.

Není to dobrý nápad, protože celá zahrada je pro děti. Děti baví to, co si sami objeví. Neorganizujme jim jejich zábavu a zážitky příliš. Nechme je hledat. To je pro ně ta nejlepší motivace. A nejen pero ně.

Více informací se nachází ve speciálním vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

           .