Zónování zahrady aneb Nebojte se permakultury!

Za složitě vyhlížejícím názvem se skrývá docela jednoduchý princip: co nejlepší využívání všeho, co už máte, za účelem maximálního užitku. Zkusíte se inspirovat u permakulturních zahradníků? 

Foto: Shutterstock

Šetřete peníze i čas

Zónování zahrady usiluje o co nejlepší využití plochy, slunce, vaší energie i času, který potřebujete pro pohyb na pozemku, abyste obstarali vše potřebné. Ekologičtí zahradníci věnují velmi mnoho času plánování, kam který záhon umístit.

Dokonce můžete narazit na doporučení, abyste po svém pozemku – pokud jste jej právě zakoupili nebo zdědili – celý jeden rok (!) jen chodili a pozorovali, kam se opírá slunce, jak se stahuje voda při deštích, kde rostou na zdi mechy… Jen tak prý dokonale poznáte nové místo, které by vás mělo živit i těšit. V praxi asi nemusíte zacházet tak daleko ani dlouze oddalovat radost z osazování, trochu plánovat a přemýšlet se vám ale rozhodně vyplatí.

Foto: Shutterstock

Pro čerstvou pažitku „suchou nohou“

Zahrada by se měla podřizovat lidským potřebám a zároveň optimalizovat práci i pohyb po pozemku – a právě tyto aspekty řeší takzvané zónování. Vychází ze zásady, že co potřebujete nejčastěji, by mělo růst nejblíže, zatímco plodiny, které vysazujete třeba pro uskladnění na zimu, mohou růst ve vzdáleném koutě pozemku.

Příklad? Pro pažitku na ranní míchaná vajíčka bystě si měli dojít „suchou nohou“, tedy bez nutnosti se přezouvat, pouhých pár kroků od domu. Tuto praxi selského rozumu najdete v systematickém členění zahrady doporučovaném permakulturními neboli přírodními zahradníky. 

Pravidla permakulturního zónování

Rozdělení plochy do zón odráží jednak snahu optimálně využít čas pro údržbu pozemku, který si ekologové typicky představují dost velký (několik arů i hektar), jednak návaznost na divokou přírodu. Rozlehlou plochu má k dispozici málokterý zahrádkář, i tak si ale z navrženého rozdělení můžeme něco odnést. Zónování má podobu soustředných kružnic, označených jako:

• Dům
• Vstupní partie: intenzivně obdělávané a opečovávané plochy
• Zahrada: polointenzivní obdělávání a péče
• Hospodářství: občasná kultivace
• Polodivoký les a jedlý les: minimální péče
• Divočina: zcela neobhospodařovaná plocha

Foto: Shutterstock

Krok za krokem…

Dům se považuje za centrum zahrady a teprve od něj se počítají zóny. Ve vhodných situacích se i obydlí stává produkční plochou, u treláží na zdech se dá pěstovat vinná réva nebo kiwi.

Vstupní partie tvoří přechod mezi domem a plochou pro pěstování. Najdete zde bylinkovou spirálu, záhon pro kuchyňské bylinky, záhony se saláty, treláže pro hrášek, záhony pro rajčata a papriky (ve tvaru klíčových dírek či mandaly) i keře drobného ovoce. Není náhodou, že jde vesměs o místa produkující zeleninu, která se konzumuje syrová. Mají shodou okolností i poměrně krátkou dobu pěstování a plocha se za sezonu zpravidla dvakrát „otočí“. Patří sem i záhonky pro domácí semenaření, které musíte mít pod dozorem, abyste semena sklidili ve správný čas. Na zahradě byste neměli dlouze hledat ani maliny, rybíz nebo lesní jahody, hrst ovoce do ovesné kaše nebo lupínků můžete jíst skoro pět měsíců z roku. 

Na zahradě najdete vyvýšené záhony pro kořenovou zeleninu, košťáloviny, okurky a cukety. Roste zde také většina ovocných stromů a samozřejmě i vytrvalá zelenina (rebarbora, křen). Pokud máte místo, situujte sem i záhony se zeleninou, která vyžaduje velkou plochu, například brambory, topinambury, kukuřice, tyčkový fazol, dýně na uskladnění, mák, špenát, nebo dokonce obiloviny.

Do hospodářské zóny patří vše, co potřebují chovaná zvířata – kurník, pastvina, rybníček pro kachny, ale i kompostoviště, rostliny pro zúrodnění (kopřivy, kostival) nebo umělý mokřad pro odpadní vodu. Obecně jde o věci potřebné, ale nelichotivé pro lidský zrak nebo čich. Nevadí, když se k nim musíte vypravit dál od domu – ba naopak.

Jedlý les tvoří užitkové keře a stromy, které ale rostou mimo kulturu, tedy více méně samy. Nejčastěji sem spadají ořešáky, lísky, ale i borůvky, dřín, zimolez, jedlé šípky, trnky. Na větrných místech plní současně i funkci ochrany pozemku před větrem a chladem.

Divočina se obejde zcela bez vás, v běžné zahradě však tuto zónu silně redukujeme. Ani zde by ale neměly chybět koutky, které prostě „neřešíte“. Ačkoli se to nezdá, pro hmyz i bezobratlé živočichy představují potřebný azyl, který jim dovolí, aby se na zahradě nejen udrželi, ale i rozmnožili.

Foto: Shutterstock

Okrasné záhony zde nehledejte

Jak sami vidíte, permakulturní zónování není žádná věda. Pomocí dobře vybraných užitkových rostlin (které mohou prospět nejen vám, ale i zvířatům a půdě) se tento zajímavý přístup snaží vylepšit zahradu, maximalizovat její výnos, a naopak minimalizovat vklady v nejrůznější podobě. Z pnoucích rostlin třeba vytvoří tepelnou izolaci, jižní zeď povýší výsadbou paprik na sluneční past, z kukuřice a topinamburů vytvoří zástěnu před větrem nebo dočasnou pohledovou clonu u posezení.

Vychází z přesvědčení, že není třeba pěstovat všechno – stačí si z palety možností rozumně vybrat ty rostliny, které se hodí pro podmínky konkrétní zahrady a domu. Prakticky zde nenajdete ryze okrasné druhy jako azalky, šeříky, či dokonce alpina. Permakultura hledá krásu v rostlinách dále využitelných, ať máme na mysli bylinky do kuchyně, jedlé a medonosné druhy nebo léčivky. Vytváří prostor pro život všech.

Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock