Domov nemusí být dokonalý, aby byl výjimečný. Designérka Karolína Holly o štěstí, designu a umění
Jsou období, kdy máme pocit, že se štěstí ukrývá někde daleko. V dalším úspěchu, na další cestě, v budoucnosti, kterou si idealizujeme. A pak přijdou sluncem zalité dny, kdy si uvědomíme, že všechno podstatné už dávno máme. Šálek ranní kávy na balkoně. Knihu, ke které se vracíme. Rozhovor s blízkým člověkem. Ticho mezi dvěma větami. Právě v takových okamžicích se štěstí ukazuje ve své nejčistší podobě – jednoduše.
Interiér může být kulisou tohoto pocitu. Pro pomalá rána, líná odpoledne a teplé letní večery, během nichž nikam nespěcháme. Není náhoda, že stále více toužíme po domovech, které podporují právě takový způsob života. Méně výkonu, více přítomného okamžiku.
Umění nemusí být vyhrazené jen obývacímu pokoji. Dvojice abstraktních obrazů nad postelí barevně navazuje na modré čelo a drobné sochařské objekty na stolcích ukazují, jak lze výtvarná díla přirozeně zapojit i do každodenního prostoru. Zdroj: Shutterstock/Followtheflow
Modrá jako stav mysli
Když přemýšlím o radosti ze života, často se mi vybaví Villa Santo Sospir na Azurovém pobřeží. Téměř sto let stará vila stojí obklopená borovicemi přímo nad mořem na skalách poloostrova Cap Ferrat. Její interiér navrhla a zařídila legendární designérka Madeleine Castaing.
Odstín modré, který ve vile symbolizuje propojení s blankytnou hladinou Středozemního moře, dodnes nese její jméno – Bleu Castaing. Přestože šlo o luxusní sídlo, vybavila ho neformálním nábytkem z ratanu, proutí a bambusu. Chtěla tak navodit pocit nikdy nekončícího léta.
V padesátých letech vilu proslavil francouzský umělec Jean Cocteau. Původně přijel jen na krátkou návštěvu, ale místo ho natolik okouzlilo, že se pustil do něčeho nevídaného – začal kreslit přímo na její stěny. Téměř surrealistickými kresbami pokryl celý dům.
Jean Cocteau v padesátých letech proměnil stěny Villy Santo Sospir v rozsáhlé umělecké dílo. Jeho kresby se staly neoddělitelnou součástí architektury, zatímco výrazně modrý krb připomíná barevnost, kterou do interiéru vnesla Madeleine Castaing. Zdroj: Cap Ferrat/santosospir.com
Mytické postavy, tváře, zvířata i symboly se rozlévaly po stěnách jako tetování na lidském těle. Sám Cocteau později říkal, že vilu „potetoval“. Vznikl tak jedinečný interiér, v němž se architektura a umění staly neoddělitelnými.
Je to osvobozující myšlenka. Že domov nemusí být dokonalý, aby byl výjimečný. Stačí, když má osobnost. Přesně v duchu motta Madeleine Castaing – interiér musí vyvolávat emoce. Jde o náladu. O světlo odrážející se od mořské hladiny, oblohu bez jediného mráčku a vzduch prosycený solí.
Možná právě proto je modrá odedávna spojována se štěstím a klidem. Do interiéru přináší lehkost. Není dramatická ani okázalá, připomíná letní den, který nikam nespěchá.
Umění každodennosti
Ty nejkrásnější chvíle bývají překvapivě obyčejné. Partie šachu odehraná během horkého odpoledne. Čtení knihy v křesle, zatímco se za oknem pohybují stíny stromů. Oběd s přáteli, který se nečekaně protáhne až do večera. Takové okamžiky nepotřebují luxusní kulisy. Potřebují jen čas. A prostor, který je podpoří.
Fascinuje mě, jak se dnes umění přirozeně vrací do našich domovů. Už ne jako vzdálený artefakt vystavený v galerii, ale jako součást každodenního života. Originální litografie může viset nad komodou stejně přirozeně jako rodinná fotografie. Autorská socha může stát na polici a každý den nám připomínat sílu lidské představivosti. Nemusíme být sběrateli. Stačí najít dílo, které se nás dotkne.
Rozehraná partie šachu připomíná, že příjemný domov netvoří jen nábytek a dekorace, ale také způsob, jakým v něm trávíme čas. Malý šachový stolek se navíc může stát plnohodnotnou součástí zařízení obývacího pokoje. Zdroj: Shutterstock/Followtheflow
Každodennost umění
V jistém smyslu je to výsada naší doby. Máme přístup ke knihám, hudbě, designu i umění v rozsahu, o jakém se předchozím generacím ani nesnilo. Můžeme navštěvovat výstavy, objevovat tvůrce z druhého konce světa nebo si koupit originální dílo přímo od současného autora.
Zároveň ale ztrácíme schopnost zastavit se, vnímat a pomalu pozorovat. Proto si v létě dopřejme to, čeho se nám všem nedostává – čas. Na chvíle s blízkými. Na chvíle o samotě. Na uvědomění, že každý okamžik je neopakovatelný.
Štěstí totiž často nepřichází jako velká událost. Přichází tiše. Ve slunečném dni, v blízkosti lidí, které máme rádi, i v umění, které nás obklopuje.
A možná právě proto je tak jednoduché.
Galerie:
-
- Modrá nemusí v interiéru dominovat na velkých plochách. Tady se objevuje na abstraktním obraze, dekorativním skle i podnoži konferenčního stolku. Opakování jednoho odstínu v různých materiálech propojuje jednotlivé prvky a dodává světlému pokoji osobitost.
-
- Umění nemusí být vyhrazené jen obývacímu pokoji. Dvojice abstraktních obrazů nad postelí barevně navazuje na modré čelo a drobné sochařské objekty na stolcích ukazují, jak lze výtvarná díla přirozeně zapojit i do každodenního prostoru.
-
- Jean Cocteau v padesátých letech proměnil stěny Villy Santo Sospir v rozsáhlé umělecké dílo. Jeho kresby se staly neoddělitelnou součástí architektury, zatímco výrazně modrý krb připomíná barevnost, kterou do interiéru vnesla Madeleine Castaing.
-
- Rozehraná partie šachu připomíná, že příjemný domov netvoří jen nábytek a dekorace, ale také způsob, jakým v něm trávíme čas. Malý šachový stolek se navíc může stát plnohodnotnou součástí zařízení obývacího pokoje.
-
- Knihy, fotografie, drobné sošky i pokojové rostliny dodávají pracovně osobní charakter. Právě takové předměty dokážou proměnit funkční místnost v prostor, ve kterém se cítíme dobře a rádi trávíme čas.
-
- Pohodlná pohovka, měkké čalounění a dostatek prostoru k odpočinku mohou být důležitější než dokonale naaranžovaný interiér. Domov totiž získává skutečnou hodnotu ve chvílích, kdy si v něm dovolíme nic nedělat a věnovat čas sami sobě.
Foto: Shutterstock, Karolína Holly, Cap Ferrat
Zdroj: Časopis HOME
