Jak bydlí architekti: Byt na pomezí Vinohrad a Žižkova je plný barev, retro prvků a nápadů

Byt v rondokubistickém domě z 20. let minulého století se stal osobním projektem architektů Pavly Maxové a Jana Novotného z ateliéru NOMAARCH.

„Byt jsme si navrhovali pro sebe – slouží nám k bydlení, ale zároveň jako test nápadů, které jsme měli v hlavě a chtěli jsme je vyzkoušet. Například odvážnou kombinaci barev či použití retro prvků v moderním prostoru,“ říká Jan Novotný.

Tmavě modrá je oblíbenou barvou majitelů bytu. Zaoblení vestavěného úložného prostoru zjemňuje přechod do obýváku. Zdroj: Jiří Šebek 

Respekt k historii, duše současnosti

Dům, ve kterém se byt nachází, stojí na pomezí Žižkova a Vinohrad a sám o sobě nese kus historie. Architekti se rozhodli na ni navázat. „Chtěli jsme se vrátit k některým retro prvkům, ale zároveň byt navrhnout pro moderní potřeby,“ doplňuje Pavla Maxová.

Celý interiér pracuje s autentickými materiály – dřevem, kamenem, sklem a kovem. Dubová podlaha kladená do stromku dodává prostoru teplo, přírodní žula v kuchyni přináší noblesu. Zbytky kamene našly místo na parapetech.

Barva jako prohlášení

Zatímco většina interiérů dnes staví na odstínech bílé a šedé, Pavla a Jan zvolili odvážný kontrapunkt – modrou a jemnou béžovo-růžovou. „Jsem celoživotní milovnice modré – tou jsme začali,“ přiznává Pavla.

Výběr odstínů přitom nebyl náhodný – vychází z obkladů v koupelně a na WC, jejichž formát 10 × 10 cm připomíná dlaždice z původních společných prostor domu.

Modré obklady navazují na historické dlaždice ve společných prostorách domu. Zdroj: Jiří Šebek 

Retro s noblesou

V obývacím prostoru poutá pozornost jídelní stůl na míru, inspirovaný designem Marcela Breuera.

Chromové nohy ladí se závěsnými svítidly – repasovanými skleněnými koulemi na tyčích, které evokují atmosféru první republiky. Doplňují jejich keramické vypínače, židle ze staré tramvaje a množství nábytku vyrobeného přesně na míru.

Místo, kde nápady ožívají

A co by to bylo za byt architektů bez malého experimentu? Tím je alkovna (výklenek) nad vestavěnou skříní, přístupná po úzkých schůdkách.

„Několik let jsme žili v Amsterodamu, takže se nebojíme otevřených prostorů ani absence soukromí. Proto v bytě nemáme záclony ani žaluzie – výjimkou je jen závěs v alkovně, aby se dala úplně zatemnit,“ vysvětluje Pavla.

Schody s úložnými prostory vedou do intimní ložnice ukryté v alkovně. Zdroj: Jiří Šebek 

Obývací pokoj

Barevná odvaha, která funguje. Modrý lakovaný vestavěný nábytek plynule přechází do úložných prostor i do schodů vedoucích k ložnici.

Výrazná zelená pohovka a umění na stěně tvoří kontrast, který by jinde působil divoce, zde však vytváří překvapivou harmonii. Každý detail má svůj rytmus – od podlahy ve vzoru rybí kosti až po černou designovou podnožku.

Schody do ložnice

Přechod mezi obývákem a ložnicí architekti proměnili na designový prvek. Schody ukrývají praktické úložné prostory a zároveň tvoří součást vestavěného nábytku.

Celek působí lehce, ale promyšleně – každý schod má svůj smysl. Barevný akcent v podobě červené lampy a sedačky ze staré tramvaje dodává prostoru hravost, která se nese celým bytem.

Ložnice

Autoři (a zároveň i majitelé) ji nazývají alkovna. Útulný výklenek na spaní, který vznikl o čtyři schody výše než obývák s kuchyní. Navzdory menším rozměrům působí příjemně a intimně. Minimum barev, měkké textilie a difuzní světlo vytvářejí klidný kontrast k hravějším částem bytu.

Koupelna

Modré obklady v hygienických místnostech (samostatná toaleta je naproti koupelně) neslouží jen estetice – jsou odkazem na původní dlaždice ve společných prostorech domu.

Architekti převzali jejich rozměr, aby jimi opticky propojili historii se současností. Tmavý odstín osvěžuje jemná růžovo-béžová dlažba.

Galerie:

Foto: Jiří Šebek 
Zdroj: Časopis HOME, NOMAARCH