Rekonstrukce třípokojového bytu v cihlové bytovce ze 70. let

V předsíni poskytla potřebné místo na odkládání i na pohodlné přezouvání vestavěná skříň. Díky různé hloubce skříněk (40 a 60 cm) jí architekt zároveň zarovnal stěnu, v které byla mělká nika. FOTO NORA A JAKUB ČAPRNKA

K šikovným vychytávkám patří volný prostor pod skříňkami, kam se prostě odloží boty, i otevírání dvířek systémem „push to open“, který šetří cenné centimetry. „Projdeme tudy i s kočárkem,“ pochvalují si majitelé.

Dostatek úložných prostorů patřil k základním požadavkům mladých majitelů. „Bylo pro nás důležité, aby se v bytě dal snadno udržovat pořádek,“ zdůvodňuje Monika. Architektovi Pavlechovi se je podařilo elegantně zakomponovat i do ložnice, která je nejmenším pokojem v bytě. FOTO NORA A JAKUB ČAPRNKA 

Malá velká pomoc

Dům, familiárně nazývaný panelákem, je ve skutečnosti sympatická dvoupodlažní cihlová bytovka ze 70. let minulého století. Monika a Jardo si v ní koupili hezký třípokojový byt s praktickou dispozicí. „Výhoda je, že žádný pokoj kromě obývacího není průchozí. Obývací pokoj ale má spojovat, takže nám to nevadí,“ tvrdí Jardo. Byt je navíc ve skvělé lokalitě, tiché, a přitom nedaleko centra. Jediným „ale“ byl jeho původní stav. Zásadní rekonstrukci se tedy nedalo vyhnout. Mladí manželé se do ní nejprve chtěli pustit sami, jenže brzy narazili na první překážky.

„V podstatě jsme věděli, co bychom chtěli, jen jsme to nějak neuměli uvést do praxe,“ přiznávají. Tehdy se seznámili s architektem Pavlechem. Byla to vlastně náhoda. Doporučili jim ho v koupelnovém studiu, kde si byli vybrat dlažbu, když potřebovali poradit s řešením koupelny. Nakonec nezůstalo jen u koupelny.

Architekt navrhl v bytě několik na pohled jednoduchých změn a praktických prvků, jimiž docílil, že výsledek splnil představy mladé rodiny bez zbytečných komplikací. A dvojice si své obnovené bydlení upřímně pochvaluje. „Nyní má byt úplně jinou atmosféru. Je mnohem světlejší, vzdušnější a praktičtější,“ uznává Jardo.

Důležité detaily. Retro lampy jsou zachráněným pokladem z původního vybavení bytu – perfektně doplnily dnešní jednoduché zařízení předsíně. Pojistky na horních dvířkách vestavěné skříně zabezpečují, aby se žádná z lamp nerozbila při neopatrném otevírání. FOTO NORA A JAKUB ČAPRNKA

Příruční stolek v obývacím pokoji vystihuje spolupráci a souhru při celé rekonstrukci – je to společné dílo, ke kterému přispěl každý. Podle architektova návrhu vyrobil truhlář dřevěný korpus se skrytými zásuvkami, nohy svařil majitel. Vrchní sklo si nakonec doplnili domácí sami – tak, aby ladilo s lampou nad stolkem. FOTO NORA A JAKUB ČAPRNKA

Část zařízení kupovali Monika s Jardou sami. I když občas museli déle hledat ten správný kousek, důsledně se drželi původního návrhu. „Oproti vizualizaci jsou tu jen minimální změny. I díky tomu vypadá výsledek sourodě a koncepčně,“ chválí je architekt.

Odkládací prostory byly sice funkčním požadavkem, architekt je však navrhl tak, aby byly zároveň i příjemným estetickým prvkem interiéru. FOTO NORA A JAKUB ČAPRNKA

„Návrh byl velmi jednoduchý a funkční, přičemž vycházel z představ majitelů. Možná i proto šlo všechno od návrhu až po realizaci překvapivě hladce a bez výrazných problémů.“

Marek Pavlech, architekt

„Každá věc tu má své místo, takže byt působí stále uklizeně a ne přeplněně,“ pochvaluje si Jardo. V obývací skříni se našel prostor i na velkorysý bar, po němž majitel vždy toužil. FOTO NORA A JAKUB ČAPRNKA

Kombinace bílé barvy a světlého dřeva je osvědčenou metodou pro navození pocitu vzdušnosti.

Dlouhá cesta k novému. Byt koupili Monika s Jardou v původním stavu, rekonstrukce musela jít proto opravdu do hloubky – od elektroinstalace a rozvodů vody přes výměnu oken až po vyrovnání stěn. Najít vhodné řemeslníky však byl problém, začátek prací se proto zpozdil téměř o šest měsíců. Od prvního setkání s architektem po stěhování do nového tak nakonec uplynul jeden a půl roku. FOTO NORA A JAKUB ČAPRNKA

Malé velké změny

Monika a Jardo měli jistou představu o svém budoucím bydlení už při prvním setkání s architektem Pavlechem – chtěli hlavně co nejvíce úložného prostoru, aby mělo všechno své místo za dvířky a v bytě se dalo jednoduše uklidit. „Místa na odkládání je tu vskutku dost, takže nic není vidět. To se mi moc líbí,“ pochvaluje si Jardo.

Stačilo jen šikovně využít vhodná místa k vestavění nábytku, který působí čistě a elegantně a zbytečně nezaplnil místnosti. Dispozice se neměnila – dvojici v zásadě vyhovoval byt takový, jaký byl. Posouvaly se jen dveře v koupelně tak, aby vzniklo místo pro pračku a sušičku, a kuchyňské dveře, aby se vešla rohová linka. Právě koupelna a chodba se změnily asi nejvíce. Radikální přeměna přitom nebyla nijak komplikovaná. V koupelně pomohlo velké zrcadlo a bílý obklad, čímž bylo dosaženo jejího optického rozšíření, a též posunutí dveří, díky čemuž se dalo praktičtěji uspořádat zařízení.

„Předtím byla koupelna dost úzká, nyní je vzdušná a pohodlně se v ní mohou dva vyhnout. Plocha místnosti se přitom vůbec nezměnila,“ konstatuje Monika. V relativně úzké chodbě zase navrhnul architekt dostatek úložného prostoru ve vestavěné skříni, navržené na míru tak, aby zachoval i dostatečný koridor pro pohyb.

Dvouletý Filip si tu rád hraje. Možná i proto, že architekt nezapomněl na pestré barvy ani na správnou míru hravosti – ať už jde o milé obrázky, nebo „skrýš“ ve skříni. FOTO NORA A JAKUB ČAPRNKA

Originální lampa v dětském pokoji je dalším příkladem tvořivé spolupráce – navrhl ji architekt Pavlech a jeho kolega vyřezal ovečky z překližky. Veškerý potřebný materiál, včetně kabelů, žárovek a výkresové dokumentace potom odevzdali Jardovi, který celé svítidlo poskládal a zapojil.

Dvouletý Filip si tu rád hraje. Možná i proto, že architekt nezapomněl na pestré barvy ani na správnou míru hravosti – ať už jde o milé obrázky, nebo „skrýš“ ve skříni. FOTO NORA A JAKUB ČAPRNKA

Ovečky na stěnách pokojíčku potěšily Filípka i jeho rodiče. Na stěnu je vlastnoručně namaloval Marek Pavlech. „Inspiroval jsem se pohádkou, kterou byl v té době nadšený i můj syn,“ říká. FOTO NORA A JAKUB ČAPRNKA

V dětském pokoji byl důležitým požadavkem, stejně jako všude jinde, dostatek odkládacích prostorů. „Snadno se tu díky tomu uklízí,“

pochvaluje si Monika.

Šikovný tah. Díky tomu, že přesunuli dveře ze středu místnosti do rohu, mohli do kuchyně umístit linku ve tvaru písmene L, která oproti původnímu řešení poskytla více místa na pracovní desce i ve skříňkách. FOTO NORA A JAKUB ČAPRNKA

Eričin pohled

Na první pohled je to takový „obyčejný byt“. A přesně to většina lidí potřebuje – aby jejich bydlení nebylo zbytečně komplikované, aby měl každý dostatek prostoru pro život a aby mělo všechno své logické místo. Byt potom vypadá upraveně a člověk se zbytečně neunavuje s jeho uklízením. Jenže dosáhnout toho, aby věci vypadaly příjemně, jednoduše a nekomplikovaně, často není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Musíte totiž vědět, kde hledat rezervy, které byste mohli využít ve svůj prospěch. Mnozí při pohledu na nevyhovující prostor vědí, co mu chybí, netuší však, jak věci napravit. Právě to byl i případ Moniky a Jardy. Někdy přitom stačí posunout dveře, aby se dala místnost mnohem lépe využít, nebo udělat ve skříni „výřez“, který ji oživí, aby nepůsobila nudně, a bude mít zároveň praktické využití. Podobné „drobnosti“ nezvýší neúměrně rozpočet, dá se však díky nim dosáhnout změny, kterou potřebujete. Právě v této jednoduchosti, přirozenosti a nenásilných detailech spočívá podle mne kouzlo této rekonstrukce.

ARCHITEKT
Ing. arch. Marek Pavlech, architektonický ateliér pavlech architekti
www.pavlecharchitekti.sk

rekonstrukce bytu

dispozice 3 + 1

užitná plocha 72 m²

lokalita Čachtice

TEXT ERIKA KUHNOVÁ
FOTO NORA A JAKUB ČAPRNKA
ZDROJ časopis HOME