Vana, nebo sprchový kout: Jaké faktory byste měli zvážit a kde ušetříte více vody?

Kritéria na zařízení koupelny mohou být rozličná. Závisí jednak na životním stylu, potřebách jednotlivých členů rodiny, ale především na možnostech samotného prostoru. Pokud upřednostňujete rychlou očistu a neradi v koupelně trávíte moc času, jednoznačnou volbou je sprchový kout. Totéž platí, když jste krátce před důchodem nebo máte v domácnosti seniora.

Sprchový kout je pro starší lidi bezpečnější, protože se do něj snáze vstupuje, vícero modelů je dnes dokonce bezbariérových. Při malých dětech v rodině byste měli zvážit koupi vany. Koupel zároveň pomáhá zmírnit stres, uvolnit napětí a svalstvo – pokud tedy máte náročnou práci, vana vám může udělat dobrou službu.

Samostatnou kapitolou jsou technické koupelny, kde vaničky slouží například na umývání obuvi, ruční praní prádla či koupání domácích mazlíčků. Existuje však celá řada dalších faktorů, které byste rozhodně měli zvážit.

Neoblomné metry čtvereční

Matematika vás jednoduše neopustí. Pokud máte malou koupelnu, sprchový kout bude praktičtějším řešením, protože je kompaktnější a nezabere tolik podlahové plochy.

V současnosti můžete mít kout ve velikosti 80 × 80 cm, je však třeba brát v úvahu, že i takový miniaturní model bude potřebovat manipulační prostor alespoň 100 × 100 cm, zejména z důvodu pohodlného otevírání dveří.

Ty by neměly moc zasahovat do volného prostoru, ale zároveň by vám měly umožňovat pohodlný vstup do koutu či vycházení ven. A to bez rizika jejich poškození. Dobrou volbou jsou například posuvné nebo skládací dveře. V případě zděného koutu je třeba jeho rozměry přizpůsobit právě dvířkám.

Sprchový kout výrazně šetří místo, při koupi však dejte pozor, aby měly dveře i vanička stejný rádius. Zdroj: Grohe

Více místa zabere i zděný sprchový kout, protože zde je třeba počítat i s tloušťkou stěn, včetně obkladu, což představuje asi 15 cm na každou stěnu. K tomu připočítejte kvalitní izolaci stěn, protože bude vystavený velké vlhkosti.

Více prostoru nesporně vyžaduje vana. Minimální velikost koupelny na její umístění je přibližně 1,5 × 2 m. Běžná vana má délku okolo 160–180 cm, ale na trhu existují i tzv. sedací vany s délkou 100 cm. I když neposkytují takový komfort, navodí vám pocit, jaký máte v napuštěné vaně.

V neposlední řadě myslete i na další sanitární prvky, jako jsou umyvadla a případná záchodová mísa či bidet, ale i koupelnový nábytek a spotřebiče, ke kterým nejčastěji patří pračka a sušička. Jednotlivé funkční prvky v koupelně by vás neměly nijak omezovat nebo vytvářet pocit stísněnosti či přeplněného prostoru.

Kolik vás to bude stát?

Všeobecně jsou pořizovací náklady na koupi vany a její osazení vyšší. Samotné produkty se pohybují od tisíců po desetitisíce korun, kromě vany bude třeba do ceny započítat i odtokový systém, v případě vestavěné vany i keramické obklady.

Sprchové kouty oproti tomu bývají cenově dostupnější a jednodušší na instalaci. Samozřejmě i zde mohou být některé modely či vyhotovení o dost dražší, když zvolíte třeba sprchový box nebo designové bezrámové řešení sprchy.

S vyšší cenou je třeba počítat i v případě zděného sprchového koutu, která se odvíjí nejen od ceny materiálů, ale i bouracích prací či práce řemeslníka. Na druhou stranu, pokud je dostatečně velký, nemusí mít ani dveře, případně postačí jen skleněná zástěna.

Náročnost montáže

Instalace vany obvykle vyžaduje odborného instalatéra, který musí připojit vodovodní a odtokové systémy. Montáž či osazení sprchového koutu mohou být jednodušší, i když i zde je často potřeba odborná pomoc k připojení vody a odtoku do kanalizace. Instalace sprchy je však obvykle méně komplikovaná.

Samozřejmě o něčem jiném je zděný sprchový kout. I když se dá vybudovat dokonce i v panelákovém bytě, kvůli odtoku je obvykle třeba zvýšit podlahu, což může být finančně i technicky náročnější. Žlab bude vždy v interiéru koupelny vypadat lépe a designověji, když je v rovině s podlahou, koupelnu opticky nafoukne.

Jeho osazení a vyspárování však vyžaduje skutečného odborníka, pečlivou přípravu a vhodnou skladbu podlahy s dostatečnou tloušťkou na montáž. Výhodou sprchové vaničky oproti tomu je, že je obvykle na dotyk teplejší než samotná podlaha, vstoupit do ní je tedy příjemnější.

Samostatně stojící vana potřebuje prostor, ve kterém vynikne. Zdroj: Sapho

Kde ušetříte více vody?

Logickou odpovědí je sprchový kout. Průměrná vana má objem okolo 170 litrů a plně napuštěná s jednou osobou vyžaduje okolo 100 litrů vody. Na toto číslo se rychle dostanete i při sprchování, pokud bude trvat déle. Při rozumné očistě ve sprše, která zabere maximálně pár minut, a úsporné hlavici, třeba s průtokem 14 litrů za minutu, můžete spotřebovat přibližně 50 až 75 litrů vody.

Pokud patříte k požitkářům, určitě si vyberete rohovou či půlkruhovou vanu. Jejich velkou nevýhodou je však právě vyšší spotřeba vody, která se může vyšplhat na 150 až 200 litrů.

Faktor údržby

Všeobecně se vana udržuje jednodušeji, protože nemá tolik záhybů a profilů. Sprchové kouty mají i lišty, pohyblivá dvířka, kolejnice a velkou část tvoří sklo. Hůře dostupná místa představují větší riziko vzniku nečistot a plísní. Ve sprchových koutech je proto namístě po každé očistě udělat alespoň základní údržbu, aby se na skle a v kritických místech nedržela vlhkost a neusazoval se tu vodní kámen.

Pravidelným čištěním skla ho zároveň zbavíte nepěkných skvrn. Pokud vám vadí nečistoty, méně viditelné jsou na dekorativních sklech. A když stále trváte na sprchovém koutu, ale nejste ochotní věnovat tolik času čištění, investujte do skla se speciální povrchovou úpravou, která brání usazování vodního kamene. Méně údržby vyžadují zděné sprchové kouty, které mají na rozdíl od modelů s vaničkami většinou rovné tvary, minimum záhybů a lišt. Díky tomu je jejich údržba poměrně snadná.

Rozdíly v hmotnosti

Hmotnost výrobku ovlivňuje pevnost podlahy, ale i možnosti instalace. Váha vany však závisí nejen na její velikosti, ale i materiálu. Běžné vany se pohybují od 30 do 100 kg, samostatně stojící vany mohou být i těžší – jde třeba o lité modely, které dosahují i 150 kg.

Sprchový kout má obvykle nižší hmotnost, přibližně od 20 do 50 kg. Zděný sprchový kout může být samozřejmě těžší než rámová konstrukce, obvykle se zhotovuje z materiálů, jako jsou třeba pórobetonové tvárnice, případně stavební desky na bázi cementu určené do vlhkého prostředí.

Riziko úniku vody

Po technické stránce jsou z hlediska úniku vody problémovější sprchové kouty. Občas se v nich projeví nedostatečné těsnění, zejména okolo stěn a dveří, které je třeba opravit, protože jinak by prosakovala voda. Odstranění tohoto problému však též něco stojí.

Riziko zaplavení koupelny přinášejí hlavně sprchové kouty bez vaničky. Klíčovou roli při plánování hraje odtok – měl by mít kapacitu alespoň 40 litrů za minutu a minimální spád 1,5 %. Vytékání vody lépe brání rámové sprchové kouty, které mají všechny skleněné výplně osazené přímo do rámů.

Jednak takto zajišťují stabilitu celého sprchového koutu, jednak zabezpečují optimální těsnost. Pokud se chcete vyhnout nehodám, vybírejte takovou sprchovou zástěnu, která má rámovou lištu ve spodní části vyšší.

Zdroj: Shutterstock

Koupelna jako obojživelník

Pod dohledem zkušeného architekta či projektanta zvládne průměrně velká koupelna vanu i sprchový kout. Zvolit můžete například kompatibilní modely, které mají tvar vzájemně přizpůsobený tak, aby bez problémů fungovaly vedle sebe. Minimální velikost koupelny pro kombinaci obou možností je přibližně 2 × 3 m.

Myslet však je třeba nejen na to, zda se tam vejdou, ale i na komfort pohybu v celé koupelně. Kompromisem je vana s vanovou zástěnou, která poskytne možnost luxusní koupele, ale i svěží sprchy. Nevýhodou je horší dostupnost na trhu i vyšší cena takových modelů – pomoct si však můžete tak, že si vyberete vanu s odtokem u nohou, která má jednu část zkosenou a druhou přímou, resp. rovnější dno a svislejší stěny.

Stačí ji potom jen doplnit zástěnou a řešení dva v jednom je na světě. K takové vaně se dá na stěnu do rohu zabudovat i masážní panel. Samotná zástěna může být pevná, případně zasouvatelná nebo otáčecí, vyrobená z tvrzeného bezpečnostního skla nebo akrylového transparentního materiálu, který je sice lehčí a dobře se s ním manipuluje, ale snadno se poškrábe a tvoří se na něm usazeniny, takže při čištění vám dá zabrat.

FOTOGALERIE

Text: Anna Salvová
Foto: Sapho, Grohe, Shutterstock
Zdroj: časopis HOME