Na návštěvě Šalomounových ostrovů: Tropický ráj, kam turisté nejezdí a kde se platí mušlemi

01. 04. 2025

Pacifické ostrovy, i když se tam málokdo z nás dostane, většinou vnímáme jako klidný a relativně bohatý region. Je to do jisté míry pravda. Válečné konflikty jsou tu raritou a HDP v přepočtu na jednoho obyvatele - když vynecháme bohatou Austrálii a Nový Zéland - je obvykle podobné jako v takovém Moldavsku. To samozřejmě není zrovna lichotivé srovnání, ale pořád je to výrazně lepší než ve většině afrických či asijských zemích.

Je ale jedna země pacifického regionu, která se tomuto průměru vymyká. Černá ovce. Země zmítaná vnitřními konflikty, země, která bývá řazena mezi 20 nejchudších zemí světa. Jsou to Šalomounovy ostrovy.

Šalomounovy ostrovy jsou rozlohou poměrně velké ostrovy. Celková rozloha je 28 896 km² – takže jde o zemi větší než je Morava. Ostrovů je přes 1000 – údajně jich ale během posledních deseti let pět zmizelo ve vlnách nekonečného oceánu coby důsledek globálních změn klimatu.

Lidé zde žijí už dobrých 30 tisíc let. Jsou to Melanésané a je jich několik národů, což, jak vysvětlíme za okamžik, nedělá dobrotu. Jako první Evropan zde roku 1568 přistál Španěl Álvaro de Mendaña.

Přečtěte si také:

Jak vypadá bydlení na nejodlehlejším ostrově světa? Občané zde ani nevěděli, že ve světě byla válka

Před dvaceti lety tu zuřila dlouhá občanská válka

Kromě Španělů se na ostrovech vystřídali také Britové, Francouzi a Američané. Posledně jmenovaní začali ve 40. letech 20. století svážet na největší ostrov Guadalcanal obyvatele ostrovu Malaita. Aby získali více pracovní síly. Jenže na Malaitě bydlí jiné etnikum a to lidé z Guadalcanalu zrovna nemusí. Nesnášenlivost byla patrná celé desítky let, ale v roce 1998 vyústila v otevřený konflikt. Formovalo se Hnutí za svobodu Isatabu, které začalo Malaiťany vytlačovat. Jak to u imigrantů bývá, i zde byli označeni za osoby, které berou místním lidem práci a půdu.

Válku musela rovnat v roce 2003 australská vláda. Mezitím stihla země skoro zbankrotovat.

Dlouhá válka je příčinou, proč jsou na tom Šalomounovy ostrovy tak špatně. Na rozdíl od jiných ostrovů se zde nestihl rozvinout turistický průmysl, který jinde generuje spoustu peněz. Po válčení a rabování bylo hlavní města Honiara v troskách, ještě se úplně nepostavilo na nohy. Infrastruktura v zemi stále prakticky neexistuje.

Děti na Šalomounových ostrovech. Zdroj: Sailing Ripple Effect

Oblíbenou pochoutkou místních je betel. Jde o omamnou drogu

Proto jsou Šalomounovy ostrovy zemí, které mají stále osobitou identitu. Nejdůležitějším dopravním prostředkem je zde kánoe, na níž domorodci urážejí dlouhé vzdálenosti mezi ostrovy jako nic. Nejsou zde mezinárodní řetězce obchodů a restaurací, jako je třeba McDonalds. Je to jedno z posledních míst na světě, kde se místy používají mušle jako platidlo.

O životě místních nám hodně prozradila Virginia, dívka žijící ve vesnici Aola na severovýchodě Guadalcanalu. Hostům nabízí betel, neboli plody palmy arekové. Jedí to tady všichni – dospělí i děti. Není to zrovna nejzdravější pochoutka. S velkým obsahem alkaloidů účinkuje jako droga. Při žvýkání betelového sousta se uvolňuj arekaidin, který barví sliny do červena. Strávník se může po troše betelu cítit trochu zkouřený.

Aerial view looking eastward above the centre of central Honiara city. Zdroj: iStock

Prince Philipa místní považovali za Boha

Jinak ale život v Aole působí harmonicky. Všichni místní se mezi sebou znají, organizují festivaly a hry, kterých se účastní dospělí i děti. Rodiny žijí společně – a to nejen rodiče a děti, ale také prarodiče, strýcové a tety… je zde normální, že spolu sdílí prostor široký rodinný okruh. Většina lidí je potetovaná – tetování je důležitá část kulturní identity.

Málokdo na Šalomounových ostrovech vlastní dům nebo pozemek. V souladu se zvykovým právem vlastní domy celý kmen lidí, nebo rodiny. Nikoli jednotlivci.

Mnoho úkazů, jako jsou vysoké hory nebo skály, podle místních vybudovali obři. Na ty místní věří a respektují je. Respektují mimochodem i bělochy – takový princ Philip, manžel královny Alžběty, měl takřka status Boha.

Kromě bohů a obrů ale místní věří také na skřítky. Jmenují se kakamora a prý žijí v lesích.

Lodní doprava je na ostrovech důležitá. Zdroj: Sailing Ripple Effect

Jedno z posledních míst, které ještě civilizace neproměnila

Chudoba a nedostatečná rozvinutost měst a služeb mnoho lidí od návštěvy této krajiny odradí. Kromě toho zde řádí malárie. Pokud toto vše nepovažujete za velké překážky a rádi poznáváte místa, kam civilizace zatím nevstoupila, pak toto je jedno z posledních míst, kde si přijdete na své. Šalomounovy ostrovy jsou stále zatím svoje. A je zde nádherná příroda.