Nádherný nekonvenční dům s nádechem romantismu

Kdyby mi někdo tvrdil, že tento dům je kdesi v Británii nebo snad ve Francii, uvěřila bych mu. Jenže on stojí na Slovensku. A na svém místě působí přirozeně jako barevné listí v okolních podzimních lesích a zároveň jaksi zvláštně – jako by vás najednou přenesli do úplně jiné krajiny. Je prostě mimo naše konvence, originální, stejně jako jeho majitelé, kteří si ho sami navrhli i postavili, přestože nejsou ani architekti ani designéři.

Romantický dům, jako implantovaný odněkud z Britských ostrovů, si postavili mladí manželé – Béci a Tünde – pro sebe a své dva malé chlapce. „Dlouho jsme nad tím přemýšleli, protože časy jsou dnes nelehké, ale dům potřebujeme teď, když jsou děti malé, tak jsme do toho nakonec šli,“ konstatuje domácí pán.

„Vždy se snažím dělat věci jednoduše,“ říká Béci a jejich dům je důkazem jeho slov. I podlahu udělali úplně jednoduše – na dřevěné trámy přibili desky a natřeli je na bílo. „Velkoplošné parkety, které se nám líbily, vycházely příšerně draho. Toto jsou obyčejné levné smrkové desky.“ FOTO: Dano Veselský 

Bez dveří i bez plotu

Oba majitelé jistý čas pracovali v Anglii a tamější domy je nadchly – odtud tedy inspirace hlavně při volbě stylu. Jejich snem byl jednoduchý venkovský dům, jen trochu jiný, než jaké se stavějí běžně. Neměli v něm být dveře. „Dveře nesnáším,“ vysvětluje základní principy svého návrhu Béci. Nakonec si ho postavili nejen bez dveří, ale i beze stěn a bez plotu – úplně svobodný. V celém domě je jediná místnost oddělená stěnami a dveřmi – koupelna. Je to hlavně kvůli domácí paní a návštěvám. „Na začátku jsme uvažovali o tom, co v domě vlastně potřebujeme, a nenašli jsme důvod ty věci oddělit,“ vzpomíná on. „Takže máme nakonec v jedné místnosti obývák, jídelnu, kuchyň i pracovnu. A cokoli děláme, jsme vlastně stále spolu – to je podle mě velké pozitivum otevřeného domu. U nás to není tak, že se někam zavřete a večer zjistíte, že jste se zbytkem rodiny celý den ani nepromluvili. Navíc, velký prostor je velmi příjemný a rychle jsme si na něj zvykli, a je praktický i na uklízení, i na malování, protože tu opravdu není moc stěn…,“ vyjmenovává s úsměvem výhody otevřeného prostoru. Jelikož mají dvě děti a i dětský pokoj a ložnice v poschodí jsou od zbytku domu odděleny spíše symbolicky, nedá mi nezeptat se na spaní. „Jistě, zvuk se tu šíří celkem dobře, ale děti to neruší, jsou zvyklé. Ani nám s manželkou to nepřekáží, když spíme a někdo například mluví. Otevřený prostor je totiž i o vzájemné toleranci a ohleduplnosti. Vychovává k tomu. I naše děti vědí, že když někdo křičí, jiný nemůže spát nebo ho to ruší při práci. Takže se navzájem nerušíme, protože se chováme ohleduplně a jsme tolerantní,“ vysvětluje domácí pán. Bydlí tu téměř dva roky a otevřený prostor jim zatím vyhovuje: „Uvidíme, co bude, když budou děti větší. Stěny se případně dají dostavět, ale zatím nám nechybějí,“ uzavírá. 

FOTO: Dano Veselský

Stavba při zaměstnání

Jelikož mladí manželé měli přesnou představu o tom, co chtějí a co potřebují, svůj budoucí dům si pěkně-krásně nakreslili a od projektanta chtěli už jen to, aby mu dal podobu oficiálních technických výkresů. „Četl jsem, že se to tak nemá dělat,“ směje se mé otázce na jejich stavební vzdělání Béci. A já musím uznat, že toto pravidlo má i své výjimky. Se stavebním inženýrem tedy jen doladili pár detailů a pustili se do vyřizování stavebního povolení.

Dva základní požadavky na schodiště byly, aby zabralo co nejméně místa a aby nebylo zbytečně drahé. Jednoduché přímé schody v anglickém stylu, vyrobené ze smrkového dřeva, splnily oba, navíc se pod ně skryla i komora – jediný větší odkládací prostor v domě. FOTO: Dano Veselský

Díky tomu, že stavěli jednoduše, nestavěli draze. „Splátku hypotéky máme jen o málo vyšší, než bylo nájemné v obecním bytě, v němž jsme bydleli předtím,“ pochvaluje si otec rodiny. Jistě, na vnitřních příčkách a dveřích ušetřili hromadu materiálu i práce. Ale i toto místo má své výhody – je tu nejen nádherně, ale i pozemek a projekt byl takříkajíc „za babku“. Jelikož mladá rodina neměla peněz nazbyt, východiskem byla svépomoc. „Hodně věcí jsme si tu dělali sami, při zaměstnání. Kopal jsem základy, naléval jsem beton, zdil jsem… Dělal jsem snad na všem kromě střechy. Ráno, než jsem šel do práce, byl jsem pár hodin na stavbě, a potom po práci zase až do večera. Zvládli jsme to, ale když jsme se nastěhovali, asi tři čtvrtě roku se mi nic nechtělo,“ směje se. „Ale až tak špatné to nebylo, protože jsem tu nebyl každý den. To by byl dům za dva měsíce hotový. Mým tempem nám to trvalo rok a půl, než jsme se nastěhovali. Jen základy jsem kopal asi měsíc – když jsem měl čas, tak jsem přišel a pracoval. Nejzajímavější na tom všem bylo, že se dělaly různé věci – nejdříve se kopaly základy, potom přišla na řadu bednění…“

Kuchyňskou linku, která dala základ stylové vesnické kuchyni, vyzdil domácí pán. „Základ pracovní desky je z nejlevnějšího materiálu, jaký jsme sehnali, a navrchu je měděný plech. Ten sice nebyl právě levný, ale vydrží aspoň 100 let,“ dušuje se. FOTO: Dano Veselský

Dům je založen na betonových pásech, nosnou konstrukci tvoří osm betonových pilířů ukončených věncem, na němž je uložen dřevěný krov. Prostory mezi pilíři jsou vyzděné, severní strana je ještě zateplena polystyrenem. „Nejhorší práce byla pro mě bednění a armatury – to bylo téměř nekonečné – a nejlepší zdění. Při tom hezky vidíte, jak dům roste.“ Stavěli z přesných broušených cihel Porotherm, které si Béci pochvaluje „Velmi dobře se s nimi pracovalo. Cihly jsem měl vypočítané na celé a poloviční, takže se nic neřezalo. Dodávají se i s lepidlem, které se jen jednoduše rozdělá s vodou. Hrubou stavbu jsme zvládli téměř celou ve dvojici, jen s jedním pomocníkem.“

Dřez je přímo pod oknem s výhledem do zahrady. Pro naše končiny je neobvyklé, že je keramický, hranatý a není zapuštěný do úrovně pracovní desky. „Někde jsme to viděli a velmi se nám to líbilo. Jenže byl problém takový dřez koupit – a když už ho měli, byl nekřesťansky drahý. Toto je obyčejná výlevka do místností pro uklízečku, dokonce z výprodeje,“ popisuje majitel. Originálním nápadem je i baterie na parapetu. FOTO: Dano Veselský

Bílý ementál

Dům je koncipován úplně jednoduše a logicky – téměř celé přízemí věnovali obýváku s jídelnou a kuchyní, jen malá část z něj je vyčleněna na koupelnu. Denní prostor je otevřený nejen od stěny ke stěně, ale až nahoru po krov, do výšky téměř sedmi metrů. U štítových stěn na poschodí se na otevřených galeriích nacházejí dětský pokoj a ložnice, oddělené od obýváku jen výškou a nízkým bílým zábradlím. Spojuje je stejně otevřená chodba – galerie, která lemuje jižní stranu otevřeného prostoru. Pod dětským pokojem (obráceným na východ) je potom kuchyňské zákoutí a koupelna – jediná oddělená místnost v domě, pod ložnicí zase obývák, vyčleněný z obrovské místnosti jen barevností a nábytkem.

V centru domu, v jeho části otevřené až po hřeben krovu, je jídelna s velkým dřevěným stolem – takovým, u kterého rády zakotví všechny návštěvy. I když vypadá být šitý na míru velkému prostoru, tento nábytek si do nové jídelny přinesli ze starého bytu. FOTO: Dano Veselský

Perfektní výsledek díky minimu kompromisů

Většina oken směřuje na jih, ta ve štítových stěnách jsou obrácena na východ a západ. V severní fasádě je jen jediné okno – z toalety. Avšak to, co je v domě nejzajímavějšího, je světlo a pocit, jako byste byli venku. Kam se jen podíváte, je okno a za ním nádherný výhled. Díky velkému otevřenému prostoru, množství oken obrácených na sluneční strany a na oblohu a také díky bílým plochám stěn a podlahy se zdá, jako by bylo uvnitř víc světla než venku. „Nemusí se tu svítit celý den, ani když je venku zamračeno. Ráno, když se vzbudíte, je už všude dost světla, v létě stačí rozsvítit až v devět večer. A když svítíme, tak úspornými žárovkami. Takže tady jsme ušetřili,“ spokojeně konstatuje Béci.

Jenže sehnat na Slovensku někoho, kdo udělá na míru okna, jaká si Béci a Tünde vymysleli – typicky anglická, nebylo vůbec jednoduché. „Nakonec jsem shodou okolností narazil na truhláře, který měl zkušenosti s rekonstrukcemi historických budov. Ten přesně pochopil, co chceme, a také to tak udělal. Byl velmi šikovný a perfektně vymyslel všechny detaily. To, že začala krize, nám v tomto případě zahrálo do karet, protože nám dal dobru cenu. Měli jsme štěstí, ale kdybychom se spokojili s běžnou nabídkou a nehledali, tak nenajdeme. Jsou věci, na kterých mi záleží, a potom hledám a sháním tak dlouho, dokud nenajdu,“ usměje se domácí pán.

Železný nábytek do ložnice vyrobil kamarád kovář, za zvláštní, po výšce rozdělená okna vděčí majitelé své trpělivosti (nebo zatvrzelosti) a šikovnému truhláři. Okna jsou totiž dalším praktickým, ale neobvyklým řešením domácích: „Chtěli jsme mít na parapetu různé věci, jenže potom je problém okno otevřít. Proto jsme si vymysleli okna, která mají spodní část pevnou a otevírá se jen vrchní.“ FOTO: Dano Veselský

Životní filozofie

Na mou otázku o odkládacích prostorech se Béci jen usměje: „Žádné nemáme. Pokud nepočítám kuchyň, jsou v celém domě jen dvě skříně a jedna malá komora pod schody.“ To jim stačí na všechno, co potřebují. Věci, které opravdu nepotřebují, totiž neskladují. „Nemyslím si, že je nutné všechno schraňovat. Potom se vám postupně doma nasbírá hromada zbytečností. Například předtím jsem měl k počítači plno haraburdí, a teď nemám – protože na to nemám místo. A nechybí mi. Kupujeme tedy jen to, co potřebujeme. Nebo se aspoň snažíme,“ přiznává s úsměvem. „A věci, které už nepotřebujeme nebo nepoužíváme, posuneme dál. V našem okolí se zatím vždy našel někdo, komu se hodily. Protože čím méně věcí máte, tím méně starostí, tím méně uklízení… Když nemáte zbytečnosti, které nepotřebujete, žije se vám snáz,“ konstatuje.

Na otevřené galerii nad kuchyní a koupelnou je dětský pokoj. Dětská postel je dílem domácího pána, stejně jako obě skříně v poschodí. Jelikož dětský pokoj dělí od zbytku domu jen výška a zábradlí, ráno nemusíme děti budit: „Když slyší, že se dělá kakao, přijdou dolů samy,“ směje se otec. FOTO: Dano Veselský

Ani v koupelně Bécimu nedošly nápady – kotel i se všemi rozvody, ventily a hodinami skryl za velké zrcadlo. FOTO: Dano Veselský

Levné s drahým

Půvabný interiérový mišmaš vytvořila mladá dvojice v interiéru postupně, specifickým, ale očividně velmi úspěšným způsobem: na něčem ušetřili, na jiném nešetřili. Béci a Tünde mají totiž jasnou představu o svém domě. A tak občas hledali na internetu, až dokud nenašli přesně to, co potřebují, na něco natrefili ve výprodeji nebo na trhu, něco si přivezli z Anglie… A na něco ještě musí našetřit. „Co se dá, to udělám sám,“ říká Béci. „Hodně věcí jsme se snažili udělat jednoduše a levně – například podlaha je z obyčejných smrkových desek natřených na bílo. Jiné byly zase pro nás důležité a na těch jsme nešetřili – třeba dveře jsme chtěli takovéto krásné, i když byly dost drahé. Nebo lustry. Většinu nábytku jsme už vlastně měli v bytě předtím, něco vyrobili kamarádi a něco já. Ale když už nějakou věc koupíme, tak chceme, aby byla kvalitní a vydržela,“ uzavírá.

„Za svou kariéru jsem už nafotil nejeden hezký dům, ale toto je první, ve kterém bych chtěl i bydlet,“ promluvil ke konci naší návštěvy i náš redakční fotograf Dano. Tento dům prostě chytí člověka za srdce.

Béci a Tünde si svůj dům navrhli sami – na začátku si všechno dobře promysleli a tak, jak si řekli, tak si i postavili. A ani dnes by na domě nic neměnili. Celou fasádu by měli postupně obrůst různé popínavé rostliny. FOTO: Dano Veselský

TEXT: Erika Kuhnová
FOTO: Dano Veselský
ZDROJ: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.