Z polorozpadlé stodoly vznikl designový skvost. Ale ty schody nejsou jen tak

Proměna s úctou k historii

Na první pohled působí dům s názvem Lyco House zcela nenápadně – jako jedna z mnoha hospodářských budov rozesetých po zvlněné krajině oblasti Pajottenland, pouhých 30 kilometrů od Bruselu. Ale právě tato nenápadnost je součástí jeho kouzla. Architekti z ateliéru OYO se rozhodli zachovat původní tvar a materiálovou podstatu stavby směrem do ulice. Respekt k původní podobě a kontextu byl pro ně zásadní.

Uvnitř však proběhla radikální transformace. Do původní hmoty stodoly vložili výrazný architektonický zásah – velkorysý trojúhelníkový výřez, který vytvořil vnitřní dvůr. Právě ten otevřel celý dům směrem ke světlu a krajině, umožnil lepší členění prostoru a vytvořil klidovou zónu chráněnou před větrem i zraky kolemjdoucích.

Geometrie a světlo – nevšední střecha otevírá interiér krajině. Zdroj: Karen Van der Biest

Světlo, vrstvy a průhledy

Zatímco vnější obal stodoly zůstává pevný a spíše uzavřený, interiér pracuje s kontrastem otevřenosti, výškových úrovní a propojení. Architekti naplno využili výšku stavby – vytvořili mezipatra, otevřené galerie a různé průhledy, které zvyšují prostorový zážitek a maximalizují přísun denního světla. Každá místnost má svůj specifický charakter, ale zároveň všechny dohromady tvoří ucelený, harmonický celek.

Prostorovým srdcem domu je kuchyň, které dominuje lososově zbarvený ostrůvek – výrazný, ale přitom elegantní prvek. Jemné tóny borovicového dřeva na stropě doplňuje surová textura leštěného cementu a tmavší odstíny truhlářsky precizně zpracovaného nábytku. Vše působí nadčasově, kvalitně a přirozeně.

Z kuchyně je vidět do všech hlavních částí domu – k zahradě, do obývacího pokoje i směrem k ložnicím. Spojovacím prvkem všech zón je výrazné ocelové schodiště s geometrickým zábradlím v odstínu zelené, které navrhlo belgické studio Atelier Manus. Dům tak získal výtvarný i funkční akcent, který propojuje jednotlivé vrstvy prostoru.

Teplo, barvy a klid

Obývací pokoj, umístěný na mírně vyvýšené úrovni, nabízí výhled na terasu i do okolní krajiny. Prostor rámuje dřevěný strop a velká okna, která působí jako živé obrazy přírody. Pečlivě vybraný nábytek v neutrálních tónech doplňují barevné akcenty v zelené a terakotové. Ty dodávají interiéru hloubku, klid a přirozenou harmonii.

Důraz na detail je patrný i v osvětlení a doplňcích. Každý prvek má své místo – nic nepřebývá, ale ani nechybí. Lyco House ztělesňuje filozofii hřejivého minimalismu, kde krása vzniká z vyvážených proporcí, kvalitních materiálů a promyšlené práce se světlem.

Prostor naplněný světlem ve spojení industriálního detailu a přírodních materiálů. Zdroj: Karen Van der Biest

Ekologie jako standard, ne jako trend

Rekonstrukce probíhala s důrazem na maximální energetickou efektivitu a dlouhodobou udržitelnost. Původní střecha z azbestu byla nahrazena ekologickým řešením a dům doplněn o solární panely a další technologie. Nová vrstva tepelné izolace snižuje energetickou náročnost stavby na minimum. Architekti z OYO použili přírodní a cirkulární materiály, které umožňují snadnou údržbu a v budoucnu i recyklaci.

Za zmínku stojí i chytré hospodaření s dešťovou vodou – ta je odváděna do přírodní nádrže, kde se přirozeně čistí a následně postupně vsakována zpět do půdy. Tento nenápadný systém ukazuje, že i technická řešení mohou být estetická a šetrná k okolí.

Živý vztah mezi domem a krajinou

Krajinářský návrh od Denise Dujardina podtrhuje přirozené napojení domu na okolní prostředí. Namísto oplocení a ostrých hranic zde vzniká plynulé propojení obytného prostoru s volnou krajinou. Výsadba místních rostlinných druhů podporuje biodiverzitu, snadnou údržbu i vizuální harmonii.

Zahrada není jen kulisou – je přirozeným rozšířením domu. Obyvatelé Lyco House vnímají rytmus ročních období, změny světla i pohyb větru. Architektura zde nedefinuje hranice, ale vytváří přechody.

Galerie:

Text: Lucia Blažiová
Foto: Karen Van der Biest