Tajemství pod střechou

Ve svém novém bytě si uchovali trochu tajemství z mysteriózního světa starých podkroví. Navzdory dobrým radám rodiny i známých i navzdory tomu, že znají moderní interiéry z časopisů o bydlení, nechali se unést původními materiály a povrchy svého budoucího domova.
Reklama

Jak navzdory
Když se rozhodli usídlit v malém bytě úplně pod střechou, považovali to jen za dobrý začátek na cestě k domovu, který jednou bude dostatečně prostorný pro jejich rodinu a naplní je touhou po originálním bydlení. Konstrukce krovu se jim vždycky líbila a neviděli důvod, proč by se nemohla stát součástí interiéru jako v mnohých jiných podkrovích, která v posledních dvou desetiletích vycházejí ze šera minulosti na světlo současného bydlení. Mění se očividně pod rukama nových vlastníků a často se stávají tím nejkvalitnějším bydlením, jaké mohou starší obytné domy nabídnout. Není to však zadarmo a při omezených financích jde nezřídka o dobrodružství na pokračování. Kromě jiného se musel mladý pár propracovat složitými vlastnickými vztahy a úřední mašinérií k oficiálnímu osvojení nebytových prostorů. Ty byly hned v sousedství jejich mansardového bytu.

„Původně jsme koupili 33,5 m2 obytné plochy včetně koupelny. Dva roky jsme s Romanem čekali, než se podařilo vyřešit vlastnictví a odkoupení nevyužitých prostorů. Střecha už nevyhnutelně potřebovala opravu a my jsme si neuměli představit, že se další roky budeme tísnit sotva ve dvou místnostech,“ vzpomíná na začátky přestavby Miriam. Trpělivost, pevné nervy a dítě na cestě byly tím nejlepším hnacím motorem. V našich končinách, ještě v první polovině minulého století, bydleli ti méně majetní ve sklepních nebo mansardových bytech. Čas a nové stavební materiály a technologie posunuly hierarchii hodnot zajímavého bydlení do jiných, často i nejvyšších poloh. Poloha na dosah oblohy byla pro mladý pár silným lákadlem. Neodradila je ani skutečnost, že tento dům neměl štěstí na výtah.
{R1}
Pod střechu!
„Schody do nebe“ nemusí být pokaždé strastiplnou cestou. Architekt byl ohleduplný, a tak se schodiště k bytu zvedá pod mírným sklonem; ani s výškou stupňů to při stavbě domu v roce 1956 nijak nepřehnali. My z redakce jsme se při výstupu jen zlehka zadýchali. Dveře se otevřely po prvním zazvonění. Za nimi čekala mladá žena a kus domácké atmosféry. Ten z nás, jenž měl fotoaparát, hned na prahu bytu ocenil klima a skutečnost, že po sérii minimalistických bytů se našel opět jeden s „oddechovou“ architekturou. V duchu jsem se radovala z neomítnuté původní stěny a „trčících“ trámů. Červencové slunce se opíralo do střechy a střešními okny osvětlovalo celou scénu obytného prostoru. Několik detailů jen posilnilo náladu zašlých časů. Kromě starožitné truhly v obývacím pokoji, která dnes slouží jako stolek na servírování kávy, šlo spíše o způsob výběru jednotlivých doplňků v prostoru obklopeném původními konstrukcemi. „Nádražní retrohodiny“ se vysunuly do prostoru nad spojovací chodbou mezi kuchyní a obývacím pokojem. Stylové venkovské židle, nábytek z masívu, umírněně rustikálně laděná kuchyňská linka – vše v původní barvě dřeva nebo natřené krémovým lakem pomohlo opticky prosvětlit prostor kuchyně.

Přiznaná konstrukce krovu prošla podobně jako v obývacím prostoru intenzivní kúrou. Aby se mladí zbavili důkazů dlouhodobého obývání střechy holuby, povrch trámů nejprve očistili drátěným kartáčem. Zpod nemilého nánosu dostali na světlo světa původní kresbu dřeva, kterou lze cítit i na dotek – jednoduše se rozhodli, že dřevo neupraví „dohladka“. Jemná struktura trámů prosvítá i v kuchyni zpod bílého protipožárního nátěru. Jinde krov ošetřili bezbarvým nátěrem. Bílé rozjasňující akcenty v kuchyni završili masivním keramickým dřezem pěkně osazeným rovnou pod oknem. To se to někomu myje nádobí, když může hledět se střechy na panorama města! Výtvarnými prvky nad kuchyňskou linkou ve tvaru L se stala přiznaná revizní dvířka do komínových průduchů – jedna vedle druhých seřazená jako šik kořenek o řádek níže. Tomu všemu přihlíží stylově nerovná omítka svorně s nově vyspárovanou cihlovou stěnou na protilehlé straně. Ta je pokračováním obnaženého zdiva, které dominuje obývacímu pokoji.

Ve chvíli, kdy jsme se usadili v kožené sedací soupravě v přírodním odstínu hned vedle starosvětské pece, Miriam přiznala, že sklony k zachování původních materiálů sdílí stejně s manželem, který je archeologem, jakož i se svým bratrem – restaurátorem. S malým zveličením se dá říci, že toto podkroví mělo styl přestavby geneticky naprogramovaný od svých vlastníků.

Dlouho s Romanem zvažovali, jakou barvu přisoudí stěnám. Nakonec na to šli přes hlínu – okrová může být přece barvou hliněné omítky. Dnes se okrové stěny pyšní nerovným povrchem, který zvítězil až v druhém kole. V tom prvním se řemeslníci velmi snažili a hladili a hladili omítku, než přišli domácí a vysvětlili, že to není „to pravé omítkové“…

Jak se budí šípkové Růženky
„Celou přestavbu jsme začali v lednu a dokončili v dubnu i díky šikovné realizační firmě. Řemeslníci pochopili, že se nevzdáme a nebudeme trámy schovávat pod vrstvou sádrokartonu,“ připomíná Miriam a vzápětí odkráčí do dětského pokoje podívat se, jak si dcerka rozumí s babičkou. Spokojeně se vrátí, přisune si křeslo a zdůrazní, že v jejich podkrovním bytě se přizpůsobovalo a rekonstruovalo podle pravidla: co je křivé, křivým ať zůstane. Zůstalo. Navíc to, co je cihla, se spárovalo důsledně řádek po řádku a to, co je dřevo, díky pečlivému ošetření teď pěkně napíná svaly ve světle podkroví. Dlouho si budou pamatovat, z jakého prachu a z kolika starostí vzešel nový šat jejich domova.

Konec dobrý, interiér podkroví ještě lepší a hlavně takový, po jakém toužili. „Vzbudili“ ho právě včas – malá princezna už chtěla na svět a rovnou do horkého léta. „Navzdory tomu, že jsme věřili v dobrou izolaci, která v zimě podrží teplo v bytě a v létě jen tak nevpustí horko, vzdali jsme se při úmorných vedrech letošního léta. Nedalo se, koupili jsme klimatizaci. Dům je orientován tak, že na obě šikminy naší sedlové střechy svítí slunce od jedenácté dopoledne aspoň dvě až tři hodiny. Je-li úmorné léto, ty hodiny jsou mimořádně dlouhé. Od doby, kdy se narodilo naše miminko, jsme doma mnohem více a musíme tu i dýchat,“ stěžovala si mladá žena, když jsme přecházeli malou předsíní úsporně zařízenou malým botníkem. Jednu stěnu ozvláštňovaly stoleté dveře, za nimiž byla schována koupelna. Dveře kdosi kdesi vyřadil ze starého semináře – zde se staly originálním kusem nábytku. Zpoza nich nás už vyhlížela vlastnoručně páskovaná malůvka ve stylu prázdnin u moře, na poličkách neodmyslitelné vzpomínkové předměty. Moře se tu těší velké oblibě.

Chtěli mít navrch
„Původně jsme měli mansardičku a teď díky přestavbě a přikoupení nevyužité podkrovní části bydlíme na 74 m2. Hřeben střechy je ve výšce 4,2 m, byt tak vypadá o něco větší. Bohužel, bylo to pramálo na to, abychom získali ještě jednu místnost těsně pod střechou. Navíc, památkáři nepovolí jen tak zásahy do tvaru střechy. Ve starém městě jsou přísní. Práce s předěláváním jsme měli i bez zvedání střechy dost.

V části, kterou jsme obydlovali, nám dala řádně zabrat podlaha. Odstranili jsme betonovou suť o tloušťce 5 až 10 cm, uložili dřevěné rošty a na ně dubové desky od známého z malé vesničky. Nakonec jsme je namořili do odstínu palisandru. Oba máme rádi tmavohnědé dřevo na podlaze a doplňcích. Dřevo pracuje – i naše se nejprve dva roky sušilo, potom jsme ho natírali a voskovali. Stále se nám líbí, i když musíme přiznat, že na tmavém je vidět každé smítko. Na vše jsme měli jednu firmu, byli to čtyři chlapi – spolehliví lidé,“ objasňuje Miriam a odchází do kuchyně pro kávu.

„Obklad nad linkou? Z každé barvy jsme museli koupit celé balení, ačkoliv ve skutečnosti stačila pětina na vyskládání celého obkladu,“ odpovídá a libě se dívá na své dílko. Do přestavby se pustili bez architekta za zády. „Abychom získali další dvě místnosti, které byly za stěnou původního bytu, museli jsme vytvořit chodbu. Ubrala část plochy z ložnice, ale vyřešili jsme přechod do obytného prostoru. Obývací pokoj propojený s novou kuchyní je na místě, kde se předtím nikdy nebydlelo. Novému využití se musely přizpůsobit nosné konstrukce, dodatečné izolace, příčky, osvětlení… Obvodovou zeď jsme zvedli tak, abychom získali větší objem obytného prostoru. S přestavbou jsme pospíchali. I miminko se zřejmě zapojilo – narodilo se o něco dříve. Nebude přece chodit do rozestavěného…“

Do módy přišla taková konstrukce podkroví, jak ji staří řemeslníci stvořili. Na této si sice zařádil zub času a podle stavu původní střešní krytiny i nepřízeň počasí, dnes se však stala hlavním exponátem nového bytu v podkroví. Ať se daří!

TEXT: Marína Ungerová
FOTO: Dano Veselský
ZDROJ: HOME

Reklama
Reklama

Komentovat