Útočiště v zelené ulitě

Na pražském předměstí v poměrně husté zástavbě nových rodinných domků vzniklo intimní místo k bydlení chráněné od okolního ruchu. Dům z cihel, který jeho autoři z ateliéru Lennox příznačně nazvali Šnek, je stočený do písmene U a jeho stupňovaný objem se skrývá pod extenzivními zelenými střechami. Obytné prostory jsou sdruženy kolem vzniklého poloatria, které obytný prostor vizuálně rozšiřuje, optimálně osvětluje a chrání.

V lokalitě s převažujícími malými pozemky stáli architekti před poměrně nelehkým úkolem: vytvořit dostatečný soukromý prostor nejen vnitřní, ale i navazující venkovní, který by byl zároveň optimálně orien­tovaný ke světovým stranám. Jelikož má parcela pro stavbu výhodu koncového pozemku, který se otevírá do polí na severní straně, architekti tohoto výhledu do krajiny maximálně využili. „Objekt jsme umístili asymetricky k severovýchodnímu rohu tak, aby zůstala co největší plocha zahrady nestíněná. Severní strana se tak uplatňuje pouze jako výhledová. Pro dotvoření celého konceptu byly podstatné také sadové úpravy v jihozápadní části pozemku,“ říká architektka Markéta ­Smrčková.

Koncept spirály
Investoři měli ujasněnou představu, co od vysněného domu očekávají. Přáli si jednoduchou formu bydlení, která by dispozičně odrážela vztahy v rodině a jistou provázanost s exteriérem. Proto autoři navrhli dům, jehož půdorys odpovídá tvaru písmene U, uvnitř kterého takto vznikl polouzavřený intimní venkovní prostor. „Chtěli jsme navrhnout dům, který by umožnil užít si jižní zahradu a západní slunce, a přitom nebýt všem v kolonii husté zástavby na očích. Proto jsme zvolili tento tvar půdorysu,“ vysvětluje Markéta Smrčková.

Objem domu se postupně zvyšuje podle křivky písmene U – od jihozápadního rohu vyrůstajícího z rostlého terénu až do protější části, v jejímž konci výška umožňuje vložení mezipatra. Tento tvar a postupné nabývání na objemu zvolili architekti tak, aby bylo možné využít co nejlépe danou morfologii terénu.

Tvar spirály inspiruje architekty minimálně od poloviny minulého století. Předchůdce současné organické architektury architekt a teoretik Frederick Kiesler rozvíjel koncept spirály v projektu Nekonečného domu, později na něj navazovali i další významní archi­tekti. Výhodou takto pojaté hmoty je praktické rozvržení prostoru podle své funkce, propojenost místností vnitřním poloatriem i uzavřenost intimního jádra – středu.

Účel jednotlivých místností se i zde odráží v jejich umístění. V nejnižší části domu orien­tované na jih se nachází technické zázemí – garáž, dílna a sklad. Tato část byla navržena tak, aby pohledově uzavírala venkovní prostor, avšak zároveň neubírala slunce z jihozápadu. Hlavní obytné místnosti obklopují středové poloatrium, do něhož se otevírají velkými prosklenými stěnami vybavenými venkovními látkovými roletami.

V severní části domu je pak obývací pokoj a ložnice s koupelnou, nad kterou je patro s pracovnou a knihovnou. Poloha ložnice přibližně metr pod povrchem terénu zajišťuje stabilní teplotu po celý rok. Součástí ústředního obytného prostoru je také jídelna, na niž navazuje kuchyň s výhledem do ulice a místnost pro domácí práce. Ve střední části domu je ještě jedna místnost s vlastním zázemím a vstupem přímo z haly, která může v případě potřeby fungovat jako samostatná garsoniéra.

Konstrukce
Dům nazvaný Šnek je nepodsklepený, založený na základových pásech. Nosný systém tvoří obvodové zdi tloušťky 300 milimetrů a u zádveří tloušťky 240 milimetrů, které jsou ještě dodatečně zatepleny. Stěny jsou vyzděny z tvárnic POROTHERM 30 P+D, 24 P+D a 17,5 P+D. U zádveří je pilířek vyzděn z tvárnic POROTHERM 24 P+D s pevností P15. Přesné sledování stoupající tvaru domu umožnily dvě výšky tvárnic, pro stavbu proto byly zpracovány kladečské výkresy tvárnic.

Využity jsou překlady dvojího druhu: ­POROTHERM pro okenní a dveřní otvory šíře 2 500 milimetrů a ocelový překlad pro větší rozpony prosklenných stěn v atriu. Vnitřní příčky tvoří tvárnice POROTHERM 6,5 P+D a AKU 30.

Konstrukce střechy i vloženého mezistropu je ocelová s trapézovým plechem položeným na spodní pásnici zalitým betonovou vrstvou, zbytek výšky je pak vyplněn tepelnou izolací.

Přírodní materiály
V interiéru architekti použili výhradně přírodní materiály. V obytných prostorách i ložnicích je položena dubová plovoucí podlaha. V koupelnách jsou elementární bílé a šedé keramické dlažby a obklady.

Také v exteriérech jsou využity přírodní materiály a struktury. Nejvýraznějším prvkem domu je extenzivní zelená střecha pokrytá průměrně dvaceti centimetry zeminy a osázená různými druhy rozchodníků. Vine se od z nejvyšší části až k úrovni terénu. Je odvodněna tímto vlastním sklonem bez vnitřních svodů a v nejspodnější části je umístěna akumulační nádrž, do které je voda svedena a následně využívaná k zalévání zahrady. Zelená střecha výrazně přispívá k tepelné pohodě uvnitř objektu. „Zelenou střechu jsme zvolili nejen z estetických důvodů, ale především praktických. Vykazuje vysokou tepelněizolační schopnost, takže v domě je i v horkém létě opravdu příjemně,“ říká architektka.

Dům se světle šedou omítkou probarvovanou ve hmotě má obvodové stěny zateplené kontaktním zateplovacím systémem – osmicentimetrovým polystyrenem.

Smrkové lepené rámy oken jsou opatřeny průsvitným bílým olejem zvýrazňující přírodní charakter dřeva a zachovávající jeho světlost. Stejně ošetřená smrková překližka je také materiálem použitým na plné vstupní dveře a garážová vrata. Sklo výplní je čiré s co nejmenší reflexí.

Nekonvenční řešení rodinného domu vinoucího se podobně jako ulita či spíše spirála do tvaru zanořujícího se písmene U je působivou variantou atriového domu, tedy spíše poloatriového domu, který ve svém středu svírá polozavřený dvůr, který – ač je venkovním prostorem – zachovává intimitu interiéru a pomáhá utvářet bezpečné místo, kterému říkáme domov. Jak dodává architektka Markéta Smrčková, v domě se dobře žije: „Jsme s jeho obyvateli v kontaktu a dalo by si říct, že si dům opravdu užívají a jsou na něj hrdí. Není větší odměna než takto spokojený klient.“

Kateřina Kotalová
Foto: Lubomír Fuxa