Teplo pro všechny smysly (3. část)

Krbová kamna mají oproti klasickým otevřeným krbům (záležitost dnes spíše pro fajnšmekry, kteří se nebojí trošku riskovat a smíří se s nižším komfortem obsluhy na úkor příjemného pocitu sledování otevřeného ohně, jeho vůně a typického praskání polen) několik nesporných výhod. Týkají se vesměs uživatelského pohodlí, bezpečí a nakonec i účinnosti takovéhoto vytápění. Někde na půli cesty mezi otevřeným krbem a krbovými kamny leží krbová vložka. Výhodou krbu s krbovou vložkou je především velká variabilita – takový krb může mít, při dodržení technických předpisů, téměř jakýkoli tvar, který umožňuje instalaci vlastní vložky. Při důmyslném osazení do otopného systému navíc takovýto krb dokáže na sebe převzít odpovědnost vytopit celý dům.

Krbová kamna těží ze své kompaktnosti, jednoduchosti instalace, nenáročnosti na obsluhu a údržbu i vysoké účinnosti. Spotřeba dřeva je u krbových kamen při stejném režimu vytápění oproti krbům přibližně třetinová. No a dnes nikoli nezajímavá (oproti větším krbovým sourozencům) je i jejich pořizovací cena.

Pokud se navíc kamna doplní teplovodním výměníkem, mohou sloužit jako primární zdroj vytápění, a to samostatně nebo v systému s akumulační nadrží nebo se solárním systémem a akumulační nádrží. Krbová kamna tak vytopí dům či ohřejí i vodu pro kuchyni nebo koupelnu.

Použité materiály
Cenově nejpříznivější jsou kamna z ocelového plechu. Vlastnosti oceli zlepšuje žáruvzdorný lak a šamot z vnitřní části, díky němuž odolávají i vysokým teplotám přesahujícím 1 500 °C. Jejich předností je možnost opravy při poškození a rychlý efekt, který poznáte bezprostředně po zatopení.

Skvělým – a tradičním – materiálem pro těleso krbových kamen je litina. Je velmi kvalitní, ale jejím výborným vlastnostem odpovídá i vyšší cena. Tato kamna se sice déle rozehřívají, ale teplo dokážou odevzdávat okolí i dlouho po uhašení ohně. Krbová kamna se obkládají materiálem, který na jedné straně snižuje teplotu tělesa kamen, ale na straně druhé zároveň umožňuje akumulaci tepla.

Kamna se proto, vyjma již zmíněných materiálů (plech, litina, šamot), obkládají kachli či jiným keramickým materiálem nebo kvalitní ocelí. Luxusnější provedení využívají i kámen (například pískovec).

Na horní části kamen je umístěná krycí deska, která brání připalování usazeného prachu. Používají se desky z kamene, sklokeramické desky, mastek či keramika. Vlastní topeniště je ukryté za dvířky se skleněnou výplní.

Konstrukce kamen
Z konstrukčního hlediska se krbová kamna dělí na jednoplášťová a dvouplášťová. Jednoplášťová mají jednodušší konstrukci. Velmi rychle se roztopí a skrz plášť, tedy nejen přes sklo dvířek, předávají teplo okolí. Díky tomu jejich účinek pocítíte poměrně rychle. Daní za jejich jednoduchost a rychlost je právě poměrně vysoká teplota povrchu stěn. Bezpečná vzdálenost hořlavých předmětů od jednoplášťových kamen je 40 cm.

U dvouplášťových kamen se teplo šíří sáláním, tedy stejně jako u jednoplášťových, a prouděním. V konstrukční mezeře mezi plášti se ohřívá nasátý vzduch, který se pak skrze průduchy dostává zpět do místnosti.

Důležité pro umístění kamen je i způsob, jakým je ošetřen odvod spalin. Některá kamna umožňují horní i zadní odvod spalin a nabízejí tak větší variabilitu zapojení.

Když fouká
Některá kamna dokážou nasát vzduch i z exteriéru. K tomuto řešení přistoupili výrobci, aby eliminovali nežádoucí efekt vznikající při topení v kamnech, kterým je vysoká spotřeba vzduchu pro hoření (1 kg dřeva při 20procentní vlhkosti spotřebuje pro dokonalé spálení cca 8 m³ vzduchu, což při hodinové dávce paliva 2,5 kg je až 20 m³). Centrální přívod vzduchu umožňuje přivádět spalovací vzduch z exteriéru, z technických místností, z půdy nebo sklepa. Takový vzduch není ohřátý, necirkuluje suchý a předtopený vzduch, ale přivádí se naopak čerstvý z jiných místností či exteriéru.

Vzduch přiváděný přímo do topeniště lze rozdělit na primární a sekundární. Primární je přiváděn do spodní části topeniště a používá se při zatápění nebo rozhořívání ohně po přiložení. Poté je nutné jeho přívod omezit či zastavit, jinak by bylo hoření příliš intenzivní. Sekundární vzduch se přivádí do horní části nad sklo, popřípadě i zespodu pod sklo či tryskami do středu topeniště a podílí se na spalování dřevoplynů uvolněných při rozkladu pevné hořlaviny. Díky konstrukčnímu řešení je před vstupem do komory předehřátý, aby příliš neochlazoval vlastní proces hoření. Regulací přísunu vzduchu lze upravit intenzitu hoření, a to buď ručně, nebo – u modernějších a dražších kamen – automaticky.

Vybíráme kamna
Nejdůležitější je rozhodnutí, co od krbových kamen očekáváme, jakou funkci budou při vytváření domácí pohody plnit. Zda nám postačí, že budou pouze topit vlastním tělesem a vyhřívat místnost, v níž se nacházejí, respektive částečně i další místnosti (třeba v patře či podkroví), kudy prochází kouřovod, anebo jim svěříme důležitější úkol a opatříme je třeba výměníkem, který umožňuje ohřev vody – ať už pro vlastní spotřebu nebo pro rozvod do otopných těles (radiátorů).

Důležitá je účinnost spalování. Je definovaná proporcemi topeniště, odpovídajícím množstvím paliva a přiměřenou regulací přiváděného vzduchu. Nejčastější a zároveň největší poklesy účinnosti jsou způsobeny vysokou vlhkostí paliva a nedostatečným přísunem vzduchu. Aby dřevo skutečně vyhořelo, potřebuje dostatek prostoru a kyslíku. Přívody vzduchu do topeniště se dimenzují tak, aby se uvolněné dřevoplyny promísily, okysličily, vznítily, shořely a předaly energii tam, kde je to žádoucí, tedy v komoře. Spalování s vysokou účinností je tak poměrně krátký proces, který podle dávky paliva a typu komory může trvat zhruba od 30 minut do 3 hodin. Jakékoliv prodloužení způsobené nadměrným škrcením přívodu vzduchu je na úkor kvality hoření a účinnosti spalování, která tak může klesnout i na méně než 30 procent. Krbová kamna a krbové vložky dnes běžně dosahují účinnosti 75 procent, ty nejmodernější okolo 85 procent.

Umístění kamen
Důležitým kritériem je i umístění v prostoru. Moderní krbová kamna jsou dnes nezávislá na opěrných zdech, jsou samonosné a jejich konstrukce umožňuje umístění na téměř jakékoli místo. Jedinou podmínkou je promyslet odvod spalin, tj. umístění kouřovodu. Důležité je nechat kamna dýchat, tedy umožnit cirkulaci vzduchu v jejich blízkosti. Výhodou je blízkost akumulační stěny, tj. zdi z materiálu s dobrými akumulačními vlastnostmi, která má dlouhou setrvačnost a dokáže teplo, předané sáláním kamen, nashromáždit a pak postupně uvolňovat.

Neměli bychom zapomínat ani na praktické hledisko – i nejkvalitnější krbová kamna potřebují v bezprostřední blízkosti určitý prostor k obsluze. Čištění a vynášení popela není úplně „čistá“ práce, proto je lepší vyhnout se kontaktu popela a uhlíků s důležitými prvky interiéru. Měli bychom pamatovat i na umístění palivového dřeva – nemělo by být příliš daleko, aby topení v kamnech nepřipomínalo více klasické chození pro uhlí do sklepa, ale aby se stalo spíše příjemným rituálem.

Navíc každá kamna musejí být umístěna na nehořlavém materiálu. Osazují se třeba na dlažbu, na plechovou či sklenou podložku. Některá moderní krbová kamna mají podložku zabudovanou jako svoji součást, ty pak můžeme umístit už přímo do interiéru na vybrané místo. Okraje nehořlavého materiálu by měly přesahovat kamna minimálně o 10 cm vzadu i po stranách a minimálně o 30 cm vpředu, obvykle i více. Hořlavé předměty by se neměly nacházet blízko boků – u dvouplášťových kamen je tato vzdálenost minimálně 20 cm, u jednoplášťových 40 cm; zpředu musí být tato vzdálenost u obou typů kamen alespoň 80 cm.

Těleso krbových kamen má svoji váhu, zejména u starších staveb je důležité, aby odborník posoudil nosnost podlah, případně stropů.

Pokud instalujeme krbová kamna do staršího domu, stojí za úvahu využít existující komín. Díky menšímu průměru kouřovodů moderních kamen je možnost využít původní komínové těleso poměrně lákavou a častou alternativou – místo pro kamna je pak určeno dosahem tohoto komínu.

Ovšem není potřeba se bát ani stavby komínu nového. Jak již bylo řečeno – těleso komínu krbových kamen je samostatné a při dodržení podmínek z hlediska bezpečnosti a doporučení výrobců ho lze instalovat i u obvodové zdi, případně uvnitř dispozice nehledě na stávající komín (podrobněji o komínech jsme psali v HOME 7–8/2010)

Správnou velikost kamen určují obě výše uvedené podmínky – jak představa o jejich účinnosti, tak i místo, které pro ně najdeme.

Z hlediska designu je dnes výběr prakticky neomezený. Výrobci nabízejí bezpočet různých tvarů, využívajíce vlastnosti a charakter zmíněných materiálů. Je jen na vás, kterému materiálu či tvaru dáte přednost. Fajnšmekři ocení i provedení detailů, jako jsou kliky, design dvířek, či barevné řešení ladicí s interiérem.