Vše o podlahovém vytápění (1. část)

Podlahové vytápění ve stavebním světě už dávno není novinkou, naopak, stalo se standardem moderního bydlení. Kromě příjemně teplé podlahy si své přívržence získává i nízkoteplotním způsobem vytápění, což podstatně snižuje nároky na spotřebu energie a jde ruku v ruce s moderním stavebnictvím. Navíc dispoziční řešení místnosti nemusí u podlahového vytápění respektovat polohu vytápěcího tělesa a prostor zůstává odlehčený.

Historie podlahového vytápění se začala psát už před 3 000 lety. Přibližně v roce 1200 př. n. l. se úspěšně používalo v řecké provincii Anatólie, teplonosnou látkou byly spaliny. Kolem roku 80 př. n. l. Římané opět objevili a zdokonalili centrální vytápěcí systém a nejprve takto vytápěli lázně, později celá obydlí. Teplovzdušné vytápění v podlahových kanálech využívalo spaliny z centrálního ohniště. Autorem průkopnického nápadu podlahového vytápění byl Sergius Oratus. Tento způsob vytápění byl velmi oblíbený, protože teplo se v prostoru šířilo rovnoměrně. Novodobá technologie podlahového vytápění se začala naplno využívat až ve 20. století. Dnes víme, že podlahové vytápění pozitivně ovlivňuje i zdraví člověka, protože teplota v místnostech se díky němu přibližuje k teplotám, které jsou ideální pro lidský organismus a jeho aktivní psychické i fyzické fungování.  V současnosti se nejčastěji využívají dva základní systémy podlahového vytápění: teplovodní a elektrické.

Elektrické podlahové vytápění

Elektrické podlahové vytápění pracuje s vytápěcími kabely (termokabely), podložkami nebo fóliemi uloženými buď přímo pod podlahovou krytinou, nebo pod spodní vrstvou mazaniny či jiného materiálu.

Elektrické podlahové vytápění v podobě 2,5 cm silného termokabelu fixovaného na samolepicí plastové síťovině stačí přímo upevnit na očištěnou podlahu a následně zatřít tenkou vrstvou pružného lepicího tmelu. V případě použití dřevěné nebo plastové krytiny je nutné zalít rohože 10mm vrstvou zalévací směsi, čímž se zabezpečí rovnoměrná teplota povrchu. Elektrické podlahové vytápění v podobě termokabelů se může aplikovat i přímo na betonovou podlahu, kterou je nutné tepelně odizolovat, aby se zabránilo nežádoucím únikům tepla. Termokabely se zalévají vrstvou betonové mazaniny nebo jiné zalévací směsi o tloušťce 5 až 6 cm; hmota musí být zbavena ostrých prvků. Po vytvrdnutí betonu by měl postupný ohřev podlahy z 15 na 25 až 28 °C trvat asi týden. Další možností je uložit a upevnit termokabely na první třícentimetrovou vrstvu ztuhnutého betonu a zalít je další vrstvou. Dosahuje se tak flexibilnějšího vyhřátí a přesnější regulace. Protože vytápěná část podlahy je proti teplovodnímu systému tenčí, nedochází k takové akumulaci tepla, a i setrvačnost vyhřívacího efektu je nižší.

	Velkou předností elektrického podlahového vytápění je jednoduchost jeho instalace. Na snímku topná fólie, rohož a kabel. (foto: Fenix)

Topné fólie (například ECOFILM) jsou určeny jako podlahové vytápění do suchých konstrukcí – pod plovoucí podlahy nebo s použitím doplňkových podložek HEAT-PAK pod PVC a koberce. Protože teplota podlahy s podlahovým vytápěním by neměla být vyšší než 27 °C, vyrábějí se podlahové fólie pouze o takových výkonech, při kterých nelze tuto teplotu při dodržení všech instalačních podmínek překročit – tedy 80 W/m², 60 W/m² a pro velmi dobře zateplené objekty (NED) s výkonem 40 W/m². Protože přímo na topnou fólii nelze další vrstvy lepit, není možné ji použít například pod dlažbu. Pod koberce a PVC je lze použít pouze s doplňkovou podložkou.

Dnešní novostavby mají velmi dobré tepelněizolační vlastnosti a velkoplošné sálavé systémy – ať už podlahové, stěnové nebo stropní – dokážou i při nízkém instalovaném příkonu vyhřát místnost na požadovanou teplotu. Kromě toho díky ohřátí konstrukcí se docílí tepelné pohody už při nižší teplotě vnitřního prostředí, což představuje zajímavé úspory na provozních nákladech. Elektrické podlahové vytápění se řadí k takzvaným velkoplošným, sálavým či také nízkoteplotním systémům. Povrchová teplota podlahy by neměla dlouhodobě překračovat hranici 29 až 30 °C. (foto: DEVI)

Dobré a efektivní fungování elektrického podlahového vytápění je podmíněno vhodným typem regulace. Kvalitní termostat by měl registrovat, zda je pokles teploty v místnosti dlouhodobý nebo krátkodobý, a na základě zhodnocení situace automaticky zapínat nebo vypínat topení. Tímto způsobem se v obytném prostoru udržuje stálá teplota a prostor se nepřetápí.

Podlahové vytápění je vhodné zejména pro nízkoenergetické stavby, na snímku dřevostavba v Plzni. (foto: Fenix)

Regulovatelnost a rychlá reakce na změnu jsou kromě malé tloušťky podlahy další výhodou tohoto systému, protože každý okruh je možné nastavit právě tak, jak je daná místnost obývaná. Pokud se například většinu času rodina zdržuje v obývacím pokoji, kuchyni či dětském pokoji, nastaví se tu komfortní teplota – a naopak pokud přes den netráví nikdo čas v ložnici nebo přes týden zůstává student na internátu, může se jednoduše snížit teplota na úspornou. Elektrické vytápění nepracuje s centrálním zdrojem tepla, proto není nutné například ohřívat pro studenou dlažbu v koupelně celý objem teplé vody na to, aby se vyhřála jedna místnost. Termostat v místnosti spíná relé právě tam, kde je třeba teplotu zvýšit.

TEXT: Kamila Ďuríková ve spolupráci s firmami DEVI, Duratherm a KKH, Fenix, Gabotherm
FOTO: archiv firem
Odpovědný redaktor: Matej Šišolák