Bez živin a hnojení se rostliny neobejdou

31. 05. 2016

Stačí se projít prodejnou se zahradnickými potřebami a určitě budete mít pocit, že bez pravidelného a vydatného hnojení se žádná rostlina neobejde. Proč by jinak byly plné regály nejrůznějších hnojiv, jejichž sáčky a krabice zdobí lákavé obrázky všeho, co lze na zahradě pěstovat? Ano, rostliny se bez živin neobejdou. Ovšem, platí, že patřičný odstup je zde na místě.

Střídmé hnojení ve správný čas – to by měla být zásada každého zahradníka.

Hnojení rostlin rovná se hnojení půdy. To je třeba si uvědomit, než začnete přidávat do květináčů či na záhony různé granuláty nebo pomalu se rozpouštějící tyčinky. Pokud nejde o hydroponii, což je pěstování v živných roztocích, všechny okrasné i užitkové druhy přijímají potřebné látky vždy kořeny prostřednictvím půdy. Na její kvalitě a vlastnostech tedy záleží, jak snadno rostliny využijí zásoby živin, zda v ní budou prospívat, nebo ne. Jestliže zvolíte nekvalitní substrát či zeminu, nebo mu nevěnujete patřičnou péči, nepomohou vám ani ta nejlepší hnojiva.

Z přírodních hnojiv dodá rostlinám potřebné živiny, ale i organickou složku hnůj.

Přírodní, nebo umělá?

Hnojiva lze rozdělit na dvě základní skupiny: umělá a přírodní. Ta první, setkat se můžete i s označením průmyslová či strojená, se vyrábějí technickým procesem z přírodních surovin. Při tom se zvyšuje koncentrace žádaného prvku a také se vylepšuje jeho dostupnost nebo rozpustnost, aby ho rostliny mohly lépe využívat.

Přírodní hnojiva se získávají přirozenou cestou, mohou být původu živočišného i rostlinného. Ale i ona lze upravovat, oblíbené v posledních letech je třeba sušení a peletování hnoje, které usnadňuje jeho aplikaci.

Kdysi byla průmyslová hnojiva základem pěstování plodin na velkých plochách. Tento trend se přenášel i na zahrádky, kde hnojivo NPK, obsahující dusík, fosfor a draslík, fungovalo jako univerzální zdroj živin. Ale přemíra těchto přípravků, jako jsou ledky, močovina, fosforečné nebo draselné soli, ničí strukturu půdy a její chemické složení, často způsobuje i vymírání drobných živočichů včetně žížal. Navíc hrozí vyplavování nespotřebovaných živin do spodních vod a jejich znehodnocení. To je důvod, proč příznivci přírodního zahradničení a ekologického pěstování se zcela zřekli tohoto typu doplňování živin a používají jen taková, které se dají získat z přírodních zdrojů, což jsou nejčastěji kompost, hnůj, rohovina, ale i mletý vápenec. Právě na malé zahradě lze tento přístup poměrně úspěšně zavést. Půda zde bývá kvalitní, úrodná a málokdo pěstuje ovoce a zeleninu opravdu v takovém množství, kdy by plodiny živiny zcela vyčerpaly.

Používání umělých hnojiv ale nelze zcela zatratit. Dobrou úrodu pomůže získat při správném používání například na chudých půdách, svoje uplatnění najde i při pěstování ovocných stromků na slabě rostoucích podnožích, které díky mělkým kořenům nezískají z dostatek živin z hlubších vrstev země.

Jestliže zvolíte průmyslové granuláty, snadno se aplikují. Ovčem pozor na přehnojení.

Kompost pro zahradu

Kompost bývá často chápán výhradně jako zdroj organické hmoty a dusíku, obsahuje ale samozřejmě i další důležité prvky jako fosfor a draslík. Ty pocházejí ze zbytků rostlin, které jste do kompostu dali. A protože jde o anorganické prvky, nikam se z kompostované hmoty neztratí, ale zůstanou tam. To, co se přemění, jsou látky organické. Kvalitní kompost se tedy může na malé zahradě stát hlavním zdrojem živin, jak vyznávají milovníci takzvaného přírodního zahradničení.

Nedostatek vápníku se projeví u rajčat na jejich plodech.

Různá intenzita hnojení

Rostliny – užitkové i okrasné – potřebují v různých fázích svého života jiný poměr živin. Na počátku využívají hlavně dusík, díky němuž rostou a zakládají nadzemní část. Ve fázi kvetení a tvorby semen si žádají fosfor. Když se chystají na přezimování, je pro ně důležitý draslík, který posiluje kořeny. To byste měli zohlednit i při výběru hnojiva. Nejdříve tedy používejte ta, která nesou označení jako startovací, později výrobky podporující a pojmenovaná jako plod a květ. Přezimovat rostlinám pomohou druhy s označením podzimní, které se hodí pro trávníky či jehličnany, nikoli pro zeleninu, a to ani vytrvalou nebo ozimou.

Používání takových hnojiv je jednoduché a pohodlné, svádí proto k nadužívání. Vyvarujte se toho a dávkujte rostlinám živiny pečlivě podle konkrétního druhu a plochy.

Málo vápníku způsobuje hořkou pihovitost jablek.

Mikroprvky

Nejen živiny potřebují rostliny k tomu, aby prospívaly. Důležité jsou pro ně i další prvky, i když je pravda, že na zahradě na jejich nedostatek téměř nenarazíte. Stává se to u intenzivního pěstování, kde se můžete setkat s obávaným takzvaným vyslepnutím srdéček. Například u květáku či brokolice způsobuje, že místo hlávek či růžic mají jen slepé výrůstky. Na vině bývá velmi často nedostatek molybdenu, někdy i špatná sadba. Pokud si ji ale kupujete od zahradníka, měla by být proti tomuto jevu ošetřena zálivkou.

Velmi podobně vypadá také napadení krytonoscem či plodomorkou zelnou, kteří také vykusují vrchol zeleniny. Zahrádkáři mají již desítky let k dispozici oblíbený bezchlórový Cererit, obsahující jedenáct procent dusíku, devět fosforu, čtrnáct draslíku a dvanáct vápníku a k tomu i další důležité prvky jako hořčík, síru, bór a další, proto při pravidelném používání drží hladinu důležitých mikroprvků na potřebné úrovni. Dejte si ale pozor při výběru vhodného typu, hnojiva stejného názvu se od sebe mohou lišit obsahem dusíku i mikroprvků. Používá se hlavně při pěstování ovoce a plodové zeleniny.

Vápník

Také tento prvek je pro půdu na zahradě velmi důležitý. Má vliv nejen na její pH, čili úroveň kyselosti, což se všeobecně ví, ale ovlivňuje i vnitřní zdraví rostlin. Zahradníci znají choroby, které jsou způsobeny jeho nedostatkem nebo nedostupností. Ty způsobují známou hořkou pihovitost jablek, kterou lze odstranit pravidelnými postřiky během sezony preparátem pro listovou výživu Kalkosan či Wuxal Calcium. Stejný přípravek lze použít i pro abionózu, tedy chorobu způsobenou nedostatkem určitého prvku. U plodové zeleniny, hlavně rajčat, ale i paprik, se můžete setkat s zahníváním špiček plodů. Jde o typickou chorobu zapříčiněnou nedostatkem vápníku. Odstranit ji můžete ještě během sezony doplněním tohoto prvku do půdy.

Praktické rady

přeměřte plochy, které budete hnojit, nespoléhejte se na odhad – sad, skleník, velké užitkové záhony. Možná vás překvapí, jak v reálu vypadají dva nebo deset metrů čtverečních.
odměřte si nebo odvažte dávky hnojiv, které používáte.
vytvořte si z větších kelímků odměrky, pokud nejsou přímo součástí balení – díky nim budete přesně vědět, kolik hnojiva aplikujete
nikdy nesypte hnojivo hrstí přímo ze sáčku.
lepší je nehnojit než přehnojit
přehnojené rostliny nedávají kvalitní úrodu
přehnojit můžete i kompostem
více hnojiva potřebují rostliny pěstované v nádobách či mimo volné záhony – balkonovky nebo skleníkové plodiny
kvalitní půda je základ zdravých a bohatě plodících rostlin