Ekozahrada může mít různé podoby

Ekozahrada může mít různé podoby. Nikdy však nepůsobí uklizeně či uspořádaně. Od okolí ji může oddělovat volně rostoucí živý plot, její součástí může být květinová louka, jezírko, záhonky s užitkovými rostlinami, dokonce vřesoviště, mokřina, záhony s květinami…

Vodní ekozahrada

Jezírko se do ekozahrady mimořádně hodí, protože má nepravidelný tvar a jeho břehy i vodní hladiny jsou bohatě osázené různými rostlinami. Vhodné jsou různé druhy kosatců (Iris pseudacorus), modráska (Pontederia cordata), druhy s nápadným olistěním – prustka (Hippuris vulgaris) a přesličky (Equisetum fluviatile), exempláře s exotickým nádechem – vachta (Menyanthes trifoliata), kapsovec (Lysichiton americanus) či přírodním půvabem – orobince, skřípiny, puškvorec a další druhy. Není nic krásnějšího, než když se v létě na vodní hladině zrcadlí nádherné květy vodních a pobřežních rostlin, propletené stébly vlhkomilných trav. Tak to však bude vypadat až pár let po výsadbě. Časem se dokonce okolo takového jezírka vytvoří osobitý biotop, který oživí nejen pestrobarevné květy, ale i různí živočichové – žáby, vážky… U těchto jezírek počítejte s řasami, které časem pokryjí jeho hladinu. I kvůli tomu platí, že jezírka vyžadují promyšlenější postupy už při budování a vyžadují i pravidelnější péči. Prevencí tvorby řas je například hloubka. Hluboká voda se prohřeje v horkém létě podstatně méně než mělká. Trendová jsou v poslední době přírodní biojezírka s oddělenou částí na koupání a zónou s vysazenými rostlinami, která se stará o čištění a filtrování vody. 

Voda přináší do zahrady život. Díky ní se rozšíří i spektrum rostlin, které krásně kvetou. (foto: Daniel Košťál)

Ideální umístění jezírka

Nejméně vhodný k zakládání jezírek v ekozahradě je jižní svah, kde by mohlo docházet k nežádoucímu přehřívání vody a množení řas. Ideální je východní, jihovýchodní a severní strana. Rovněž by na jezírko neměl dopadat celý den stín domu. Slunečné stanoviště je zpravidla k založení vodní zahrady nejvhodnější. Vytváří totiž ideální podmínky pro pěstování nejkrásnějších vodních rostlin – leknínů. Ke svému růstu potřebují tyto atraktivní rostliny až 8 hodin slunečního svitu denně. Ideální je také, rostou-li na jihovýchodní a jihozápadní straně jezírka ve vzdálenosti alespoň 5 metrů vyšší stromy – nejlépe vlhkomilné druhy. Je však třeba si dát pozor na agresivní kořeny těchto stromů, které tam mohou přerůst a poškodit břehy vodní plochy, případně mohou odčerpáváním vlhkosti znemožnit růst pobřežní vegetace.

(foto: Daniel Košťál)

Květinová louka

Trávník je na zahradě vždy přínosem, i když v případě těchto zahrad je vhodnější spíše trávník přírodního charakteru. Květinová louka je proto nejlepší alternativou. Působí přirozeně a kromě toho i zajímavě, neprobádaně. Na výsledek si však budete muset nějaký čas počkat. Je nenáročná na údržbu a sekat by se měla nanejvýš třikrát ročně. Ohlídejte si ale některé kvetoucí rostliny a trávy, které jsou zdroji alergenů. Květinová louka přispívá k navození celkové harmonie, klidu a láká nás k odpočinku. Zakládá se později v létě, spíše až na podzim, případně na jaře. V dobře zásobené prodejně koupíte speciální směs osiva určenou k založení květinové louky. V mnoha případech obsahuje více než 20 druhů typicky lučních rostlin a bylin (často s převahou kopretin). Je třeba si však vybrat vždy jen směs určenou pro podmínky plochy, kde by tato louka měla vzniknout. Nejdůležitějším předpokladem úspěchu je příprava půdy. Kromě prokypření, případně hlubšího zorání, je ideální obohatit ji také o písek, a pokud asi rok před zakládáním nebudete danou plochu vůbec hnojit, dosáhnete mnohem lepšího výsledku. Odstraňte všechny kameny, hroudy, mechanické nečistoty, které na louce nemají co hledat. Na připravenou a urovnanou, mírně vlhkou plochu se potom rozsype travní osivo (smíchané s pískem nebo pilinami), jemně se zapracuje do půdy a následně se celá plocha zválcuje. Ideální je až do vyklíčení osetá místa stále zavlažovat. Poprvé je třeba takový trávník posekat asi 2 až 3 měsíce po výsevu (seje-li se na jaře). Sekačka by však měla být nastavena na nejvyšší sekání. V žádném případě při prvních sekáních nenechávejte posekanou trávu na ploše. Fungovala by jako hnojivo, což v tomto případě není cíl. Květinová louka totiž potřebuje ke své kráse spíše půdy chudší na živiny. Později se už nemusíte o takové trávníky starat. Nemusejí se zalévat, přihnojovat, dokonce ani provzdušňovat. Stačí je pouze posekat, případně odstranit nežádoucí expanzivněji rostoucí rostliny a dosadit něco zajímavého (například botanické cibuloviny).

Při plánování květinových záhonů nezapomeňte na barevné a medonosné rostliny. Jsou užitečné a vzhledově velmi přitažlivé. Vybrat si můžete z obrovského množství druhů. (foto: Daniel Košťál)

Co vysadit k vodě
V zóně mělké vody poroste například modráska, kosatec žlutý a také zevar (Sparganium emersum) nebo i šípatka (Sagittaria platyphylla). Přímo k břehům přírodně laděného jezírka se do bahnité zóny hodí blatouchy (Caltha palustris), kosatec (Iris laevigata), šmel okoličnatý (Butomus umbellatus), touleň (Houttuynia coradata ‚Chameleon‘), pomněnka, kapsovec (Lysichiton americanus) či kejklířka (Mimulus). Ve vlhké zóně dobře roste například alchemilka (Alchemilla mollis), denivka (Hemerocallis), funkie (Hosta) a bergenie (Bergenia cordofolia), čechrava (Astilbe) a různé druhy kapraďorostů (pokud je dané místo v polostínu), porostou a nádherně tady pokvetou také různé druhy prvosenek (Primula), úpolíny (Trolius europaeus), popelivky (Ligularia dentata), tužebníky (Filipendula palmata), udatna (Aruncus dioicus), kakosty (Geranium) či rodgersie (Rodgersia pinnata). U zahradních jezírek velmi pěkně vypadají různé druhy nižších či vyšších bambusů a okrasných trav, například ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis). Neosázená místa, ideálně větší plochy, můžete vysypat drobnějším štěrkem (stejně tak břehy jezírka) nebo oblázky, čímž jen zdůrazníte přirozený vzhled jezírka. Vhodné dřeviny k této vodní kráse mezi listnáči jsou japonské javory, dříny, rododendrony, pestrolisté vrby, kaliny, z jehličnanů především ty, které mají převislý růst – cedry (Cedrus libanii ‚Pendula‘), zakrnělé smrky (Picea abies ‚Nidiformis‘), jedle (Abies concolor ‚Compacta‘) či borovice kosodřevina (Pinus mugo) a další.

I v zahradě vytvořené v ekologickém duchu potěší odpočinková zóna s lavičkou. Může být ukryta například ve stínu popínavých okurek. (foto: Daniel Košťál)

Zídka se skalničkami

V mírně svažitém terénu je možné budovat atraktivní suché (bez použití malty) květinové zídky. Obvykle jsou vedeny v rovné nebo obloukovité linii. V zahradní tvorbě se využívají velmi dlouho a jsou ideálním životním prostorem pro různé rostliny, ale i živočichy – pro ekozahradu jsou tedy jako stvořené. Před samotnou výstavbou suché zídky je důležité naplánovat si nejen její umístění (může být vybudována u svahu i v prostoru), ale i rozměry a způsob výstavby. U stavby tohoto výrazného architektonického prvku je nutné začít kvalitními základy. Měly by být hluboké 20 až 40 cm, podle výšky suché zídky. Její ideální výška je 50 až 100 cm. Do vytvořených štěrbin různých velikostí nasypte dostatečně vlhkou zeminu a vysaďte rostliny. Pro suché a na slunci situované zídky jsou vhodné zejména suchomilné skalničky a trvalky, jako jsou rozchodníky (Sedum), zvonky (Campanula), tařičky (Aubrieta), floxy (Phlox subulata), mydlice (Saponaria), lomikameny (Saxifraga), koniklec (Pulsatilla), hvozdíky (Dianthus) a tařice (Alyssum). V polostínu a stínu budou výborně růst i vybrané druhy kapraďorostů (Asplenium trichomanes). V poslední době se opěrné zídky zakládají i s využitím různých dílů, v nichž lze pěstovat široké spektrum rostlin. Výsledek sice nepůsobí tak přirozeně jako při použití kamene, ale jde o zajímavé a moderní řešení vhodné do městského prostředí.

V suchých květinových zídkách si můžete vypěstovat rozmanité druhy skalniček, které zároveň poskytnou úkryt užitečným živočichům, například ještěrkám. (foto: Daniel Košťál)

text a foto: Daniel Košťál
zdroj: Vše o ekodomě a ekobydlení, JAGA GROUP, s.r.o.