Kámen – duše zahrady
Kámen se využívá jako spolehlivý stavební materiál od dávných dob. Kromě zajímavých barev a struktury nás uchvacuje především jeho stálost, kterou nezničí ani nepřízeň počasí nebo čas. V zahradní architektuře se s ním dají dělat pravé zázraky.
Kámen se dá použít při tvorbě vodních prvků, jako efektní náhrada klasického nábytku i jako hlavní motiv skalek, suťovišť a bylinkových výsadeb. Má tak v zahradní tvorbě dlouhá staletí svébytné postavení. Uplatní se zejména v přírodních zahradách, které si zakládají na přírodních materiálech a principech. Navíc má tento kus horniny mnoho těžko nahraditelných vlastností. Ve své vnitřní struktuře dokáže akumulovat teplo ze slunečního záření. To se postupně uvolňuje během chladného počasí nebo v noci. V blízkosti kamene se tedy daří především teplomilným rostlinám, které jsou v našich podmínkách nepůvodní. Vedle velkého kamene tak dokáže i v našich podmínkách plně přezimovat rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis) nebo teplomilný fíkovník smokvoň (Ficus carica). Výhodou kamene je také jeho zajímavá struktura a barevné kombinace. I jediný kus kamene v sobě může mít hned několik odlišně zbarvených žil. Po několika letech navíc získá atraktivní patinu.
Náš tip: Pokud chcete do spár zídky vysadit rostliny, určitě skládejte kámen na sucho.
Inspirujte se v přírodě
Pokud se snažíte ve své zahradě dát kameni větší prostor, zamyslete se nad jeho barevností a druhem. Ne vždy je vhodné do kompozice začlenit pestře zbarvené kameny z dovozu. Ty se uplatňují spíše solitérně. Netradiční kámen najde uplatnění v asijské zahradě, kterou si bez něj ani neumíme představit. V klasické okrasné nebo přírodní zahradě raději vyzkoušejte kámen z místních zdrojů. Při terénních úpravách se mnohdy přímo na pozemku odhalí několik větších kusů, které lze doplnit dalšími z blízkého lomu.
Proč je místní kámen tak důležitý? Koresponduje totiž s materiálem v okolí a nestahuje na sebe tolik pozornosti i v případě, že z něho postavíte mohutnou suchou zídku nebo skalku. Barevně i tvarově atraktivní kameny z dovozu používejte spíše v menším množství jako dominantní prvek kompozice.
Netradiční suťoviště
Je všeobecně známé, že se kámen používá do bylinkových výsadeb, kde funguje jako sluneční past pro svou schopnost absorbovat teplo a postupně ho uvolňovat. Stejně tak dobře se uplatňuje v suťovištích inspirovaných přírodními lesními stanovišti, kde se hromadí ve svahu erodovaný kámen a vytváří tak suťové moře. Suťoviště nese některé znaky zahradních skalek. Podmínkou pro jeho založení je existence svahu, který je množné pomocí terénních prav vytvořit také uměle. Kostrou takového prvku je několik skupin větších kamenů, které jsou prosypány různými frakcemi kamenné drtě optimálně stejného složení. Suťoviště s kapradinami výborně doplní podrost pod vzrostlými stromy. Na slunečném stanovišti se v plné kráse uplatní například levandule (Lavandula angustifolia), mnohokvět (Kniphofia uvaria) a celá řada osvědčených skalniček.
Patina starých časů
Kámen má tu vlastnost, že v závislosti na druhu a poměru jednotlivých nerostů dokáže méně či více absorbovat vodu z okolí. Vlivem deště, vody a ledu se v něm časem vytvoří drobné trhlinky a prohlubně, které umožní vývoj mechům a lišejníkům. Právě ty dávají kameni zajímavou patinu, kterou oceníte například u kamenných nádob. Pokud chcete dát přednost jinému materiálu, věřte, že vás kámen neomrzí ani za několik let. Jeho vzhled je totiž neutrální, čímž umožňuje vyniknout vysazeným rostlinám. Mohutné kamenné nádoby na předzahrádkách i samotných zahradách objevíte v zemích po celé Evropě. Zvláště si v nich libují v Holandsku nebo Anglii. Kamenná koryta zase vyhledávají zanícení skalničkáři a sběratelé orchidejí nebo stínomilných kapradin.
Odlišné styly zahrad se liší principem použití kamene. Zatímco v přírodě blízké zahradě se upřednostňují místní zdroje kamene, u asijských zahrad lze v určité míře použít i materiál z jiné lokality.
Poradí si i se svahem
Praktické a zároveň efektní řešení nabízejí suché zídky. Pomocí těchto stavbiček dokážete překonat malé převýšení okolo jednoho metru, rozdělit zahradu do několika částí nebo jimi oddělit třeba přírodní kompostér od okolí. Fantazii se meze nekladou, s tvorbou zídky si poradí každý zručný kutil, který má rád práci s kamenem. Výhodou této zídky je absence pojiva. Kameny se skládají jednoduše na sebe nebo se prosypávají zeminou ze zahrady. Aby byla zídka stabilní, je dobré ji mírně zapustit do terénu a při stavbě hlídat překryvy spár, aby nehrozilo její zhroucení. Zajímavé možnosti nabízejí také spáry mezi kameny nebo koruna zídky, které můžete osázet rostlinami. Vhodné jsou xerofytní druhy s nízkými nároky na vodu. Na zídce postavené na přímém slunci budou v létě panovat extrémní teplotní podmínky, proto jim podřiďte výběr rostlin.
Živá voda
Voda nás provází během celého života. Její důležitost si uvědomovali zahradní architekti již před mnoha staletími, kdy do dnes již historických zahrad a parků navrhovali velkolepé vodní hry a prvky. Ty mnohdy návštěvníka doprovázely celou zahradou až ke stavebním dominantám a zároveň byly opředeny zajímavým příběhem třeba z antických dob. Současné pojetí vodních prvků již není tolik poetické, přesto si zahradu zcela bez vody neumíme dost dobře představit. Vodní plocha nemusí být velkolepá, dobrou práci odvedou ptačí pítka, brouzdaliště pro děti, důmyslné sluneční hodiny s odrazem ve vodní hladince nebo koupací biotop. Voda se navíc skvěle kombinuje s kamenem, který vytváří atraktivní přechod mezi chladivou vodou a ostatními částmi zahrady.
Kámen svou nevšední krásou a všestranným použitím vtiskne každé zahradě během několika let svou typickou patinu.
Pocitový chodníček nejen pro nevidomé
Zajímavé struktury, tvary a celková textura materiálů v nás vzbuzují zajímavé vjemy. Právě tohoto aspektu se využívá v pocitovém chodníčku, kde jsou kromě šišek z jehličnatých stromů, pecek z meruněk nebo kůry z kmenů použity také různé frakce kamene. Kromě valounů jsou oblíbené malé oblázky, kačírek, štěrk i písek. Tento zajímavý prvek najdete v mnohých naučných zahradách, přičemž hraje důležitou roli pro nevidomé návštěvníky, kteří jsou citliví na vnímání materiálů. Při chůzi po chodníčku se stimulují chodidla, která vysílají nervový signál do mozku. Takováto chůze masíruje nohy a uvolňuje svalstvo. Kámen již dávno není pouhým stavebním materiálem, ale uplatňuje se i v různých projektech se zaměřením na pocitové vnímání.
TEXT A FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ
ZDROJ časopis HOME 9/2015, JAGA MEDIA, s.r.o.