Nezaměnitelná šuškarda

Zahrádkáři si šuškardu oblíbili pro její nenáročnost a uplatnění, floristé si ji cení pro květenství, které tvoří až polovinu celé délky stonku a vydrží dlouho pěkné.

Šuškarda klasnatá

Šuškarda patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), takže je příbuzná třeba se sedmikráskou, kopretinou nebo slunečnicí. Pochází však až ze severoamerického kontinentu, stejně jako například rudbekie, třapatkovka nachová, záplevák, krásnoočko nebo monarda, a díky jejímu nepřehlédnutelnému tvaru si ji nikdy nespletete. Rostlina vytváří poměrně robustní, husté a vysoké trsy dorůstající většinou do výšky 60–80 centimetrů. Nevětvené lodyhy vyrůstají z hlízovitě ztlustlých kořenů a přisedají na ně tuhé, trávovitě úzké listy bez řapíku. Klasnatá květenství tvoří drobné kvítky nahusto nahloučené okolo stonku. Květy jsou nejčastěji fialové nebo růžové, ale pěstuje se i bílá varianta. Kvést začíná šuškarda v červenci a postupně kvete až do září. Pokud z květenství nechcete získat semena, odstřihněte ho hned po odkvětu. Zbytek stonku ale rostlině ponechte až do úplného zaschnutí, aby z něj odčerpala do hlíz asimiláty.

[xyz-ips snippet=“garlo-017″]

Podmínky a péče

Kromě včel jsou na rozkvetlé šuškardě častými návštěvníky motýli.

Šuškarda nejlépe roste v mírně vlhkém záhonu na plném slunci. Platí to pro nejčastěji pěstovanou šuškardu klasnatou (Liatris spicata), na sušší místa spíše stepního charakteru je vhodnější druh L. pycnostachya. Půda by měla být vždy dobře odvodněná, rostlina totiž nesnáší přemokření a v těžké půdě by mohly její hlízovité kořeny zahnívat. Vysazuje se od září do listopadu do zhruba osmicentimetrové hloubky, přičemž jednotlivé rostliny by od sebe měly být vzdáleny asi 40 cm. Při vysazování šuškardy zakořeněné v květináči je možný i jarní termín. V místě, kde je hodně hrabošů, se doporučuje výsadba do košíčku, podobně jako u cibulovin. Dužnaté kořeny totiž myši pod zemí rády ohryzávají. Po vyrašení bude šuškarda samozřejmě vděčná za přihnojení. Hlízy je vhodné po dvou třech letech přesadit nebo k nim přisypat čerstvou půdu. Jelikož se časem zvětšují, mohou vystupovat na povrch záhonu a následně dochází k vyvracení vzrostlých rostlin. Při přesazování můžete větší hlízy i rozdělit. Dělením trsů se množí šuškarda snadno, možný je ale i výsev plně vyzrálých semen. Semenáče vykvétají zpravidla až po druhém roce, bývají však často různě vysoké a barevné. Přezimování šuškardy je bezproblémové. Půdu kolem ní můžete na zimu pokrýt mulčovací kůrou. Ochrání ji před extrémními mrazy a současně zajistí, že hlíza neuhnije.

Uplatnění a sousedé

Mohutné trsy šuškardy může vhodně doplnit například skupina zápleváku.

Šuškarda je výrazná a zajímavá rostlina, proto by bylo škoda její klady nevyužít. Lze ji pěstovat samostatně jako solitéru nebo v kombinaci s ostatními trvalkami. Nijak dramaticky se nerozrůstá, a představuje proto bezproblémového souseda. Třebaže nepatří mezi místní rostliny, ekologové a přírodní zahradníci si šuškardu oblíbili, protože její květy rádi navštěvují včely a motýli; je tedy medonosnou rostlinou. Při plánování její výsadby vycházejte v první řadě z tvarového kontrastu a teprve potom zvolte barevnou kombinaci. Nevhodnými bezprostředními sousedy jsou pro šuškardu stejně vysoké trvalky podobných tvarů, například ostrožky, vrbiny, plamenky, kopíčka, rozrazily, lupiny a další věžičkovité druhy. Na větším záhonu je samozřejmě můžete společně použít, nikdy ale ne těsně vedle sebe. Spolu se šuškardou kvetou totiž vysoko nad úrovní půdy a nad zemí jsou vidět jen nezajímavé stonky a listy. Lépe vypadá kombinace s odlišně tvarovanými rostlinami, jako např. třapatkovkami, kopretinami, krásnoočky, monardami nebo rudbekiemi. Při výběru vhodného souseda zohledněte i jeho výšku, jelikož šuškarda může být podle kultivaru vysoká 40–90 cm. Dobře zvažte také výsadbu nízkých rostlin na okraji záhonu. Spodního patra rostlin si sice všimnete až na druhý pohled, pokud ale chybí, zkazí dojem hned. Při barevném ladění záhonu se šuškardou máte na výběr buď tón v tónu, nebo kontrastní výsadbu. Výběr záleží na osobním vkusu a prostoru, který máte k dispozici. První varianta potřebuje vždy více místa, protože k vytvoření bohatého dojmu je třeba více druhů rostlin. Záhon kontrastních barev si vystačí jen se dvěma třemi dalšími druhy, které k dominující šuškardě přisadíte.

Nemoci a škůdci

Šuškarda není náchylná k chorobám, jako například růže, i tak se na ní mohou výjimečně objevit různé skvrny nebo bílý či šedý povlak. Obvykle se jedná o padlí nebo plíseň šedou. Napadené listy z rostliny vždy odstraňte a případně spalte. Zabráníte tak dalšímu šíření onemocnění. K nejúpornějším škůdcům šuškardy patří slimáci, kteří jsou schopni ji celou zlikvidovat.

Vybrané odrůdy

Bílé odrůdy šuškardy mívají květy s nápadným ochmýřením, vysaďte je tedy na viditelné místo.

‘Alba‘ – výška 90 cm, bílé ochmýřené květy na kratším hroznu přitahují hmyz

‘Floristan Weis‘ – výška 90 cm, dlouhé hrozny bílých květů

‘Floristan Violett‘ – výška 80 cm, výrazně fialové květy

‘Kobold‘ – výška 40 cm, kompaktní a stabilní odrůda s růžovofialovými květy

Na rozdíl od jiných vysokých druhů, na nichž květy rozkvétají vždy odspodu, třeba divizna nebo topolovka, vykvétá šuškarda shora dolů. Z tohoto neobvyklého jevu vychází i její starší český název, a sice shorakvět.

FOTO: PROFIMEDIA.CZ, SHUTTERSTOCK, THINKSTOCK

Nezaměnitelná šuškarda