Z městského atria vytvořili krásnou minizahradu
Ani malý prostor nemusí být překážkou na cestě k zelené oáze, ba právě naopak, může to být skvělá příležitost pro zakomponování moderních prvků zahradního designu a netradičních rostlin jako v případě tohoto nevelkého atria v centru rušného města v západní Francii.
Podívejte se s námi do světa nekonvenčního pěstování rostlin
Vyznavači permakultury a přírodního zahradničení přicházejí s novými způsoby pěstování užitkových rostlin. Ne všechny metody jsou staré sotva několik desítek let, naopak se rádi vracejí ke starým osvědčeným způsobům, které používali už naši předkové. Pojďme se podívat do světa nekonvenčního pěstování rostlin.
Krásná přírodní zahrada na okraji malé jihočeské vesnice
Na okraji malé jihočeské vesnice, v okolí postupně rekonstruovaného zemědělského stavení, vzniká už deset let krásná přírodní zahrada. Majitel ji vytváří podle svého přesvědčení a s citlivým přihlédnutím k duchu místa.
Lexikon bazénů aneb jak si vybrat
Mezi klasickými bazény určenými výhradně k zapuštění do země jsou velké rozdíly, co se týče použitých materiálů i konstrukčních řešení. Přinášíme vám proto přehled aktuální nabídky a představujeme základní výhody jednotlivých kategorií.
Permakultúrní a přírodní zahrada je plná života
V přírodní zahradě je nejdůležitější respekt samotného zahradníka k přírodním procesům. Pokud pochopíme fungování různých organismů v zahradním ekosystému, máme skoro vyhráno.
Pohoda venkovské zahrady
Kdo by nechtěl alespoň občas uniknout před stresem a městským ruchem někam, kde vládne pohoda, klid a harmonie? Například na chalupu kdesi na venkově. Samozřejmě nebylo by to ono, kdyby její součástí nebyla pěkná zahrada. Jenže pořádnou venkovskou zahradu nemůžete založit náhodným systémem typu: kde je volné místo, tam něco zasadím. Na začátku byste se měli držet určitých pravidel a později už zahrada poroste sama.
Zahrada s nespoutanou duší na jihu Holandska
V den, kdy jsme chtěli ve městě Venlo na jihu Holandska navštívit pár zahrad, bylo od rána zamračeno a deštivo. Nebylo to ideální počasí, ale po počátečním váhání jsme si alespoň jednu návštěvu nenechali ujít. Nakonec jsme byli rádi a usoudili jsme, že i v dešti se vyplatí objevovat a obdivovat.
Střešní krytiny na pergolu
S jarní sezónou přichází touha po relaxaci na zahradě. Dát si šálek dobré kávy pod pergolou a přitom sledovat kvetoucí stromy – to je snad snem každého z nás. Pronikání ostrým slunečním paprskům zabrání zastřešení pergoly. V následujících řádcích se podíváme na možnosti zastřešení tohoto okrasného stavení.
Zakladáme přírodní zahradu
Přírodní zahradničení a permakulturu v posledních letech skloňujeme snad ve všech pádech. A není se čemu divit – rozkvetlá zahrada plná květin a užitečných hmyzích pomocníků, kteří snadno zatočí s chorobami a škůdci, zdravá sklizeň bez chemie, jedlý trávník a mnoho dalších radostí, to vše si logicky získává stále více fanoušků.
Co byste měli vědět o využití dešťové vody
Ohrnovat nos nad dešťovou vodou se nevyplácí. I v západní civilizaci ji můžete využívat a šetřit tak pitnou vodou i chránit svou peněženku. Pomohou vám s tím moderní technologie.
Exkurze do historie zahrady
Změna funkce zahrady se během historie výrazně měnila spolu se změnou hospodářské a celospolečenské situace. Řecké a římské zahrady se objevovaly u antických vil a byly výsadou pouze toho nejbohatšího obyvatelstva.
Často se zde kombinovala reprezentativní část zahrady s hospodářským dvorem, který zajišťoval obživu majiteli a lidem, kteří se starali o samotný chod hospodářství. Zajímavou atmosférou oplývaly maurské zahrady, které se nacházely u paláců mocných vládců. Tyto formální skvosty se symbolickými vodními prvky opět upozorňovaly na moc jejich majitelů a plnily hlavně reprezentativní funkci.
Pokud se v čase přeneseme do středověku, najednou zjistíme, že zahradní umění tak trochu upadlo. Sídla vládců najednou plnily spíše funkci obrannou, zatímco reprezentativní aspekt ustoupil do pozadí. Pouze mezi hradbami se krčily malé rajské zahrady, kde svůj volný čas trávila hradní paní. Tyto malé oázy zeleně byly opět protkány křesťanskou symbolikou, která tuto dobu charakterizuje většinu společnosti. Kromě rajských zahrad se také setkáváme s lékárenskými a užitkovými zahrady u klášterů, kde se mniši zabývali pěstováním zeleniny, ovoce a nepřeberného množství bylin, které v té době představovaly jediná opravdu funkční léčiva. Situace se opět změní s nástupem nového architektonického stylu, který opět vychází ze společensko-historických souvislostí dané doby. Řeč je o renesanci, která se zahradním uměním provedla pravé divy. V té době se zahrady plošně zvětšují, nabývají opět reprezentační funkci a doslova překypují symbolikou. Obzvláště zajímavé jsou zahrady italského manýrismu, které pomocí vodních prvků či plastik vyprávěly různé mystické příběhy.
Renesanční zahrady se oproti těm středověkým výrazně rozrostly, protože se snížila potřeba obrany, společnost se uvolnila a přestala se zavírat za neprůstřelnými hradbami. Navíc se v této době začínají budovat již pohodlnější zámecká sídla.
Od monumentálnosti po sběratelskou vášeň
Postupem času se renesanční zahrada přeformovala do barokního stylu, který opět dával najevo moc jejího majitele. Zvláště ve Francii zahrady sloužily jako vizitky šlechticů, které poukazovaly na nebývalé bohatství. Dokladem tohoto trendu je jedno z největších děl zahradní architektury, francouzské Versailles.
Typickým znakem barokních zahrad je jejich napojení na městský urbanismus nebo na okolní volnou přírodu. Koncept byl stále pravidelný a většinou ho tvořily na sebe navazující tematicky odlišně zaměřené zahradní celky. Barokní zahradní architekti se rádi inspirovali antickými božstvy a hrdiny, jejichž sochy se pak v těchto zahradách objevovaly. Velký zlom v zahradní architektuře přichází s krajinářskou anglickou zahradou, která již plně ztrácí hranice a napojuje se na okolní krajinu. Mohutné zdi nahrazují rafinované ha-ha příkopy, které nebrání průhledu do dálek.
Hlavním tématem anglické krajinářské školy je okouzlení přírodou, která se najednou stává hlavním tématem. Zatímco ve francouzské barokní zahradě bylo vše striktně pravidelné, anglická krajinářská zahrada pravidelné linie zcela popírá. Ačkoliv tato nádherná díla zahradní tvorby působí na první pohled opravdu přirozeně a jakoby vycházela z původní krajiny, nenechme se tímto pocitem zmást. Za touto přírodní scenérií se skrývají pompézní terénní úpravy zcela přetvářející části původního terénu a mnohdy dokonce také odklonění koryt vodních toků. Přesto je tento zahradní styl blízký i současné společnosti.
19. století spolu s vědeckým pokrokem a rozšířenými možnostmi cestování přináší zcela odlišný směr při tvorbě zahrad. Okouzlení přírodou stále trvá, ale nastupuje nová éra zahradního sběratelství, které se v té době stává prestižní záležitostí. Z dalekých cest si šlechtické rody přivážely v té době příliš nepoznané rostliny hlavně z Ameriky a Asie. Některým těmto druhům se na našem území opravdu zalíbilo a dnes je kvůli jejich expanzivitě považujeme za obtížné plevely. Ve šlechtických zahradách mnohdy vznikly neuvěřitelně bohaté sbírky, které dnes v několika případech plní funkci arboret a botanických zahrad.
Vývojový trend současnosti
Současné zahrady vycházejí z různých zahradních stylů, které přímo ovlivňuje architektonický styl samotného domu. Negativním aspektem mnohých současných zahrad je kombinace více zahradních stylů na jednom pozemku, což způsobuje výraznou nejednotnost. Na druhou stranu si čím dál tím vice majitelů pozemků povolává na pomoc odborného zahradního architekta, který pomůže jak se sjednocením zahradního stylu, tak i s technickými stránkami celého projektu. V posledních letech se kromě klasické okrasné zahrady začíná rozvíjet trend přírodních a permakulturních zahrad, které vycházejí z toho, že vše krásné je zároveň i užitečné. Tento ryze přírodní směr popírá použití synteticky vyráběných podpůrných prostředků určených na ochranu rostlin. Stejně tak v této zahradě nemají prostor synteticky vyráběná hnojiva. V přírodních zahradách se do popředí dostává i stránka samozásobitelství, která na několik let z většiny zahrad prakticky vymizela.
Zelená zahrada
Máte rádi zahradu fungující na přírodních principech, ze které si sklidíte vlastní zdravou zeleninu, ovoce nebo třeba bylinky? Tak si vytvořte krásnou zelenou zahradu fungující i bez použitých syntetických hnojiv a chemických postřiků. Možná vás pak překvapí, kolik užitečných živočichů se vám do zahrady pak nastěhuje a pomůže vám s redukcí obávaných chorob i škůdců.
Přírodní a permakulturní zahrady jsou v současné době poměrně dost oblíbeny dokonce i u městských obyvatel, kteří si uvědomili, že tak nějak neustále s přírodou vlastně bojujeme. Přitom nám mnoho užitečných živočichů pomůže s omezením populace žravých housenek nebo třeba mšic, které tak rády okupují zeleninu i mnohé květiny.
Dokonce možná pochopíme, že je mezi rostlinami mnoho pomocníků, kteří v sousedství jiných rostlin dokážou své okolí zásobovat dusíkem a zároveň látkami vyměšovanými svými kořeny spolehlivě zahubí háďátka a jiné škůdce. Již dříve jsme si jednoduše zvykli, že všechny problémy vyřešíme pomocí několika desítek kilogramů granulek s koncentrovanými živinami, které nahradí jinak neuvěřitelně všestranný kompost a zelené hnojení. Nač řešit složité vztahy mezi jednotlivými rostlinami a půdními organismy, když nám stačí jen sáhnout po prostředku, který mi sice pomůže s housenkami, ale zároveň vyhubí i jiné druhy hmyzu. To nejjednodušší obvykle nebývá to nejlepší a dlouhodobě udržitelné. Proto je na čase změnit úhel pohledu a vytvořit zelenou zahradu, do které se budeme rádi vracet s pocitem, že něco děláme opravdu dobře.
Zelená zahrada a přehnaná ekologie
Někomu možná přijde trochu absurdní, že se v dnešní době přehlcené komerčně prodávanými zahradními přípravky vůbec zabýváme tím, co jíme a jestli náhodou své okolí spíše nezamořujeme. Jisté obavy jsou ovšem na místě.
Všechny syntetické látky totiž způsobují ekologické zatížení, protože je neumíme používat ve správném množství a ve správný čas. Zvykli jsme si na sterilní pořádek nejen ve svých domovech, ale také na zahradě, kde úzkostlivě vše hnojíme a stříkáme. Přitom si vlastně zbytečně komplikujeme situaci. Nadbytečné hnojivo z trávníku se časem vyplaví do podzemních vod, kde způsobí silnou eutrofizaci, navíc půda hnojená pouze syntetickými granuláty postupem času přichází o veškerý půdní život a běžně prodávané postřiky vyhubí kromě škůdců i užitečné živočichy. Zahrada je sice na první pohled upravená, ale pokud byste vynechali jednu z činností, systém se rychle začne hroutit. Pokud tedy chcete mít krásnou zelenou zahradu, která navíc nabídne i zdravou sklizeň a vy se nebudete muset pokaždé v případě potřeby zeleniny vydat do supermarketu, pak to s ekologií opravdu nepřeháníme.
Příroda za okny
Na přírodní zahradě vše funguje zcela jinak. Zelenina se pěstuje v pestré polykultuře, kde se kombinují klasické zeleninové druhy s bylinkami a užitečnými rostlinami, kterými mohou být třeba rostliny z čeledi bobovitých.
Bakterie na hlízkách těchto praktických rostlin totiž dokážou přeměnit vzdušný dusík na přijatelnou formu pro rostliny. V blízkosti takových rostlin pak můžete pěstovat druhy náročné na tento prvek a navíc jím nebudete muset dodatečně již hnojit. Syntetická hnojiva nahraďte kompostem nebo v případě dostupnosti zetleným chlévským hnojem. Tato hnojiva dodají do půdy organickou hmotu, která představuje bohatě prostřený stůl pro půdní mikroorganismy. Ty vytváří tu pravou podstatu půdního profilu, protože bez nich nedochází k nutným rozkladným procesům a celý systém se následně zhroutí.
Okrasné mulčovací materiály nahraďte přírodní štěpkou, kamennou drtí, jemně posečenou trávou nebo třeba slámou. Uvidíte, že i tyto materiály zahradě náramně sluší. Přírodní zahrada může na někoho působit jako změť různých druhů rostlin, které si tu dělají tak trochu co chtějí, ale i tento rádoby prales má svůj vnitřní systém. Ten pochopíte časem, až začnete sklízet množství zdravým plodů a zeleniny, které budou najednou chutnat úplně jinak a budou opravdu zdravé. Přírodě se přestaneme bránit a naopak jí otevřeme dveře a pozveme ji do zahrady, kde nám ukáže nové obzory v zahradní architektuře.
