Přeměna staré spustlé zahrady v nostalgickou krásu

V rámci rekonstrukce se zbudovala mlatová příjezdová cesta, cortenové stěny zapažily svahy tak, aby přežily staré jabloně, a za domem vyrostla opěrná zídka z tradičního sliveneckého mramoru. Převažují tu travní porosty a keře mají vesměs přírodní charakter. Klid zahrady umocňuje její monochromatičnost a relativně úzký sortiment použitých rostlin. Naopak příjemně znepokojujícím prvkem je zde akcent jediné rudé růže, kontrast mezi tradičním prostředím a cortenem nebo nezkrocené porosty s několika stříhanými prvky.

Zahrada je blízká přírodě – nejen tím, že navazuje na příměstský les, ale také technologiemi zakládání a údržby, které jsou šetrné k životnímu prostředí. Díky tomu, že zde byl kladen důraz na provedení detailů a výběr živých i neživých materiálů, vznikla éterická zahrada s unikátním geniem loci.

Romantické umístění vily i sousedství lesoparku si přímo říkalo o neformální přírodní pojetí revitalizace přilehlého pozemku.

„Z výsledku rekonstrukce a ze zájmu odborníků i laiků máme velkou radost! Pro běžné milovníky zahrady může být dobrou zprávou, že údržba zahrady se nemusí stát pravidelným stresem, zda bylo vše včas posečeno, vypleto a přihnojeno.“

Eliška Břízová, majitelka

„Máme zkušenost, že krásná zahrada s dokonalým trávníkem a liniemi vyžaduje trvalou péči a desítky kilogramů umělého hnojiva, postřiků a kondicionérů. Tomu jsme se chtěli u Sněženky vyhnout a dát šanci přírodě, aby se řízeně prosadily ty druhy, které do dané lokality patří,“ vysvětluje majitelka.

Souznění tří duší

Projekt vznikal, jak zúčastněné samy potvrzují, v příjemné trojstranné spolupráci investorka, zahradnice a architektka. „Hlavní myšlenkou bylo vytvořit snovou zahradu evokující lepší časy První republiky, která se stane mostem mezi intravilánem obce a hájem na vrchu Belveder, rozkládajícím se za plotem,“ říká architektka Jana Pyšková. Jak popisuje, spolupráce s majitelkou byla spíše souladem, vzájemným laděním a doplňováním, možná i proto, že spolu nedělaly první zahradu.

„Zjištění, že zahradu u vily Sněženka najdete i na prestižních stránkách worldlandscapearchitect.com, je pro nás úžasným oceněním,“ těší se z úspěchu majitelka zahrady Eliška Břízová.

Majitelka si cení, že se jim podařilo vytvořit přitažlivé místo, které láká k návštěvě a zastavení, místo, kde se lidé cítí dobře. Je zkrátka znát, že s architektkou si sedly a nespolupracovaly poprvé.

A co byla podle ní největší výzva? „Jak z nehezky zanedbané zahrady udělat hezky zanedbanou,“ směje se. „Cením si toho, že zahrada i po řadě let funguje s opravdu nízkou mírou údržby. Ukázala nám, co jsme vymyslely dobře a co nepůjde, i když to podle našich teoretických znalostí jít má. Překvapilo nás, když vyhrála Zahradu roku, poměrně přísně hodnocenou profesionální soutěž. Zahradu mají lidé rádi, inspiruje je a motivuje. Samozřejmě jsme to na internetové diskusi také schytaly, zahrada vážně neodpovídá vkusu většiny majitelů satelitních zahrádek.“

Divoce působící zahrada zrovna neodpovídá vkusu většiny majitelů satelitních zahrádek, takže kromě řady pochvalných reakcí se dámám, které se na jejím vzniku podílely, dostalo i kritiky.

Většina rostlin v zahradě kvete bíle. Jednou z rostlin, která se z původních porostů udržela, byla totiž sněženka. Ta dala jméno rekonstruované vilce a předurčila barevné ladění zahrady.

Za domem vyrostla opěrná zídka z tradičního sliveneckého mramoru. Klid zahrady umocňuje její střídmé barevné ladění a relativně úzký sortiment použitých rostlin.

KONCEPCE — JANA PYŠKOVÁ
ARCHITEKTKA — JANA PYŠKOVÁ
MÍSTO — PRAHA, ZBRASLAV
REALIZACE — 2008—2009

TEXT: DOMINIKA ZÁVESKÁ VE SPOLUPRÁCI S JANOU PYŠKOVOU A ELIŠKOU BŘÍZOVOU
FOTO: Renáta Ondroušková, Jana Pyšková, Petr Förchtgott ‌
ZDROJ: časopis HOME 7-8/2015