Chodníky, cesty a terasy v zahradě
Krásné a zdravé rostliny, pěkný trávník i osvěžující zátiší jsou snem každého majitele zahrady. Pro dokonalý požitek z procházky po soukromé zelené oáze i pro snadný přístup k záhonům jsou nezbytné správně navržené cesty, cestičky, terásky i schody.
Zpevněné plochy v zahradě
Zpevněné plochy jsou nedílnou součástí zahradní architektury. Jsou důležité nejen pro pohodlný a „čistý“ pohyb po pozemku i jeho údržbu, ale významně dotvářejí samotnou tvář zahrady. Místa, po kterých denně chodíme nebo je využíváme k posezení či stolování venku, je nejlépe upravit tak, aby měla pevný, rychleschnoucí a snadno udržovatelný povrch. V nově založené či rekonstruované zahradě je nejlepší vyšlapat trasy nejdříve nanečisto a pak cesty zpevnit.
Určíme tak přirozeně, kudy se budeme nejvíce v zahradě pohybovat. Umístění schodiště mezi záhony, stejně jako polohu zídek a terásek většinou určuje stávající terén, nebo jsou jasně určeny v projektu zahrady. Pevné chodníky s protiskluzovou úpravou by měly vést ke vstupu do domu, k zahradnímu domku a krbu. Netřeba to ale přehánět, aby plochu zahrady či trávníku zbytečně nerozbily. Základním rozměrem je optimální šířka pro jednoho chodce – 40 až 60 cm, na větších pozemcích lze tuto šířku zvětšit na pohodlnějších 70 až 100 cm.
Přístupový chodník k domu navazující na vstupní branku by měl mít stejnou šířku jako branka, zpravidla 120 až 150 cm. Nezapomínáme ani na odpovídající osvětlení v okolí domu i na zahradě.
Na co nezapomenout…
Podklad
Jakýkoliv povrch terasy a chodníků je nutné uložit na dobře zpevněnou a upravenou plochu. Standardně se dlažba z kamene či betonu klade do štěrkového lože. U mlatových cest dodržujeme doporučenou strukturu.
Zpevnění
Chodníky, cesty a dlážděné terasy lemujeme obrubníky nebo ocelovou pásovinou. Aby se sypký materiál nemíchal s okolní zeminou a nepřerostl plevelem, oddělte ho také geotextilií.
Odvodnění
Nezapomeňte, že propustné plochy musí mít spád 1,5–2 % směrem od domu, ze svahu a do stran. Hrubé povrchy vyžadují větší sklon. Vodu odvádějí drenáže a trativody.
Tradice i nové technologie
Nejsnáze a nejrychleji vytvoříte zpevněný povrch chodníku nasypáním písku, štěrku, antuky či hrubého kameniva na podkladovou vrstvu. Jejich výhodou je vždy suchý povrch, nevýhodou pohlcování nečistot a nestálost. Renesanci zažívají mlatové cesty, které plní svůj účel a v zahradě působí přirozeně. V současných zahradách se však nejvíce využívají zpevněné povrchy z betonových dlaždic. Terasy, zídky a schodiště se nejčastěji betonují nebo vyzdívají.
Můžeme použít koupené tvarovky, svahovky nebo ztracená bednění, ale krásné budou i z přírodního kamene, nejlépe takového, který se vyskytuje v okolí. Vše je nutné sladit s okolní krajinou i s typem domu. Uvažovat bychom měli o zpevnění plochy kolem bazénu alespoň v šířce 120 cm. Pokud plánujeme v návaznosti na bazén umístit terasu, plochu adekvátně rozšíříme. Tráva nebo štěrk působí na pohled dobře, přírodně, ale takové řešení je třeba přehodnotit. Z trávy i štěrku se na nohou přenášejí do bazénu nečistoty, navlhlá tráva a štěrk přitahují hmyz a může se stát, že bosou nohou šlápnete na vosu nebo včelu. Problémová je i zámková dlažba. Jejím neštěstím v tomto případě je vymývání spár.
Vhodnější velkoformátová dlažba se může přehřívat a dřevo vyžaduje údržbu. Nejvíce dobrých bodů na zpevněné plochy kolem bazénu získávají bezúdržbové kompozitní desky imitující dřevo.
Přejeme krásné a bezpečné léto na zahradě!
Zpevněné plochy jsou nezbytné pro pohyb v zahradě.
Povrch musí být schůdný bez zakopávání a přiměřeně drsný.
Základní rozměr cestiček je daný optimální šířkou pro jednoho chodce – 40 až 60 cm.
Na větších pozemcích lze tuto šířku zvětšit až na 100 cm.
Materiály volíme tak, aby se hodily k typu stavby.
Pokud zvolíme kámen, pak nejlépe druh vyskytující se v okolí.
Zvláštní pozornost věnujeme povrchu kolem bazénu.
V okolí vody musí být povrch protiskluzový a neměl by mít sklony se přehřívat.
odborník radí
Jak vybrat vhodnou sekačku?
Hned na začátku byste si měli říci, jaké máte na stroj nároky i jaké jsou vaše finanční možnosti. Je potřeba si také vyhodnotit, jak často a jak velkou plochu budete sekat. Určitě je ideální zajít do specializované prodejny, sdělit své představy prodejnímu technikovi a s jeho pomocí vybrat nejvhodnější stroj.
Sekačku si můžete vybírat podle pohonu (elektrické, benzinové nebo AKU), výbavy (možnost nastavení rychlosti pojezdu, elektrický startér, systém vertikálního skladování, velká kola atd.), ale i materiálu, z něhož je vyrobeno šasi. Ocelové šasi je například logickou volbou u velkých pojezdových strojů. U menších modelů bez pojezdu udělá lepší službu lehké šasi z kvalitního plastu.
Elektrická sekačka je vhodná k sekání menších a méně členitých pozemků, na kterých máte zajištěn přívod elektřiny. Je nenáročná na údržbu, má nízkou hmotnost, její provoz je poměrně tichý a ekologický. Může oslovit také nižšími pořizovacími náklady v porovnání s většinou benzinových modelů.
K sekání větších ploch bez dostupnosti elektřiny jsou vhodnější benzinové stroje. Ty se silnými motory bez problémů zvládnou práci v členitém terénu a poradí si i s vyšší a hustší trávou. Moderní čtyřtaktní motory se vyznačují dlouhou životností a snadnou obslužností.
Trendem poslední doby jsou AKU sekačky, které pohání dobíjecí Li-Ion baterie. Nemusíte do nich dolévat benzin ani olej a zároveň vás nijak neomezuje kabel. Jen vložíte baterii, zmáčknete tlačítko a můžete sekat. Některé AKU sekačky jsou součástí řad, kde si baterii dokupujete zvlášť, ale můžete ji použít hned pro několik různých strojů. Obrovská poptávka po AKU strojích navíc v poslední době výrazně snižuje jejich ceny.
TEXT: KRISTÝNA LIŠKOVÁ
FOTO: ARCHIV FIREM, ISTOCK
ZDROJ: časopis HOME