Efektivní hospodaření na zahradě, aneb jak založit kompost

Výroba kompostu patří mezi efektivní způsoby zpracování zahradních odpadů, kterých naše zelené oázy během roku vyprodukují nemalé množství. Posečená tráva, spadané listí, drobné větve, plevel, zbytky zeminy z výsadeb v nádobách, ale třeba i kávová sedlina nebo zbytky ovoce a zeleniny z kuchyně. Tento výčet ovšem nepředstavuje zdaleka vše, co můžete s klidem zkompostovat. Výsledný kompost poslouží jako skvělé přírodní hnojivo bohaté nejen na živiny, ale také na organickou hmotu, která představuje základ fungování každé zahradní půdy.

Do kompostéru bez obav přidávejte posečenou trávu nebo hmotu z vertikutace. Foto: Lucie Peukertová

Srovnání s komerčními hnojivy

Mnohdy se v dostupných informačních zdrojích dozvíte, že nevýhodou kompostu je nevyrovnaný poměr živin stejně jako v případě stájových hnojiv. Tento na první pohled jistě nedostatek je samozřejmý, přeci jenom do kompostu přichází zahradní či kuchyňské odpady v různých poměrech. Ty navíc mají zcela odlišné zastoupení látek. To ovšem neznamená, že je kompost méněcenné hnojivo, ba naopak. Je to univerzální materiál, kterým lze dopřát užitkové i okrasné zahradě. Pokud je kompostu dostatek, pak se zcela obejdete bez syntetických hnojiv, které půdu při nadměrném používání zasolují a vytváří na jejím povrchu pro vzduch a vodu nepropustný škraloup. Ovšem ne každý kompost lze opěvovat, mnozí zahrádkáři do něj dávají hmoty bez ohledu na jejich složení a původ, čímž výsledný produkt znehodnocují.

Komerční kompostéry nemusí být vždy tím nejlepším řešením. Foto: Lucie Peukertová

Pozor na živočišné tuky

Velkým nebezpečím pro zdravý vývoj kompostu jsou kuchyňské zbytky živočišného původu. Maso a živočišné tuky do něj prostě nepatří, a pokud přeci jenom je tam musíte dát, tak jen v nepatrném množství. Jiná situace by nastala, pokud by ke kompostéru, tedy k typu s otevřenou horní částí, měly přístup slepice. Ty totiž dokáží zbytky masa perfektně zpracovat, navíc i materiály na povrchu kompostu přehrabávají a tím pádem do něj dostávají důležitý vzduch. Proč jsou vůbec živočišné tuky nevítaným hostem v kompostéru? Odpověď je jednoduchá, maso i tuky totiž podporují hnití. Pokud tedy k této hmotě navíc nemá přístup vzduch, proces hnití se jen zhorší. Takový kompost pak může dokonce i zapáchat, což nebývá jeho přirozenou vlastností.

Kompostem zcela nahradíte syntetické typy hnojiv. Foto: Lucie Peukertová

Co dělat, když kompost zapáchá

Důvodem zápachu může být kromě nevhodných látek v kompostu také nadměrná vlhkost. Pokud tento problém nastane, pomůže kompost přeházet a zapracovat do něj suchou zahradní zeminu, kamennou drť nebo třeba písek. Tyto materiály kompost odlehčí, provzdušní a navíc i absorbují část přebytečné vody.

Kompostovací plochy rozhodně nemusí narušovat zahradní kompozici. Foto: Lucie Peukertová

Co dělat s ořešákovým listím?

Mnohdy se můžete dočíst, že do kompostu v žádném případě nemá přijít listí z ořešáku. Tento materiál totiž kompost značně okyseluje, proto by ho nebylo možné přidávat například k zelenině nebo k některým zahradním rostlinám. V malém množství ho přidat ovšem klidně můžete. Pokud byste ho chtěli v kompostéru zpracovat všechno, pak jeho vrstvy prostřídejte s vrstvou zeminy, slámy a dalších materiálů, které jeho vlastnosti vylepší. Výsledný kompost bude díky vyšší kyselosti vhodný spíše pro kyselomilné rostliny, proto jím dopřejte vřesovištním rostlinám v podobě vřesů, dabécií, vřesovců nebo azalkám a rododendronům.

Listí ze zahrady do kompostéru jistě patří, ale je třeba ho prosypávat zeminou a dalšími materiály, aby se podpořil jeho rozklad. Foto: Lucie Peukertová

Jaký kompostér zvolit

Výběr kompostéru plně závisí na vašich preferencích a také samozřejmě na velikosti zahrady a množství zpracovávaného odpadu. Komerční varianta v podobě plastového kompostéru má své nevýhody, ačkoli je nejčastějším typem kompostéru v městských zahradách. Kompost se v této variantě většinou vůbec nepřehazuje, a pokud ano, je třeba ho všechen vyházet z této nádoby a na plachtě přeházet, teprve pak se může vrátit zpět do kompostéru. Pokud kompostér uložíte na plné slunce, bude se kompost pařit a nadměrně zahřívat, což není zrovna pozitivní proces pro správný rozklad organické hmoty. Dalším nedostatkem je jeho malá velikost, do větších zahrad byste museli dát několik těchto kompostérů, abyste byli schopni zpracovat veškerou hmotu. Další možností je ruční výroba otevřeného typu kompostéru, který je ideální do větších venkovských zahrad. Může mít podobu ohrádky, do které jsou prkna naskládána tak, aby mezi nimi byla dostatečně mocná mezera pro pronikání vzduchu. Jinou variantou může být kompaktní dřevěná ohrádka s rozebratelnými stěnami, jejíž vnitřní stěny pokryje nopová fólie. Ta zamezí styku dřeva s agresivním kompostem, takže vydrží dlouho v dobrém stavu.

Se zpracováním kompostovacích hmot pomohou i slepice. Foto: Lucie Peukertová

Kam kompostér uložit?

Kompostér většinou skrýváme ve vzdálených částech zahrady, ale ne vždy se musí jednat o nevzhlednou záležitost. Optimálně by neměl být vystaven plnému slunci, aby se kompost nepařil. V každém případě by měl být dobře dostupný z užitkové zahrady nebo z toho místa, kde je zahradního odpadu během roku nejvíce, abyste nemuseli hmoty převážet na větší vzdálenosti.

Zahradní kompost obsahuje kromě živin také důležité půdní mikroorganismy, které rozkládají organickou hmotu. Foto: Lucie Peukertová

Co do kompostu patří

– posečená tráva
– čerstvé i suché výhony rostlin, slabé větvičky
– spadané listí dřevin – nikoliv ořešákové, to kompost značně okyseluje, nebo jen v malém množství
– čajové lístky, čajové sáčky, kávová sedlina
– kuchyňské zbytky rostlinného původu
– seno, sláma, dřevěná štěpka
– zemina
– chlévský hnůj, močůvka, bylinná jícha
– vaječné skořápky
– recyklovaný či nepotištěný papír, roličky od toaletního papíru, karton bez syntetických lepidel
– dřevěný popel

Do kompostu nedávejte

– popel z uhlí
– výkaly psů a koček – možný zdroj choroboplodných zárodků
– lepenka, syntetická lepidla, namořené dřevo
– ve velkém množství živočišné zbytky, tuky, přepálené oleje

Text a foto: Lucie Peukertová