Zahradní chodníky a cestičky

Reklama

Zahradní jezírko, fontána či altánek – mohou, ale i nemusejí být ve vaší zahradě. To, co by v ní však určitě nemělo chybět, jsou chodníky… Tyto šedé eminence zahradní architektury dotvářejí prostor nejen opticky, ale i esteticky. Dovedou vás přímo k cíli, ať už k besídce nebo do ovocného sadu, a samozřejmě i zpět…

Při navrhování chodníků a před položením prvního kamene či dřevěného roštu byste si měli odpovědět na dvě základní otázky (přičemž jedna z nich má trochu filozofický podtón): Chci dojít rychle k cíli? nebo Samotná cesta je cíl? Jiné priority budete mít například při projektování předzahrádky, jiné v případě užitkové nebo okrasné zahrady s besídkou. A proč jsou cesty a cestičky tak důležité? Kromě toho, že člení prostor, a tak oddělují jednotlivé zahradní partie, můžete se na zahradu dívat z rozličných úhlů. Při projektování byste měli pamatovat na jedno důležité pravidlo (ve skutečnosti je jich více, ale toto je skutečně „numero uno“), a to: tvar chodníku ovlivňuje výběr materiálu. Na cestičky vedené v přímých liniích můžete použít jakýkoli materiál, s oblouky a vlnovkami je to však již trochu komplikovanější – ti odvážnější si mohou vypomoci fantazií a kombinací dvou nebo tří odlišných materiálů vytvořit chodníček á la zahradní patchwork, chce to však pořádnou dávku estetického cítění. V praxi se doporučuje držet se jednoho stylu, aby nevznikla směs rozličných tvarů a materiálů, které v konečném důsledku mohou působit rušivě. A to přece nechcete. 

Zahradu lze oživit nejen zajímavou rostlinnou výsadbou, ale i netradičním chodníkem. Nášlapné kameny se uplatní zejména v trávníku, který odděluje terasu a zeleninový nebo květinový záhon. Zachovávají celistvost zelené plochy, tráva nebude pošlapaná a vy se pohodlně dostanete do cíle určení. Samozřejmě, abyste nemuseli přes zahradu skákat mílovými kroky, kameny by měly být od sebe přiměřeně vzdálené, čímž zabezpečí pohodlnou chůzi. Nejprve je třeba odstranit příslušnou část hlíny, tu je zapotřebí vysypat pískem a na ni uložit kameny. Ty by měly být asi dva centimetry pod úrovní trávníku.
Do venkovských zahrad je ideálním řešením nepravidelné dláždění. Vhodným materiálem jsou buď úlomky betonových dlaždic, nebo kusy přírodního kamene. Při tvorbě takového chodníku nejprve uložte velké kusy a mezery vyplňte drobnějšími kameny. Toto řešení působí nenásilně a zvýrazní přírodní charakter vaší zahrady.
 
Při projektování zahrady je dovoleno vše, samozřejmě v rámci možností daného stylu, pro který jste se rozhodli. Pomocí kovových roštů můžete vytvořit pravidelné linie, které vnášejí do mnohotvárného světa rostlin řád. Kromě toho, že oddělíte jednotlivé záhony, toto řešení má i další velké plus – chůze bude bezpečná a příjemná.   Dřevo je díky svému přírodnímu vzhledu stále oblíbeným materiálem. Lze ho opracovat snáze než kámen a lépe se přizpůsobí terénu. Navzdory tomu byste měli dřevěné plochy využívat v zahradě jen na minimálním prostoru, například u zahradních altánků. Ve srovnání s betonem či cihlovou dlažbou má dřevo menší trvanlivost – i když ho impregnujete, po několika letech se neubrání hnilobným procesům. Při procházce zahradním rájem těsně po dešti našlapujte raději opatrně, abyste neuklouzli.
 
Sypané povrchy ze štěrku jsou levné a vodopropustné. Na velké plochy se často používá štěrk z kamenolomů. Kromě nízkých nákladů patří mezi další výhody tohoto materiálu například jeho přizpůsobivost, pomocí štěrku lze snadno modelovat obloukovité či jiné nepravidelné cesty. Vrstva by měla mít tloušťku minimálně dva centimetry. Takový chodník je ovšem náročný na údržbu – je nutné ho pravidelně hrabat, aby vrstva štěrku byla rovnoměrně rozložená.   Pokud chcete zvýraznit naturálnost ve vaší zelené oáze, můžete cestičky vysypat pískem. Přizpůsobí se sice každému rovinatému terénu, ale během deště nebo po něm nepočítejte s příjemnou procházkou.

I zahrady mají své partie, na zvýraznění těch přírodních vám poslouží drcená kůra, která si postupně získává své příznivce i u nás. Výhodou tohoto materiálu je, že se přizpůsobí i atypickým tvarům. Pro kůru je charakteristická pružnost a intenzivní vůně dřeva, kterou vydává při silném slunečním záření. Ke všemu díky tříslovině a ostatním látkám, které obsahuje, zabraňuje růstu plevele.

Nevýhoda spočívá v její údržbě – na cestičkách bez obrubníků se kůra může rozptylovat do okolí. Tento organický materiál se po čase proměňuje na humus, proto se rozkládající povrchová vrstva musí vyměňovat. A ještě jedno upozornění: Zapomeňte na uklízení s koštětem v ruce…

Beton mnozí považují za nudný, ba často až nezajímavý. A přitom dlážděné chodníky nemusejí vůbec působit odpudivě, pokud je olemujete vhodnými rostlinami. Barva květů by ovšem měla korespondovat s barevným odstínem cestičky. Betonové dlažby jsou prakticky vhodné na všechny typy chodníků (i na cestičky vedené do oblouku).

Tento materiál má několik výhod: je odolný proti mrazu, vyniká stálostí tvaru, má minimální nasákavost a zabezpečuje pohodlnou chůzi. Můžete si vybrat ze široké škály povrchových úprav (hladké, zdrsněné), struktur a barev. Kromě čtvercových a obdélníkových formátů jsou na trhu i jiné tvary (například zaoblené). Totéž platí i o kamenných deskách (nejpevnější jsou ze žuly či z ruly). I při použití rozličných velikostí bude působit plocha jednolitě. Když tedy upřednostňujete pravidelné linie a jednoduchost před výstředností, prosím… je načase pořídit si míchačku a pár rukou, které umí čarovat s betonem.

Kostky z přírodního kamene patří k nejdražším materiálům určeným na povrchovou úpravu chodníků. Navzdory tomu má kámen v rukávu skrytá esa, jimiž lze argumentovat v jeho prospěch. Běžným tvarem je nepravidelná kostka se štěpenými stranami. Barevná škála představuje nejbledší odstíny šedé žuly až po ty nejtmavší. Neobvyklé nejsou ani hnědé a červené barvy. Čedič je dokonce černý. Kostkami lze vydláždit téměř všechny geometrické tvary, dokonce si hravě poradí i s nepravidelností. Jsou vhodné pro umístění zahradního nábytku.

 
Dlažební bloky se mohou podobat cihlám, nejčastěji se vyrábí z betonu nebo z pálené hlíny. Pomocí nich můžete v zahradě vytvořit rozličné atypické vzory, které v konečném důsledku působí decentně, dokonce i v kombinaci se žulovými obrubníky.   Chodníky vytvořené z mrazuvzdorných pálených cihel svým barevným odstínem vnesou do zahrady doslova starosvětský nádech. Cihly můžete ukládat těsně vedle sebe nebo mezi nimi nechat spáry (přes které se časem může začat prodírat plevel). Tento materiál je vhodný i na příjezdové cesty k domu. A nezapomeňte, že jen mrazuvzdorné cihly jsou zárukou toho, že se vám chodník po roce nerozpadne.
Něco málo o chodnících
• Zahrady bez chodníků působí jednotvárně – chybí v nich dělicí prvek, který ohraničuje jednotlivé druhy výsadby.
• Cestičky ulehčují přístup k záhonům i zahradní práce.
• Velké formáty jsou vhodné pro dláždění chodníků vedených v přímých liniích, naopak, s malými kostkami můžete zvládnout i oblouky nebo vlnovky.
• Říká se, že všeho moc škodí. Platí to i v tomto případě. Příliš mnoho cest a cestiček působí spíše rušivě a vzbuzuje v člověku neklid.

Text: Martina Deríková
Foto: Daniel Košťál, archiv JAGA

Reklama
Reklama

Komentovat