Domácí si vysnili přírodní zahradu bez trávníku. Rostliny zde přežijí i bez zálivky

Zahrada měla působit divoce

Časté sekání trávníku, zalévání, hnojení a k tomu stříhání keřů vnímali majitelé nejen jako časově, ale i fyzicky náročné a v jistém smyslu i zbytečné. „Trávník jako umělé společenství rostlin vyžaduje mnoho práce jako zálivku, hnojení, odplevelení a už zmíněné sekání,“ vysvětluje paní domácí.

„Toto jsme už nechtěli. Natrefila jsem na publikace o tvorbě známé kanadské krajinné architektky Cornelie Oberlander, plné luk, divokých rostlin, trav, a to mě uchvátilo. Naše nová zahrada měla působit podobně divoce, přírodně.

Zatímco delší část pomyslného písmena L je obytná, kratší ukrývá stání pro dvě auta a „zahradní“ domek. Zdroj: Miro Pochyba

Nechtěli jsme „jen“ obyčejnou louku, ale plánovaný a organizovaný prostor, který by byl plnohodnotným doplněním k naší moderní dřevostavbě. Chtěli jsme výsadby plné trav a trvalek, které se časem do prostoru zapojí a žijí si svůj vlastní život, samozřejmě se zásahem člověka. Nazývá se to i řízená louka. A nad bylinným společenstvím nám postupně poskytnou stín tři vícekmenné břízy.“

Spolupráce se zahradní architektkou

Po dokončení domu oslovili majitelé nejprve zahradní architektku, která jim v minulosti navrhovala zahradu na Slovensku. S jejím návrhem se však neztotožnili, byl příliš „tradiční“. A tak hledali dále.

Architekt jim doporučil zahradní architektku Andreu Prievalskou z ateliéru Zelený design, pracující v tandemu s realizátorem Ondrejem Klučárem. „Už první studie se nám okamžitě zalíbila“, vzpomíná majitelka. „Andrea plně pochopila naše představy. Vystihla přesnou dávku divokosti, která se pojí s moderním designem.“

Ve vstupní části domu je malá terasa s vedlejším sezením. Domácí tak mají možnost využívat k posezení přirozené světlo či stín. Zdroj: Miro Pochyba

70 % okrasných trav, zbytek patří trvalkám, cibulovinám a dvouletkám

Zahradní architektka popisuje: „Majitelé měli celkem jasnou představu o stylu zahrady. Absentovat měl náročný trávník a mulčovací kůru, kterou by v této větrné oblasti snadno rozfoukal vítr, měl nahradit štěrk.

Z rostlin měly převládat různé druhy trav, proto jsme se dohodli, že kompozici záhonů založíme na systému ‚prériových výsadeb‘, které tvoří 70 % okrasných trav, a zbytek, 30 %, patří trvalkám, cibulovinám a migrujícím dvouletkám.“

I navzdory rozmanité druhové skladbě jsou nároky na údržbu zahrady minimalizované. Zásadní je jarní řez odumřelých částí trvalek a trav, následně si zahrada může žít svůj vlastní život.
Zdroj: Miro Pochyba

Pro jarní efekt jsou záhony osazeny stovkami různých cibulovin, konkrétně se jich sem vysadilo 1150 kusů. Pro zajímavost: trvalek a okrasných trav byste zde napočítali přibližně 1400 kusů. V liniích „chodníků“ jsou vysazené nízké plazivé rostliny, jako je úrazník či pochozí odrůdy tymiánu, který dokonce šplhá až na terasu.

„Nechybějí ani dřeviny, kromě zmíněných vícekmenných bříz jsme vysadili jedlé a na podzim krásně se vybarvující muchovníky. A aby se zelená barva úplně ze zahrady neztratila ani v zimě, vysadilo se několik bobkovišní, kalina Davidova a kalina Burkwoodova,“ pokračuje architektka Andrea.

Kromě tří vícekmenných bříz jsou ze stromů ve výsadbě zastoupeny kultivar akátu ’Frisia‘ a okrasné třešně i hrušky. Scenérii trav vytváří asi deset různých druhů. Zdroj: Miro Pochyba

Pěstování zeleniny a ovoce před domem

„Akorát před domem jsme poměr obrátili, aby zahrada směrem do ulice působila reprezentativněji a připomínala kvetoucí předzahrádku, pomocí bylinek navíc propojenou s užitkovou částí, “ doplňuje záhradní architektka.

Zeleninově-ovocná část se celkem netradičně nachází před domem a bez oplocení. K tomuto řešení vedly dva důvody.

Prvním byla otevřenost, kterou majitelé jako noví obyvatelé chtěli přinést do existujícího prostoru. Sousedé jsou tu vítaní, vyvýšené záhony jsou koncipované zároveň jako lavice, kde je možné se zastavit na kus řeči a posedět či společně ochutnat drobné ovoce. Druhým důvodem je slunečná strana vhodná na pěstování zeleniny a ovoce.

Před domem, na nejslunečnějším místě, se nacházejí vyvýšené záhony plné zeleniny a šťavnatého ovoce. Zdroj: Miro Pochyba

Vládu nad zahradou přebrala příroda

Architektka dále popisuje: „Pracovali jsme i s terénem. Možná to na fotkách není na první pohled vidět, ale vytvarovali jsme vyvýšené terénní vlny, které spolu s vysokými travami, keři a stromy přinesou pocit soukromí a vytvoří zajímavá zákoutí.“

Protože zahrada bude v blízké budoucnosti obklopena rodinnými domy, přistupovali k ní jako k návrhu uzavřeného atria. Kompozičně je hrou tří elipsovitých ploch na jemně vymodelovaném terénu, které jsou vzájemně propojené štěrkovými pochozími plochami.

Přibližně středem zahrady se vine pochozí dřevěná plocha, vystupující mírně nad terén. Její linie vycházejí ze tvaru elipsy, která je hlavním kompozičním zdrojem této realizace.  Zdroj: Miro Pochyba

Štěrkové plochy z drceného melafyru nahrazují tradiční zahradní chodníčky. Diagonálně uložené kamenné kostky mají tak trochu připomínat starý rozpadající se chodník, nad kterým přebírá vládu příroda. I když hned po realizaci se zahrada zdála „zaštěrkovaná“ a rostliny z ní sotva trčely, už první rok přinesl silný rozvoj trav a trvalek, které schovaly většinu kameniva.

Dlouhodobě udržitelné i bez zálivky

Zajímavé je zmínit i „podmínky“ výběru rostlin. V této lokalitě není majitelům pozemků povoleno budovat vlastní studně a realizovat závlahový systém napojený na veřejný vodovod by zase bylo zbytečně drahé.

Celý mikroregion totiž čerpá pitnou vodu vysoké kvality ze společné hluboké studně. Pokud by se na tento zdroj napojilo příliš mnoho lidí, kromě rizika znečištění by mohlo dojít i k výkyvům hladiny podzemní vody a problémům se zásobováním.

Kouzlem výsadby trav a trvalek je, že už v prvním roce dokážou vytvořit hodně zelené hmoty, a celý prostor tak rychle promění do krásy. Zdroj: Miro Pochyba

Cílem tedy bylo vybrat takové druhy rostlin, které dokážou v suché a teplé oblasti přežít bez zálivky. Samozřejmě, s výjimkou prvního roku, než se ujmou.

Realizovaná zahrada ukazuje řešení, které počítá s globálním oteplováním a budoucností. Čím dál častěji se můžeme setkávat s možným nedostatkem užitkové, případně i pitné vody.

Text: Monika Králová
Foto: Miro Pochyba
Zdroj: časopis HOME