Vytvořit rodinnou zahradu, v níž vládne pohoda a kde je dobře všem věkovým kategoriím, to chce promyšlený plán jejího využití v jednotlivých etapách vývoje rodiny a samozřejmě i vzájemnou toleranci. Pokud v ní má každý alespoň kousek místa pro sebe přesně podle svých představ, bude soužití v zahradě příjemné pro všechny členy rodiny.
Zahrada začíná být rodinná ve chvíli, kdy postavíte kočárek se spícím miminkem pod okno domu nebo pod rozkvetlou jabloň. Co je třeba udělat, aby počáteční pohoda vydržela co nejdéle nebo aby se přinejmenším občas zopakovala? Aby se vám narodila zdravá rodinná zahrada, která bude krásná a hlavně uspokojí všechny členy klanu?
Zkusme předem odhadnout, co tu bude nejpotřebnější v té či oné době. Co je vhodné umístit do rodinné zahrady (s ohledem na věk členů rodiny)?
Pro všechny bez rozdílu věku bude potřeba:
- stolování,
- alespoň jeden ovocný strom, keř či záhon jahod – něco dobrého, čerstvě utrženého na zub.
Pro děti:
- písek,
- houpačky,
- vodu (ke koupání),
- úkryt v podobě zahradního domku,
- něco na lezení do výšek,
- volný prostor pro míčové hry,
- místo pro pěstování něčeho „svého“,
- a samozřejmě místo pro domácí miláčky.
Pro prarodiče:
- je nutné zajistit dostupnost zahrady (zpevněné plochy),
- vyvýšené záhony k pěstování oblíbených rostlin,
- klidné místo pro posezení (nesmí chybět stabilní a dostatečně vysoká lavička).
Láska prochází žaludkem
Stejně jako doma platí i v zahradě, že nejčastějším místem, kde se setkávají členové domácnosti, je rodinný stůl. V určitém věku si přiznáte, že na babiččině tvrzení o lásce procházející žaludkem přece jen něco je, a přestanete se stydět za to, že se s přáteli setkáváte nejraději u něčeho dobrého. Koneckonců vždy tomu tak bylo, co svět světem stojí.
V zahradě by tedy nemělo chybět místo ke stolování. Jeho velikost určuje předpokládaný počet stolovníků a samozřejmě i zahradní prostor. Pokud vám to finance dovolí, dejte přednost raději kvalitnímu tvrdému dřevu. Židle by měly být nejen pohodlné, ale i stabilní. A stejně tak i stůl – důležité je, aby byl dostatečně velký a pevný. Máte-li velkou terasu, můžete ji rozšířit o houpací lavici, síť či koš, které lze zavěsit na pergolu nebo jinou pevnou konstrukci.
Bunkr nebo stan – příjemný společník nejen pro děti
Určitě si z dětství pamatujete ten skvělý pocit, když jste si s kamarády postavili bunkr, stan či jiný přístřešek a unikli do něj před světem rozumných dospělých. Doporučuji vám, abyste v zahradě vyčlenili místo, kde taková stavba nebude příliš vyčnívat. Odměnou vám bude trocha volného času, který můžete strávit například nad knihou plnou barevných fotografií s dokonale upravenými japonskými zahradami. Pokud jsou vaše děti ještě malé, je lepší přenést se do těchto zahrad jen v myšlenkách, protože evropské děti a japonská zahrada – to prostě nejde dohromady.
V určitém období jsou barevné dětské hračky všudypřítomné, a pokud je ze zahrady odnesete, vyženete tak i vaše dítě. Až když je člověk dospělý, je schopný vychutnávat krásu a klid jednoduché zelené zahrady. Děti mají rády pohyb, barvy, změny, musejí toho tolik poznat, takže jim to raději dopřejte doma, ať to nemusejí jít hledat jinam. Když jednou budete v té vysněné klidné zelené zahradě odpočívat, budete možná místo publikace s asijskými zahradami listovat v albu s fotografiemi z dětství vašeho potomka. To je asi ta rovnováha – jin a jang.
Prostředí pro dětské hry by mělo být co nejbezpečnější. Pod prolézačky a houpačky se hodí písek, drobné oblázky a trávník. Jakákoli pevná dlažba je k tomuto účelu absolutně nevyhovující.
Každé dítě rádo leze nahoru a překonává překážky. Jsou-li ve vaší zahradě stromy, máte jistou výhodu. Vhodnější k lezení jsou druhy s pružným a nosným dřevem, například jabloň, hruška nebo bříza. Třešeň a ořech mají křehké a snadno lámavé větve.
Děti, voda a bezpečnost
Jestliže máte malé děti, ale nemáte vychovatelku, omezte vodní prvky v zahradě na minimum. O stavbě bazénu či okrasného jezírka zatím teprve uvažujte. I mělká nádrž může být pro děti nebezpečná. Voda je totiž lákavý živel – holínky neholínky, zima či léto, všechno je jedno, hlavně když to pořádně šplouchá! Proč tedy zbytečně pokoušet? Děti ani sebe o nic nepřipravíte, pokud budou mít v útlém věku k dispozici jen nafukovací bazén, v němž se mohou naplno vydovádět (stačí úplně malý, protože ho budete muset každý den čistit).
Ideální doba pro stavbu bazénu (s ohledem na věk dětí) je zpravidla na začátku povinné školní docházky, tedy okolo šesti let – to je věk, kdy se každé dítě dokáže doplácat k okraji bazénu a nemusí umět ani plavat.
Pokud však už máte bazén, okrasné jezírko a malé děti, přijdou vám vhod různá bezpečnostní opatření.
Tím nejlepším pro bazén je jeho zastřešení. Vysoký kryt poslouží i při horším počasí, nízký zabrání pádu a vniknutí nečistotám do vody. Vhodné jsou i kryty plovoucí na hladině s nosností přibližně 100 kg (záměr výrobců je, aby unesl dítě i dospělého, který dítě v případě nehody zachraňuje z hladiny bazénu).
Kolem okrasných jezírek zase poslouží oplocení. V odborných publikacích se doporučuje dostatečně silné ochranné pletivo natažené a upevněné pod hladinou vody, ovšem mám-li se přiznat, ve skutečnosti si to nedokážu dost dobře představit.
Jak přiblížit zahradu seniorům?
Zahrada by vždy měla poskytovat něco na mlsání. Proč se tedy bránit tomu, aby rajčata nebo jahody pro celou rodinu vypěstovala babička? Většinou to udělá ráda (i ve vyšším věku), jen ohýbání jí bude možná dělat trochu problém. V takovém případě asi přivítá vyvýšený záhon.
Malí zahrádkáři
Účast dětí na zahradním pěstování bývá spíše symbolická, navzdory tomu má hluboký výchovný smysl. Při volbě druhů semínek pro dětské zahrádkaření je lépe sáhnout po snadno pěstovaných druzích s rychlým a viditelným výsledkem, vhodné jsou například hrášek, cukety, dýně či okrasné dýně. S pomocí dospělých děti zvládnou i rajčata – pozorovat rychlé změny od maličkého semínka k metrové rostlině později obalené plody je pro ně zážitek, který určitě stojí za to.
|
|
|
Užitkový kout zahrady s vyvýšenými záhony usnadní seniorům práci. |
Záhon, o který se lze starat i vsedě (například z invalidního vozíku) by měl mít výšku 50 cm. |
Pro ty, kdo postojí, je ideální výška 90 cm. Vhodná šířka (= hloubka) je v obou případech 100 až 120 cm (podle výšky postavy). |
TEXT a KRESBY: Ing. Hana Říhová
FOTO: Ing. Hana Říhová, Dano Veselský, Erika Kuhnová