Sedm roků ke kráse

Zahrada, do níž vás zveme, byla založena před čtvrt stoletím, v době, kdy se pod lesem stavěl rodinný dům. V posledních sedmi letech se však zcela proměnila.

Zahradní architekt, kterému se nová verze zahrady rodila pod rukama, však připomíná, že tady z původního konceptu přece jen něco zůstalo. Například borovice a pěnišníky, které jsou každé jaro krásnější, do nového návrhu dobře zapadly.Rovina a dominantyPozemek o velikosti 560 metrů čtverečních se nachází na mírném západním svahu Beskyd. Jde skoro o rovinu, a právě proto byl architekt vděčný za těch několik již vzrostlých jehličnanů. Každá zahrada podle něj totiž solitéry potřebuje, rovinatá by bez vysokých stromů působila fádně. Majiteli zahrady nabídl dvě půdorysné varianty a zároveň – pro lepší představu – zakreslil zeleň do fotopanoramat. Vybranou variantu s pravoúhlým řešením cest architekt rozpracoval do podoby prováděcího výkresu a neprodleně ji začal se svými spolupracovníky realizovat. Během jednoho roku byli hotovi. I když pozemek není velký, nezůstal návrh jen u několika starších borovic. K zástupcům horního patra přibyla také ambroň, která by měla dorůst až do patnácti metrů, pár sakur slibujících zhruba poloviční výšku, a další zajímavé druhy listnáčů. Za zmínku stojí i krásná a pomalu rostoucí borovice osinatá (Pinus aristata), která patří k oblíbenkyním pana architekta. „Má původ v Rocky Mountains a dožívá se bezmála čtyř tisíc let. Je to nejstarší strom na světě,“ informuje zasvěceně. Pro dosažení větší plasticity je na pozemku vytvořena terénní vyvýšenina – malé rabátko vzedmuté ve střední partii pozemku. Člověk vnímá tuto nerovnost tím víc, že mezi stromy, keříky a rostlinstvem je nasypán světlý kačírek. Do tohoto konceptu zapadá i výběr a rozmístění velkých kamenů.Cestami z pískovceKomunikace spojující dům se zahradou i cestičky jsou dlážděny kamenem cihlové barvy. Podle architekta jde o indický pískovec, dlažba z něj je mrazuvzdorná a tvrdostí se blíží žule. Vybrána byla kvůli barvě, která koresponduje s obložením podezdívky domu. V podobném barevném tónu jsou i sloupky oplocení. Zdá se sice, jako by byly skládané z plochých ploten pískovce, jde však o železobeton tvarovaný metodou ztraceného bednění, na němž je obklad jen přilepen. Cihlová barva, někde i v kombinaci s bílou, se objevuje i ve štěrkových obsypech rostlin v záhonech. Při volbě těchto zdobných prvků spolupracovala s architektem i paní domu. Aby zde plevel neměl žádnou šanci, je pod štěrkem umístěna netkaná textilie. V místech, kam se vjíždí autem, tedy pod otevřeným garážovým stáním v dolní části pozemku nebo poblíž venkovního posezení vedle domu, se na indický pískovec napojuje barevně podobná betonová mozaika. Stříška garážového přístřešku je pojata jako zelená střecha a je celá porostlá osmi druhy rozchodníků. Samotná plocha střechy je tvořena z perforované nopové fólie, netkané textilie, substrátu, který jímá a udržuje rostlinám vodu, a žulových valounů.Okouzlující rozmanitostI když je oplocení z příčně kladených fošen opatřených mahagonovou lazurou pěkné, v symbióze se zeleným plotem mu to sluší ještě víc. Obvod zahrady tvoří různé dřeviny. Na hranici se sousedním pozemkem rostou keříky buxusu, z ostatních stran se rozrůstá habr. Rozmanité je na nevelké ploše i keřové patro. Podle architekta je tu vysazeno asi 250 kusů keřů. Nejvíce jsou zastoupeny pěnišníky (k těm původním další ještě přibyly), kaliny (Burkwoodova a vrásčitolistá) a brsleny. V zahradě také postupně rozkvétá zhruba 300 trvalek. Na obrázcích vidíte ty, které na sebe upozornily fotografa počátkem letošního léta. Tam, kde zrovna nic nekvete, umísťuje majitelka keramické nádoby s kvetoucími rostlinami. Střih keřů a řez stromů, hnojení a doplňování půdopokryvných materiálů zajišťuje čtyřikrát do roka firma pana architekta, majitelé si tak mohou zahradu hlavně užívat.FOTO: PETR ZHOŘ

Sedm roků ke kráse