Sesuv půdy jim zničil celou zahradu. Nevzdali to, stabilizovali svah a vytvořili si krásnou zahradu nanovo
Krása, proměnlivost, odpočinek, koníček v podobě práce s rostlinami a pocit domova – to je to, co majitelům dává jejich zahrada.
Deset let uběhlo od dostavby domu na zelené louce. V současnosti v něm žijí tři generace. Majitelka a její rodina v té době neměly žádný konkrétní plán, co se zahradou, jak ji pojmout. „Když mi před více než patnácti lety někdo řekl, že zahrada a práce v ní jsou jeho hobby, vůbec jsem tomu nerozuměla. Nechápala jsem, jak může někoho to neustále ohýbání se k půdě bavit. A momentálně to cítím stejně jako ostatní. Zjistila jsem, že při práci v zahradě opravdu odpočívám.“
Kdy nastala tato změna? Majitelka měla pozitivní zkušenost se zelení, která rostla okolo budovy firmy, kde pracovala. A něco podobného si umínila vybudovat i doma. Zpočátku se do práce s elánem vrhla sama i s blízkou rodinou. Rozhodla se využít přirozený spád terénu. Za poslední peníze, které zbyly po stavbě, nechala vyhloubit jámu pro jezírko a společnými silami s dcerou, dětmi z rodiny a sousedem položili fólii, vybetonovali okraje a připravili i „potůček“ vlévající se v uzavřeném cirkulačním okruhu do vodní plochy. Vysázela rostliny, vytvářela z nich různá zákoutí a půvabné skupiny.
Ale po dvou letech práce a výsadeb přišly přívalové deště a způsobily sesuv půdy. Mnoho trvalek bylo ze svého stanoviště doslova vyplaveno, jiné později vymrzly. Aby se už nic podobného neopakovalo, bylo třeba svah stabilizovat. A tehdy si pozvala na pomoc profesionály, aby zahradu založili nanovo. Architekt domu jí doporučil zahradní architekty Andreu Prievalskou a Ondreje Klučára z ateliéru Zelený design. Po zhlédnutí jedné z jejich realizací uveřejněných na internetu, plné smíšených trvalkových záhonů a rozmanitých trav, si pomyslela, že tito lidé budou přesně rozumět tomu, co chce.
Tak tomu i bylo. Zahradní architektka Andrea Prievalská vzpomíná: „Důležitou částí našeho projektu byla stabilizace svahu pomocí kamenných zídek, na které jsme použili andezit z nedalekého kamenolomu. Blíže k domu jsme navrhli záhony s pestřejší skladbou rostlin tak, aby stále něco kvetlo. Je tu mnoho trvalek, keříků, cibulovin a trav. Vyšší trávy dominují záhonům dále od domu a vytvářejí propojení zahrady se sousedícími poli a loukami. Zahrada tak jakoby přirozeně prorůstá do krajiny.
Mnohé z rostlin, které zde majitelka kdysi vysadila, jsme však ponechali. Odstraňovaly se jen některé rostliny, které nezapadly do nového konceptu. Pokud jde o druhovou skladbu, i když je poměrně bohatá, snažili jsme se ji zjednodušit, čímž jsme dosáhli sceleného efektu výsadeb a nevznikla zde ‚sbírková zahrada‘ s roztroušenými různorodými druhy. Díky nadšení majitelky a tomu, že nám dala volnou ruku a my jsme mohli kouzlit s našimi trvalkami, se pro nás stala tato realizace srdeční záležitostí.“
V režii majitelů. Majitelka se při založení zahrady rozhodla využít přirozený sklon terénu a s rodinou a přáteli svépomocí vybudovali jezírko, do něhož ústí umělý potůček s korytem z říčních kamenů. Nová úprava zahrady vodní prvek plně respektuje a rozmanitými výsadbami keřů, trvalek i cibulovin mu dodává „příchuť“ přirozenosti.
Vydařená spolupráce
Majitelka si přála část prací podle projektu realizovat sama, s výjimkou terénních úprav a stabilizace svahu, které se realizovaly pod taktovkou Ondreje Klučára. Zahradní architektka později dohlížela na výsadby a pomáhala rozmísťovat navržené rostliny, které sázeli majitelé.
Celkově zde přibližně na dvou tisících metrech čtverečních plochy bylo vysázeno sedmnáct stromů, více než šest set keřů, více než dva tisíce sto trvalek a okrasných trav a dva tisíce šest set čtyřicet cibulovin. „Zahrada se pro mne i mou mámu stala opravdovým koníčkem,“ konstatuje majitelka. „V Ondrejovi a Andree jsem našla kreativní a spolehlivé lidi, kteří pochopili mé představy o zahradě. Mohla jsem se na ně obrátit kdykoliv, když byl s něčím nějaký problém. V současnosti, po proměně zahrady, vnímám nejvíce jedno: největší odpočinek pro mne není jen samotná péče o rostliny, ale především to, když sedím na terase s pohledem do zahrady a popíjím kávu s lidmi, které mám nejraději.“
Detaily pro inspiraci
Detaily si nejlépe vychutnáme, když se posadíme a tiše obdivujeme krásu kolem. I proto má smysl budovat v zahradě sezení na několika místech.
SVAŽITÝ TERÉN pomáhá podepírat kamenná zídka z andezitu, na které je upevněna dubová fošna – slouží jako jednoduchá lavička.
TRVALKY rozkvétající v různých obdobích roku kombinované s trávami dodávají zahradě velkou dávku živosti až divokosti a lákají hmyz.
MALÁ PERGOLA se sezením, porostlá popínavými růžemi, je situována na pozadí svahu a výsadeb. Zeleň vás tu doslova objímá.
PODZIM přináší do zahrady velkou změnu – hosty se vybarvují do sytě žluté, květy hortenzie metlinaté se mění ve starorůžovou až bronzovou.
SPORÝŠ ARGENTINSKÝ spolu s třapatkami patří k nejoblíbenějším trvalkám majitelky. Jsou pastvou pro velké množství motýlů.
SOUČÁSTÍ KAMENNÝCH ZÍDEK je přiznaná štěrková drenáž. Tento detail umožní i jednoduchou údržbu okraje trávníku.
Profil
zahradní architekti, autoři projektu, zelenydesign.sk
Ing. Andrea Prievalská, Ing. Ondrej Klučár
„Ve větších zahradách, jakou je i tato, jsou efektnější záhony s menším množstvím vysazených druhů. Ty zahradu scelí a zpřehlední. Plynulý přechod do okolní krajiny vytvořily kombinované trvalkové záhony s okrasnými trávami. Svou druhovou pestrostí a sezónní proměnlivostí přirozeně simulují kvetoucí louky a pastviny v krajině.“
Text: Monika Králová
Foto: Miro Pochyba
Zdroj: Časopis V zahradě