Terasy se vzhledem dřeva

Kdo by po ní nezatoužil – krásné, voňavé, přímo lákající dotknout se bosou nohou. Jenže není dřevo jako dřevo a každé potřebuje to své. Chcete-li si na svou terasu vybrat ten správný materiál, měli byste vybírat srdcem i rozumem.

V zásadě můžete mít terasu z tuzemského (respektive evropského) dřeva – buď měkkého (většinou z jehličnanů), nebo tvrdého (většinou z listnáčů), případně ze dřeva dovezeného (hlavně tropického). Další možností je takzvané umělé dřevo, tedy dřevoplast (materiál z dřevité moučky a polymerů), případně celoplastová náhrada dřeva, která přírodní materiál připomíná opravdu jen vzhledem. Kromě vzhledu a pocitu byste se při rozhodování měli dát vést především vlastnostmi toho kterého materiálu a prostředím, tedy podmínkami, jakým bude na terase vystaven. Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na požadavky na údržbu a  při rozhodování zřejmě v neposlední řadě rozhoduje i cena.

Podle čeho se rozhodnout?
Základní volbou je dřevo opravdové, nebo umělé. V této fázi rozhodování bývá doma veselo, protože ženy obvykle volí raději dřevo, které je přece jen hezčí, měkčí, teplejší, voňavější a jistým způsobem pocitově příjemnější. Muže, na jejichž bedra padá břemeno zodpovědnosti za budoucí údržbu, zase lákají spíše umělá dřeva, která slibují méně práce. Dobrým zdrojem podrobných informací může být internet, zorientovat se v nabídce však nebude jednoduché a velké množství údajů vám může zamotat hlavu. Proto ještě pár jednoduchých a nezávislých rad.

• Při volbě materiálu vycházejte v prvé řadě z daností místa, na němž má terasa vzniknout.
• Na podlahy krytých teras, tedy tam, kde bude relativně sucho, jsou vhodné (a bohatě stačí) dobře ošetřené měkké domácí dřeviny. Naopak na tato místa není příliš vhodné tropické dřevo – vyrostlo totiž v dešťových pralesech a v suchu může praskat.
• Terasa u bazénu, v němž se používá klasická bazénová chemie, bude nejlepší z dřevoplastů – jednak proto, že materiál s mírně umělým vzhledem se k umělému prostředí bazénů stylově hodí, jednak proto, že chemicky ošetřená voda obvykle rychle zničí jakékoli „opravdové“ dřevo.
• Jiná je situace u přírodních jezírek – k měkké a chemicky neošetřené vodě v nich je vhodné tropické dřevo. (Tedy pokud to vaše ekologické smýšlení dovolí. Pokud ne, dobře poslouží i náš starý dobrý dub či akát).
• Umělá dřeva jsou výborným materiálem i na terasy nad zemí, kde se uplatní jejich technické kvality – mají nosnost až 450 kg/m².

Co to bude stát?
I když se o ceně mluví obvykle až nakonec, při rozhodování většinou není na posledním místě. Pro získání přibližné představy uvádíme orientační ceny materiálů bez DPH (těmi vás zřejmě budou lákat prodejci). Pokud však chcete reálně odhadnout finance potřebné na vybudování terasy (tedy s DPH, materiálem na podkladový rošt, spojovacím materiálem a prací), počítejte raději téměř s jejich dvojnásobkem.

Co je co?
Měkké domácí dřevo (borovice, smrk)
Naše domácí měkké dřevo určené na venkovní podlahy se většinou prodává jako polotovar, čili s potřebnými protiskluzovými drážkami a tlakově impregnované. (Ve speciálních komorách se do dřeva vtlačují roztoky solí, které potom dlouhou dobu brání působení všech škůdců, čímž se výrazně prodlouží životnost dřeva). Je vhodné hlavně do sucha, tedy raději pod přístřešky, a určitě na zvednuté rošty, aby se mohlo větrat.
Každé dřevo je ve vlhku více či méně kluzké – způsobují to řasy na jeho povrchu. Kromě zdrsnění povrchu drážkami může proto kluzkost omezit i ošetření algicidním prostředkem. Riziko uklouznutí se však nedá úplně eliminovat. Proto je nejlépe omezit ho promyšleným umístěním dřevěné podlahy či terasy – rozhodně by neměla být na místech, po nichž musíte denně přecházet, například mezi domem a přístupovým chodníkem.

Tvrdé domácí dřevo (listnáče, nejčastěji dub)
Vyskytuje se méně často, a tak jeho individuální obstarání i ošetřování bývá obvykle spojeno s komplikacemi. Z pohledu ošetření (natírání) a zpracování se podobá měkkému dřevu, díky své hustotě a tvrdosti je však trvalejší. Také na jeho povrchu jsou potřebné drážky, tlaková impregnace však na rozdíl od měkkých dřevin není podmínkou. Pokud se vám ji ale podaří zařídit, stojí to za to. U teras z tvrdého i měkkého dřeva je možné (i když ne časté), že si do bosé nohy zadřete třísku.

Tropická dřeva
Jestli vám to vaše ekologické cítění dovolí, můžete si vybrat z pestré nabídky dřevin, které si podle názvu asi jen těžko představíte (červený cedr, týk, iroko, kapur, mahagon, meranti, sekvoje, jatoba, ipe, massaranduba, okumé, merbau, bangkirai, cumaru, jalovec virginský a mnoho dalších). I bez použití mořidel mají tato dřeva různé barvy, všechna jsou tvrdá a trvalá. V rámci údržby počítejte s pravidelnými nátěry olejem.

Umělé dřevo – dřevoplast (například Twinson/Deceuninck, Woodlook a podobně)
I když ho najdete pod různými názvy, vždy jde o kombinaci dřeva (jemných pilin většinou z odpadového dřeva) a plastu. Optimální poměr je kolem 60 až 70 % dřeva a 30 až 40 % polymeru – zajistí totiž vysokou míru imitace dřevěného povrchu. Čím více je polymeru, tím je povrch na dotek i na pohled víc plastový.

Dřevoplast vzhledem i na dotek připomíná přírodní dřevo, povrch je protiskluzový a velmi dobře se ošetřuje. Žádné třísky v bosých chodidlech tu nehrozí. Odolává vodě (i chlorované), mrazu a škůdcům, nepoškodí se a nezmění vzhled ani působením UV záření. V barevné škále najdete v podstatě všechny barvy obvyklých dřevin (od šedé přes béžovou a okrovou až po hnědou), vždy však v jednolité ploše bez barevných přechodů či klasické kresby dřeva. Pokud se rozhodnete investovat do tohoto materiálu, počítejte i s montáží zaškolenou firmou (jinak se bude slíbená až 25letá záruka vztahovat jen na materiál) a vybírejte z těch kvalitnějších druhů. Nestyďte se vzorky očichat – i vůně může rozhodnout. Některé umělé desky skutečně voní dřevem, z jiných jsou víc cítit plasty.

Celoplastová náhrada dřeva
Terasové desky z recyklovaného plastu Traplast uvedla na trh česká firma Transform teprve minulý rok (na Slovensku je prodává dceřiná firma Transform Recykling). Tento materiál se dřevu podobá jen vzdáleně, sympatické však na něm je, že je vyroben čistě jen z recyklovaných plastových odpadů – v současnosti je to asi ten nejekologičtější směr. Dřív než si ho objednáte, zajděte se na něj někam podívat, mimochodem stejně jako na drahé dřevoplasty – jsou to všechno nové materiály, s nimiž je třeba se seznámit všemi smysly (vidět, chytit i přivonět). Obrázky a fotografie totiž mají jen omezenou vypovídací schopnost.

TEXT, FOTO a KRESBY: Ing. Hana Říhová
ZDROJ: HOME