Tvarovatelná zahrada

Vlastní cestou

Začalo to před deseti lety velkým stěhováním. Zahradu, kterou předcházející majitelé využívali převážně k pěstování vinné révy, museli domácí budovat doslova od kořenů. Čtyři řady révy táhnoucí se po délce pozemku za starým domem padly za oběť představám nových majitelů. Potom přišel na řadu dům, který byl v té době pánem v nejlepších letech (padesátka na základech). Bylo nutné opravit střechu a upravit půdorys. Po nevyhnutelných terénních úpravách se začalo s plánováním, které vystřídaly návštěvy a nákupy v blízkých zahradních centrech.

Bez titulu „zahradní architekt“, jen za asistence svého manžela a dětí začala paní domácí přetvářet kus země u domu. Inspiraci čerpala, jako mnozí jiní, z knih a časopisů, ale především ze svých představ. „Nejsem profesionál,“ zdůraznila skromně hned na začátku návštěvy. Po prvních krocích jsem si uvědomila, že takovéto alibi v jejím případě opravdu není třeba. Práci v zahradě má s manželem rozdělenu – on trávník, ona zbytek. A právě podle toho „zbytku“ je vidět, že tato příjemná dáma patří mezi lidi, kteří milují přírodu a kteří se snaží přenést své estetické cítění i do svého okolí.

Třikrát jinak

Pozemek kolem domu se skládá ze tří částí. V malé předzahrádce se našlo místo na minitrávník, okrasné keře, jehličnany, voňavé růže a trvalky. Výsadba je koncipována tak, že ani v zimě tento zahradní koutek nepůsobí šedě a ponuře. Z trvalek vnášejí do prostoru eleganci a život stříbrné listy starčeka, jimž vytvářejí tmavozelenou kulisu cypřišky spolu s bordó dřišťálem.

Jakýmsi meziúzemím je slunečná terasa, kterou kromě zahradního posezení a houpačky sem tam ošperkovaly i túje a brsleny vysazené v květináčích.

Do okrasné části vede pomyslná brána vytvořená živým plotem ze zimostrázu. Okraje pozemku lemují vzrostlé jehličnany (túje, zlaté a modré cypřišky, borovice, smrky) a okrasné stálezelené keře (dřišťály, brsleny, zimostrázy). Ústředním motivem na rozlehlém trávníku vytvarovaném do oblouku je zahradní plastika. Na křídlech labutě se uvelebil, jak jinak, další jehličnan – zakrslá borovice.

Akcent působivosti dodává této části zahrady kombinace vyšších a nižších jehličnanů a okrasných keřů, které tvoří zároveň ochrannou bariéru. Přes léto se ke slovu dostávají barvy podrostových kvetoucích rostlin. Vzrostlé stromy svou výškou kontrastují s netknutou plochou trávníku (který se v době návštěvy podroboval ozdravovací kúře). Celková zahradní kompozice působí vyváženě i díky trpělivosti majitelky a jejího citu pro harmonii, bez něhož by se při vysazování rostlin neobešla.

Při plánování zahrady majitelé nezapomněli ani na potěšení chuťových buněk – v zadní části za zelenou bariérou z mohutných tújí se skrývá užitková část s několika keříky rybízu, černých malin a angreštů. Podél minizáhonů plných bylinek (máta, levandule, meduňka, rozmarýn, saturejka, bazalka a jiné), čili papriček a rajčat vede betonová cestička olemovaná nakrátko stříhaným zimostrázem obecným. A protože tento rok přibyl do rodiny nový člen – vnučka, největší změny čekají právě tuto část zahrady, kde prarodiče plánují vytvořit dětský koutek.

Jako v obývacím pokoji

Možná ještě příjemněji. Tak jsem se cítila, když jsme rozhovor přenesli pod pergolu na terasu vedle zahradního krbu. Toto místo je nejoblíbenější v celé zahradě. Zeleň nad hlavou, vůně růží okolo a příjemně odspodu (což mělo na svědomí růžové polštářovité posezení)… Jak jsem se dověděla, dřevo ukryté pod zelení má už své roky. A ačkoli statečně bojuje s dřevokaznou houbou, je jen otázkou času, kdy se vzdá. Do té doby bude úkol opory zodpovědně plnit dřevěná hůl, která podpírá pergolu. Paní domácí ví, co ji čeká – bude muset vystříhat zeleň a starou pergolu vyměnit za novou. Kdy se tak stane? Netuší, protože podle manžela stav není tak akutní, aby si vyžadoval bezodkladnou reakci… Nakonec – ještě stále je tu ta hůl.

Text: Martina Deríková
Foto: Dano Veselský