Krásná přírodní zahrada na okraji malé jihočeské vesnice

Zahrada kypí životem, je plná trvalek a růží, ale i ptáků, hmyzu, žab a jiné drobotiny. Kromě toho nabízí spoustu vůní a chutí, úrodu i prostor pro odpočinek. Současní majitelé koupili venkovské stavení s pozemkem o rozloze cca 3 500 m² na okraji Radonic před jedenácti lety jako rekreační objekt a postupně dům i zahradu přetvářejí podle svých představ a požadavků. Rekonstrukce byla citlivá a velkorysá zároveň. Stavení si zachovalo svůj venkovský charakter, zahrada ho opět získala, a to díky uplatnění tradičních materiálů a moderních technologií.

Vistárie, zimostráz a kontryhel, místo trpaslíka staré rýče, uctivá vzpomínka na předešlé generace. Foto: Jiří Tvaroh

Ve druhé, větší části přední zahrady zůstalo několik starých ovocných stromů jako vzpomínka na minulost. Nízký trávník podtrhuje jednoduchost úpravy. Foto: Jiří Tvaroh

Hobby se stalo profesí

V roce 2001 vznikl projekt zahrady od profesionála, ale majitel z něj uplatnil jen malou část. Už od mládí se zajímal o botaniku, biologii a později zahradní umění, takže i když původně pracoval v jiném oboru, zahrady ho oslovily natolik, že si doplnil vzdělání a „zběhl“ tam, kam ho srdce táhlo. Dnes pracuje jako profesionální zahradní designér – navrhuje a realizuje zahrady na klíč, a to vždy s uplatněním principů přírodního zahradničení. Ve své zahradě nabyl praktické zkušenosti, inspiraci sbírá na cestách.

Na západní straně domu se jako široká travnatá cesta vine zahradou křivka trávníku. Po obou stranách je bohatě lemovaná trvalkovými výsadbami. Foto: Jiří Tvaroh

Předzahrádka se probouzí k životu, jedněmi z nejrychlejších jsou okrasné česneky. Foto: Jiří Tvaroh

Venkovská nostalgie

Už vpředu před domem nás po obou stranách vstupní cesty uvítá půvabná venkovská předzahrádka. Východní předzahrádka ve venkovském stylu je vlastně galerií růží. Je založena v pravidelném půdorysu, linie obvodů záhonů mimo cestiček za pár let dotvoří buxusové živé plůtky. Vnitřní výplní záhonů jsou hlavně růže polyantky, levandule a kontryhel, jako nastýlka místo kůry dobře slouží sláma. Uprostřed celé úpravy je „stromek“ z vistárie, jehož nosnou oporou je svařená kovová konstrukce, která už není téměř vidět. Kovové oblouky, tvořící vstupní brány nad cestami ke středu zahrádky ze všech čtyř stran, brzy pokryjí pnoucí růže.

Další pomocníci do zahrady se brzy vyklubou v růžovém keři. I to je jeden aspekt přírodního zahradničení – zasadíte-li trnitý keř, chrání hnízdo před kočkami a ptáci tak mají větší šanci vychovat zdárně své potomstvo. Foto: Jiří Tvaroh

Vzpomínka na minulost

Vpravo od vstupu do domu je za stejným modrým plaňkovým plotem druhá, větší část přední zahrady, kde zůstalo několik starých ovocných stromů jako vzpomínka na minulost. Pod nimi je jen nízký sekaný trávník, který podtrhuje jednoduchost úpravy. O sklizeň plodů se postarají hlavně ptáci a hmyz; jde tu hlavně o estetiku, ne o množství úrody. Až staré stromy dožijí, můžou je nahradit jiné listnáče obdobného vzhledu: dostupné staré odrůdy nebo třeba okrasné jabloně s drobnými plody. Do budoucna má v této části zahrady vzniknout sbírková zahrada pnoucích růží.

Po levé straně se mezi obytnými budovami zrcadlí hladina velkého koupacího jezírka. Je dva metry hluboké, celoročně tu plavou ryby a v létě spolu s nimi i majitelé. Ze tří stran je po obvodu jezírka různě široká dřevěná terasa – molo, ve zbytku navazuje čisticí zóna rostlin. Foto: Jiří Tvaroh

Překvapení uvnitř dvora

Když míjíme napůl formální venkovskou předzahrádku vpředu a vstupujeme do vrat severní budovy statku, čekáme spíše starou kamennou studnu a členitý květinový dvorek nebo záhony bylinek. Pohled do dvora je však překvapivý – ocitáme se v moderním světě. Úprava dvora je jednoduchá a precizní, upřednostňuje účel, i když také ctí tradiční materiály. Na úhledné jezírko je příjemný pohled i za deště, to pak u něj můžete sedět pěkně pod střechou, třeba i v teple u kruhového kovového krbu. Krb je středem do dvora otevřené části severní budovy, která tak dostala funkci účelného krytého odpočívadla a příjemného místa pro setkávání většího počtu osob. S výjimkou několika míst – záhonků aromatických bylinek, broskvoně a studny – je zbytek dvora vydlážděn a zachovává si tak čistý styl bez přehnané nostalgie a kudrlinek.

Ve staré anglické zahradě se zimní zahradou z pálených cihel a terasovým dvorkem poskytuje stín starý ořešák. Oprýskané dřevěné židle dodávají místu patinu. Foto: Jiří Tvaroh

Anglická zimní zahrada i zeleninové záhony

Když projdeme druhou budovou, čeká nás další překvapení. Vstupujeme do staré anglické zahrady s mohutnou zimní zahradou z pálených cihel a terasovým dvorkem, který stíní starý ořešák. Oprýskané dřevěné židle dodávají místu patinu, fíkovníky v terakotových květináčích zase lehce exotický nádech. Uvnitř zimní zahrady majitelé úspěšně pěstují nejen citrony a pomeranče, ale i nezvyklé exotické lahůdky jako kumkvat (lahodný drobnoplodý citrus, který se jí i se slupkou). Vše v biokvalitě, bez postřiku, tedy i bez drhnutí slupky a bez obav. Hned za zadním traktem domu naproti zimní zahradě je zeleninová zahrádka. Majitelům se osvědčilo pěstování zeleniny ve vyvýšených záhonech – je pohodlné a výnosné. Jejich základ tvoří štěpka, kompost a mulč. Rostou tu plodiny zdravé, silné a bez bolavých zad pěstitelů. Za bariérou z keřů je pak v zadní části zahrady samozřejmě schovaný dostatečně velký kompost.

Svěží zelenina se skvěle vyjímá na vysokých záhonech v ranním oparu Třeboňské pánve. Foto: Jiří Tvaroh

Malí pomocníci

Jihovýchodní část zahrady je královstvím drůbeže, která je k uzavřenému cyklu přírodního hospodaření také třeba. V zahradě se navíc volně pohybují holandské zakrslé slepice, drobné plemeno vhodné pro milovníky zahrad. Při své velikosti a hmotnosti totiž nenapáchá v zahradě prakticky žádnou škodu. Dobrými pomocníky jsou i nenápadné a plaché kachny – indičtí běžci, kteří pomáhají udržet počet slimáků v zahradě v únosné míře.

Staré ovocné stromy do venkovských zahrad jednoznačně patří. Tady se předvádí stará hrušeň, která si nechala přizdobit hlavu jednoduchou pnoucí růží a nohy obula do modrých střevíců kakostu vznešeného (Geranium magnificum). Aby nepřestřelila, doplnila vše už jen různými tóny zelené (kontryhel, hosta, zimostráz, dlužicha).

Velkorysé trvalkové partie

Na západní straně domu se jako široká travnatá cesta vine zahradou křivka trávníku, po obou stranách bohatě lemovaná trvalkovými výsadbami ve stylu Getrude Jekyll. Na jejich kompozici je vidět, že tvůrce zahrady dobře zná materiál, se kterým pracuje. Kvetení jedněch navazuje na druhé, výška přechází od nízkých koberců vpředu až po optickou clonu keřů vzadu, něžné modré a růžové tóny doplňují velkolisté druhy a traviny.

Půdorys zahrady

Text a obrázky: Hana Říhová
Foto: Jiří Tvaroh
Odpovědná redaktorka: Dominika Záveská
Zdroj: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.