Vše o růžích

Pěstování růží má tradici dlouhou několik století a jen těžko najdete jinou rostlinu, která by byla šlechtěna tak intenzivně.

Rod růží čítá přibližně třicet tisíc různých druhů a kultivarů – ovšem některé odrůdy se už dávno přestaly pěstovat a zůstaly po nich jen krásné ilustrace ve starých botanických knihách. Nové naopak přibývají. Klasifikace těchto květin je poměrně bohatá a kromě botanických druhů, se kterými se i dnes setkáte ve volné přírodě na většině kontinentů, objevíte i různé typy zahradních kultivarů.

Květiny s rodokmenem

Jen těžko byste v přírodě hledali tak elegantní rostlinu, jakou je právě růže. Její šlechtitelé si na nových kultivarech dali opravdu záležet, a tak si lze vybírat mezi starými zahradními růžemi a moderními. Některé staré druhy vlastnily zvláště šlechtické rody, které si tak u svého honosného sídla během let zakládaly majestátní rozária. Tyto kultivary se pak šířily dále mezi ostatní pěstitele.

Pokud si dnes půjdete koupit sazenici, zjistíte, že tyto květiny jsou členěné do mnoha skupin, které nemusejí být laikovi příliš srozumitelné. Přesto mají svůj smysl – vypovídají o vlastnostech květiny. Jednotlivé druhy nacházejí specifické uplatnění v zahradě, stejně tak se odlišují i charakterem růstu a také postupem při řezu.

Běžné členění růží do skupin v případě moderních zahradních růží:

• sadové keřové růže
• čajohybridy
• floribundy
• zakrslé keřové růže
• miniaturní keřové růže
• polyantky
• růže půdopokryvné
• pnoucí růže – skupina Climbing a Rambler

Světlo a vzdušné stanoviště

Původní druhy růží pocházejí z různých kontinentů, u všech ovšem platí stejná pravidla pro úspěšné pěstování. Pokud se tedy chcete dočkat krásných a silných květin, pak je vysaďte na slunné a vzdušné místo s dobře propustnou půdou. Snesou i mírné přistínění, nekvetou ovšem tak bohatě jako na plném slunci. Navíc bývají mnohem náchylnější na choroby a škůdce. Pokud víte, že v některé části zahrady stoupá hladina podzemní vody vysoko, to znamená až padesát centimetrů pod půdní povrch, růže tam rozhodně nesázejte. Kořeny totiž rostou poměrně hluboko a zvláště v zimě by při stoupající hladině vody uhnívaly. Půda by měla být dobře propustná a bohatá na živiny, ideálně tedy hlinitá nebo jílovitá. Důležitým prvkem pro tuto rostlinu je vápník, naopak není třeba vysoké množství dusíku.

Výsadba

Někteří zahrádkáři prostokořenné růže neradi vysazují na jaře. Může za to hlavně nízká teplota půdy, ve které dlouho trvá ujmutí a vlastní nastartování růstu. Někdy navíc růže vysazené na jaře rychle naraší, takže ztrácejí vodu z listů a mohou i uhynout. Pokud se pro tento termín rozhodnete, rostlinu výrazně ořezejte a ponechte z ní jen základní strukturu kosterních větví.

Při výsadbě na podzim bývá ujímání spolehlivější, protože sázíte do ještě vyhřáté půdy dobře zásobené vodou. Rostliny jsou už bez listů, takže se nemusíte bát ani nadměrné ztráty vody vypařováním z listové plochy. V obou termínech dodržujte jedno pravidlo: kořeny musí směřovat dolů. Nikdy je násilím nerozprostírejte do plochy, zpomalíte tak ujímání rostliny.

Sazenice pěstované v kontejnerech lze vysazovat prakticky po celou sezonu, při výsadbě je nemusíte tolik redukovat.

Pozor, růže nikdy nesázejte do průvanu! Nejenže zde hrozí silné promrzání keře, ale snadno se tady šíří i mšice, které patří mezi nejčastější škůdce těchto okrasných rostlin.

Dusíku málo, fosforu a draslíku bohatě

Růže milují v půdě vápník, ale neobejdou se ani bez dalších prvků. Náročné jsou také na draslík a fosfor, které mají vliv na bohaté kvetení a pevnost pletiv. S dusíkatými hnojivy raději šetřete, podporují hlavně růst listů. Růžím prospěje i starý hnůj, který se používá na podzim jako ochrana před vymrznutím. Na trhu stejně tak seženete speciální přípravky pro tyto květiny, které se aplikují ve dvou dávkách – v březnu či dubnu a pak v červnu nebo o měsíc později. Při výsadbě se naopak nedoporučuje dávat ke kořenům čerstvý hnůj, růže pak trpí houbovými chorobami. Mnohem lepší variantou je kompost nebo rovnou použijte minerální hnojivo určené pro růže.

Množení

Pokud si chcete vlastní růže namnožit, je opět třeba vědět, o jaký typ jde. Jestliže si tím nejste jisti, mnohé poznáte ze způsobu růstu. Některé trsnaté rostliny lze dělit jako trvalky, botanické druhy lze vysévat. Tento způsob se používá také při pěstování planých růží jako podnoží pro očkování zahradních kultivarů. Keřové lze množit hřížením nebo dřevnatými či zelenými řízky.

Na ven i do interiéru

Růže byly, jsou a budou v zahradě dominantní rostlinou, která na sebe v době květu poutá veškerou pozornost. Hodí se na velké i malé pozemky, neboť některé mohou vytvořit atraktivní solitéru, půdopokryvné vyniknou nejvíce na ploše, stromkové lze vysadit i do nádob, miniaturní jsou oblíbené coby krátkodobá dekorace interiéru, ale porostou i v zahradě. Pnoucí růže mohou dosahovat mnohdy až impozantních rozměrů a používají se jako doplněk ovocných stromů, pergol a treláží. Využití najdou i druhy botanické neboli plané, rozhodně je nemusíte pasovat na pouhopouhé podnože. Zastoupeny mohou být i v zahradách přírodních a bylinkových, vždyť právě některé z těchto růží se používají pro své léčivé vlastnosti.

Parfémy a bylinkové čaje

Okvětní plátky růží jsou pokryté jemnými chloupky, které jim dávají hedvábný povrch. V sušené podobě se přidávají dokonce do ručně vyráběného papíru. Jsou také nepostradatelnou surovinou při výrobě parfémů. Pokud si rádi vyrábíte vlastní vůně nebo interiérové osvěžovače, možná jste se setkali s růžovými vodami. Ty se vyrábějí metodou studené destilace a tvoří jednu z častých složek těchto vůní. Hydroláty neboli květové vody se vyrábějí především z růží se specifickou vůní. Jako základ pro parfém tak můžete použít třeba vodu z růže stolisté a damašské. Dodavatelskou zemí bývá často Francie, která růže k tomuto účelu pěstuje ve velkém a mnohdy i v biokvalitě.

Květy i plody nazývané jako šípky nacházejí uplatnění v léčitelství. Zvláště plody obsahují celou řadu látek, včetně ohromného množství vitaminu C, které oceníte při léčbě chřipky a nachlazení.

Jak na řez růží?

Péče o růže má svá specifika, i co se řezu týče. Je třeba brát v úvahu hlavně způsob růstu, stříhání se tak může u jednotlivých skupin výrazně lišit. Provádí se nejčastěji na jaře, tedy v době, kdy už nehrozí výrazný pokles teplot. Někdy je nutné růži ošetřit i během léta. Snažte se vždy o udržení otevřené korunky, která musí zůstat dobře přístupná pro světlo i vzduch, jinak se zvyšuje riziko, že květiny napadnou choroby a škůdci. Větve a výhony řežte vždy na pupen jdoucí ven z korunky. Postupně odstraňujte staré dřevo, které pak nahradí mladé výhony.

TIP redakce

Pokud si uděláte výlet do anglické zahrady v Kiftsgate, určitě si s sebou domů přivezte exemplář gigantické pnoucí růže (Rosa filipes ´Kiftsgate´), která dorůstá do obdivuhodné výšky šesti metrů. Ačkoli drobné bílé květy nepůsobí samy o sobě nijak zajímavě, na rostlině jich najdete stovky.

Modré růže

Ačkoli modré růže vidíte v květinářstvích poměrně často, jde o vzácnost. A novinku. Podařilo se je vypěstovat po namáhavém výzkumu japonským genetikům ve spolupráci s australskými biotechnology před deseti lety. Odrůda Applause vznikla vnesením genu odpovídajícího za syntézu delphinidinu, modrého barviva, který vědci extrahovali z macešek. Tyto unikátní květy je zatím možné pořídit pouze ve vybraných květinářstvích v zahraničí.

Modré růže, které koupíte v tuzemsku, jsou barvené. Používají se k tomu bílé nebo krémové druhy, které se hned po sklizni dávají do modré lázně – konce stonků jsou ponořeny do speciálního roztoku s barvivem, které putuje cévním systémem rostliny až do listů a květů.

Druhy a odrůdy, které seženete i na českém trhu

Růže mnohokvětá (Rosa multiflora) – až pět metrů vysoký keř s čistě bílými květy v bohatém uskupení. Tento druh je oblíbený také ve floristice, ve které se používají hlavně větvičky s drobnými šípky. Jde o botanický druh.

Růže Hugova (Rosa hugonis) – druh botanické růže, rozkladitý keř měří kolem dvou metrů a jsou pro něj typické svítivě žluté jednoduché květy. Ideální druh pro osázení svahů a pro přírodní části zahrad s dostatkem místa.

Gloria Dei – čajohybrid vyšlechtěný v roce 1945, dorůstá maximálně dvoumetrové výšky. Má zlatožluté květy s růžovým okrajem, které se barevně mění.

Alain – polyantka s plnými červenými květy a vzrůstem padesát až šedesát centimetrů. Tato bohatě větvená růže byla vyšlechtěna v roce 1946.

Baby Masquerade – miniaturní růže s duhově zbarvenými květy, jejichž barva se postupně mění od čistě žluté na počátku až po růžovou. Jde o trpasličí druh vysoký pouhých 35 centimetrů.

Camelot – floribunda vyšlechtěná v roce 1964. Dorůstá výšky sedmdesát centimetrů, květy v lososově růžové barvě mohou mít průměr až deset centimetrů.

Diamond Jubilee – sedmdesáticentimetrový čajohybrid s velkými květy ve smetanově bílé barvě s květy, které mají průměr okolo 15 centimetrů.

Růže stolistá (Rosa centifolia) – této historické růži se říká také stolístka. Je to metrový rozložitý keř s převisajícími větvemi. Bílé až tmavě červené květy se objevují od června do srpna.

Matador – půdopokryvná růže s červenými jednoduchými květy ideální pro velkoplošnou výsadbu, doporučuje se dávat pět keříků na metr čtvereční.

Crown Princess Margareta – metr a půl vysoká anglická růže skupiny David Austin s plnými květy v meruňkové barvě. Ideální kultivar do trvalkových záhonů se zajímavou ovocnou vůní.

The Alnwick Rose – anglická růže Davida Austina s plnými světle růžovými květy kvete od jara do prvních mrazů a dorůstá výšky nad jeden metr.

Cardinal de Richelieu – sadová růže ze skupiny Gallica hybrid. Dorůstá výšky metr a půl a jsou pro ni typické tmavě fialové květy kulovitého tvaru s výraznou vůní.

Golden Years – devadesát centimetrů vysoká floribunda se svítivě žlutými plnými květy se čtyřiceti okvětními plátky.

Abracadabra – pro některé odrůdy růží je typický květ se světlým žíháním, což platí pro tyto keřové růže ze skupiny Kordes. Dorůstají výšky necelého metru, mají poloplné květy v červené barvě s bílým melírem.

Novalis – keřová růže ze skupiny Kordes byla vyšlechtěná roku 2010 s poloplnými květy v lila odstínu. Dorůstá výšky osmdesát centimetrů.

Lucie Peukertová, foto autorka, profimedia.cz a Shutterstock