Malý městský dvůr se brilantně proměnil ve stále kvetoucí zahradu

Stará městská výstavba nejednou ukrývá různá atria a dvory, které se ne vždy mohou chlubit atraktivním stavem. Inspiraci, jak by taková místa mohla vypadat, nabízí návštěva, na kterou vás vezmeme tentokrát. Po tom, co dům prošel rekonstrukcí a do dvou místností v přízemí s velkými zaskleními se nastěhoval zahradní ateliér Partero, nastaly převratné změny i venku a vznikla nádherná zahrada.

Zeď nakonec posloužila

Na tvorbě zahrádky se od začátku doslova vlastnoručně podílel nejen šéf ateliéru, ale i všichni kolegové. Původní malý hospodářský domek, jehož zadní stěna stála na hranici pozemku, zbourali, přičemž zmíněnou stěnu ponechali jako zeď. Protože se ukázala jako nestabilní a její část se zhroutila, zpevnili ji a opětovně dostavěli z popadaných cihel do původní výšky.

Neformální výsadba zprostředkovává pocit uvolněnosti a přirozenosti. I za naoko náhodným řešením se ukrývá promyšlený koncept. Rostliny na sebe navazují nebo se doplňují svým charakterem či barevně, tak jako je to i u bílých plamenek a růžové sasanky japonské. Zdroj: Atelier Partero

Nyní tvoří hranici, jakýsi vizuální předěl, a zároveň slouží jako atraktivní pozadí pro rostliny. Navíc je součástí minulosti místa, kde je zahrada. Zbytky zdiva a nepěkné zpevněné plochy z rozpraskaného litého betonu nechali odvézt. Zarovnání terénu vyžadovalo dovézt ornici. Nákladní auto se však na dvůr nedostalo, a tak nezbylo nic jiného než vyhrnout si rukávy a půdu navozit kolečkem.

Zahrada a ochrana soukromí

Velkou nevýhodou malých městských dvorů a zahrádek je, že vždy na ně má někdo z nějaké strany výhled. Přímým pohledům v úrovni terénu zabránila cihlová zeď, ale stále bylo v okolních domech dost oken v poschodích, odkud bylo vidět všechno dění „jako na dlani“.

Různorodost, která zde má hlavní slovo, navozuje pocit, že prostor je o dost větší než 70 m². Tato skutečnost vždy překvapí i všechny návštěvy,“ zahradní architekt Jakub Finger, Atelier Partero.

Zahradní architekt Jakub Finger z ateliéru Partero proto přišel (vzhledem k velikosti plochy) s poměrně odvážným řešením a nedaleko zdi vysadil stromy – tři borovice. Volba druhu, jak vysvětluje, přitom nebyla vůbec náhodná: „Borovice jsou z jehličnanů nejméně husté, mají vzdušné koruny. Nevznikne tu příliš tmavý stín, což by mohlo být pro rostliny i interiér domu neúnosné. Jejich výšku bude možné v budoucnosti korigovat řezem.“

Zahrada má sice malou plochu, ale jednoduché řešení

„Na prostor jsme měli od začátku jednoduché provozní požadavky, a to možnost venkovního posezení na zpevněné ploše, žádný trávník vyžadující intenzivní údržbu, ukrytý kompostér a místo na skladování nářadí a květináčů,“ vzpomíná Jakub. Po zarovnání terénu pomocí navozené ornice a vysazení stromů se zahradní architekti pustili do budování zpevněných ploch.

Zahrada působí uklidňujícím a komfortním dojmem. Zdroj: Atelier Partero

Hned u domu vytvořili malou terasu se sezením, která je však dostatečně velká, aby se sem vešlo více než sedm lidí, a chodníček vedoucí ke zdi. U něho se nachází kompostér a zahradní nářadí, jednoduše takový malý „sklad“ pod stromy.

Základ výsadeb – řízený chaos

Posledním krokem pracovní mozaiky byla výsadba rostlin. Pod borovice je kostra ze vždyzelených zimostrázů, které tvoří základ zimní podoby zahrady. Jsou stříhány do volných nepravidelných tvarů a celkem úspěšně zakrývají část pod zdivem, vyhrazenou pro kompostér a skladování nářadí.

Mohutná vistárie je pastvou pro oči i hmyz brzy na jaře. Šplhá se i po staré původní lampě, skvěle dotvářející řešení spojující minulost se současností. Zdroj: Atelier Partero

„Trávník tu opravdu nebyl potřebný, a proto zbytek dvoru patří už jen rostlinám. Zahrada byla komponována spontánně bez použití plánu vysazování, ale přemýšlelo se o ní tak, aby finální vzhled a funkce splňovaly zamýšlené nároky. Něco z rostlin jsou přebytky od známých, něco jsme přikoupili. Výsledek je neformální. Říkáme mu náš veselý záhon. Pravda je, že od jara až do podzimu zde stále něco kvete. Cibuloviny se střídají s jarními trvalkami, travami, boční zdi patří popínavým růžím a sousedově vistárii, která se jednoho dne objevila a už zůstala.“

Dále dodává: „Stále se měnící zahradní obraz je působivý i z interiéru skrz dvě velká zasklení, takže na dvorek není nutné vstoupit, abyste si ho prohlédli, což je velmi fajn zejména v dešti nebo v zimě. Zahrádku si užíváme nejčastěji při obědě, tehdy často komentujeme různé atmosférické a přírodní jevy. Motýli či jiný hmyz, ptáci i toulavé kočky z okolí – všichni se u nás zastavují na návštěvě. Je to tu zkrátka svět jako z japonské novely. Dvorek, kde se děje všechno a nic…“

Jak dosáhnout celistvého rostlinného společenství?

Ve výsledku zahrada působí harmonicky a příjemně. Nestačí však vysázet, co přijde pod ruku. Aby se zabránilo vzniku nesourodých výsadeb, většinou slyšíme od odborníků dvě doporučení. První: od jednoho druhu vysadit vedle sebe tři, pět, případně i více kusů, čímž se vytvoří malé plošky.

Těsně u zdi vznikl i menší „sklad“ na zahradní náčiní, je zde umístěn kompostér a příležitostně se tu najdou i rostliny připravené k realizaci. Vysazené rostlinstvo tento „sklad“ částečně zakrývá a částečně přiznává. O zahradu se starají členové týmu ateliéru – podle času a chuti. Zálivka je ruční a v teplém městském prostředí i opravdu nutná. Zdroj: Atelier Partero

Druhé: výsadbu některých rostlin je třeba zopakovat na několika místech, což prostor sjednocuje. Zde je však rostlinné společenství poskládané z množství druhů často po jednom kuse, navzdory tomu působí přirozeně a celistvě. Jak toho dosáhnout?

Jakub radí: „Dřeviny a byliny v tomto případě na sebe navazují svým charakterem, například tvarem, strukturou, způsobem kvetení, případně se adekvátně doplňují.“ Jisté je, že k dosažení harmonie v něčem, co na první pohled vypadá jako náhodný chaos, je nutná velmi dobrá znalost rostlin a též solidní dávka představivosti.

Fotogalerie

Text: Monika Felixová
Foto: Atelier Partero
Zdroj: časopis HOME