Zahrada znovuobjevených radostí
Zahrada, která nám tentokrát pohostinně otevřela svá pomyslná vrátka k návštěvě, byla dříve poměrně tuctová. Podobných byste našli po republice určitě více. Dospěla však do fáze, která vyžadovala změnu – a ta odstartovala rozsáhlejší obnovu.Původní […]
Zahrada, která nám tentokrát pohostinně otevřela svá pomyslná vrátka k návštěvě, byla dříve poměrně tuctová. Podobných byste našli po republice určitě více. Dospěla však do fáze, která vyžadovala změnu – a ta odstartovala rozsáhlejší obnovu.
Původní výsadba Zahrada vznikla v devadesátých letech minulého století ve stylu, který byl pro tehdejší dobu typický a objevuje se i dnes. Výsadba byla provedena po obvodu celé zahrady, přičemž přesně kopírovala linie plotu. Pro založení zahrady byly až na drobné výjimky použity zejména stálezelené, převážně jehličnaté rostliny a na zahradě tak nalezly domov desítky tújí, cypřišků, smrků, jalovců, tisů a jedlí. Tyto rostliny byly vysazeny v hustém sponu, někdy až dvě či tři rostliny na běžný metr.Daň za soukromí V prvních letech zahrada poskytovala majitelům radost – jejich přání získat soukromí bylo splněno. Až později se ukázalo, že daň za soukromí byla příliš velká. Vzájemně si konkurující jehličnany začaly intenzivně růst, takže zelená stěna byla najednou vzhledem k proporcím zahrady nepřiměřeně vysoká. Zpočátku něžné túje a další druhy jehličnanů vytvořily hustou stěnu, která sice zabezpečovala soukromí, ale ostatní funkce, které by měla zahrada plnit, zcela ustoupily stranou. Vysoké jehličnany začaly na zahradu vrhat dlouhé stíny a při pohledu z okna si majitelé postupně uvědomili, že je skoro jedno, jestli je duben, červen nebo říjen, protože vzhled zahrady zůstával víceméně stejný. A hlavně – zahrada přestala být místem, které by si rodina plnohodnotně užívala.Prosvětlení porostuŘešení nevypadalo složitě. Bylo jasné, že zahrada vyžaduje prosvětlení a některé rostliny musejí ze zahrady pryč. Zdálo se to jednoduché, ale vše nakonec dopadlo jinak. Stačilo totiž odstranit první dřevinu, aby se zjistilo, že kvůli extrémně hustému sponu byly jehličnany v místech, kde se vzájemně dotýkaly, zcela proschlé. Kdyby na jejich místě rostly běžné listnáče, pravděpodobně by v dolních partiích opět vyrašily a poškozená místa by tak mohla zregenerovat. U jehličnanů, až na malé výjimky, tato možnost ale neexistuje.Likvidační verdiktNezbývalo nic jiného než zlikvidovat všechny, respektive skoro všechny rostliny z původní výsadby (kromě udržovaných živých plotů). Tomuto verdiktu se vyhnula jen impozantní borovice v hlavním záhonu, která zde rostla už před první výsadbou, a také katalpa, která byla moc krásná a vitální na to, aby musela zahradu opustit. Touha po změně byla ze strany rodiny tak silná, že informaci o nutné likvidaci většiny rostlin přijala velice pragmaticky. Členové rodiny k ní přistoupili tak akčně, že ani nestihly vzniknout fotografie původního stavu. Brzy po rozhodnutí byly staré rostliny zlikvidovány a vyvezeny a zahrada byla připravena na tvořivou etapu vedoucí k velkým a pozitivním změnám.Nové uspořádáníDalší úpravy se týkaly tří důležitých částí zahrady a jedné okrajové. Vše podstatné se začalo dít ve druhé polovině roku 2011. Ani nyní, kdy vzniká tento text, není zahrada stále ještě úplně hotová – zbývá realizovat poslední malou etapu. Ostatní upravené záhony se svým novým obsahem výrazně liší, ale celkově je spojuje podobné provedení, vzdušnost a proměnlivost v jednotlivých ročních obdobích.V kropenatém stínuPřed rekonstrukcí byla terasa z jedné strany úplně zarostlá směsí jehličnanů. Nyní zde stojí malý vodní prvek, který imituje lesní studánku, a prostor navazující na terasu opravdu trochu připomíná lesní zahradu. Jsou zde vysazeny stínomilné trávy, kapradiny a v pozadí asijské javory. Také tu nově rostou hortenzie, pierisy, dřevité třezalky s okrasnými plody, několik typů půdopokryvných dřevin a trvalek. Na místě, kam dopadá více slunečních paprsků, vyrůstá nový dřín japonský (Cornus kousa). V podrostu jsou vysazeny jarní cibuloviny, protože katalpa, která záhon z velké části zastiňuje, raší později, čímž je cibulovinám zabezpečen dostatečný přísun světla. Trvalkový záhon Další záhon využívá tmavého pozadí živého plotu z tújí, který na zahradě zůstal z původní výsadby. Popisovaný záhon je ze všech obnovovaných částí zahrady nejmenší a je koncipovaný tak, aby nejvíce vynikl v druhé polovině léta a na začátku podzimu. Pro jeho založení byly zvoleny rostliny, jejichž pastelové barvy jsou vidět i při pozorování zdálky. Současně nad okázalostí zvítězila jednoduchost a tradiční sortiment osvědčených druhů, jako jsou astry, třapatky, kakosty a plamenky.Proměnlivé vřesovištěV centrální části zahrady, v bezprostřední blízkosti domu se nachází vřesoviště. Na jeho místě stála trojice sloupovitých jalovců, které celkem úspěšně bránily pohledům zvenčí, ale rozbíjely pohled na dům. Vřesoviště umožnilo dostat do zahrady pestrost a proměnlivost a přitom nebrání domu vyniknout. Je tu vysazeno několik dřevin, které jsou efektní zejména na podzim a v zimě, například zakrslý a velice kompaktní dub bahenní (Quercus palustris ‚Green Dwarf‘) nebo vzácný a zvláště na podzim a v zimě krásný javor šedý (Acer griseum) původem z Číny. Na okraji vřesoviště byla vysazena bříza himálajská (Betula utilis var. jacquemontii). Ze dřevin stojí za zmínku ještě několik odrůd zakrslých jehličnanů a pár kusů tzv. kanadských borůvek, které jsou důkazem, že krása a užitek mohou být v souladu.Práce a souvislostiObnova navštívené zahrady byla dobrým počinem. Majitelé se na všech změnách sami fyzicky podíleli a při práci pochopili souvislosti a pravidla zahradničení, což není málo. Vysazené rostliny pro ně nyní nepředstavují jen jakési věci, které na zahradu dovezl někdo cizí. Jsou to jejich rostliny, které si sami vysázeli a o které sami pečují, které jim dělají radost ve všech ročních obdobích a které jim pomohly znovuobjevit krásu a radost ze zahradničení.FOTO A ČÁSTEČNÁ REALIZACE: AUTORZahrada znovuobjevených radostí
Kategorie:
Zahrada
Sdílejte článek