Zahradnické zajímavosti

Rostliny patří nejen k nejúchvatnějším živoucím strukturám naší planety, ale také k nevyčerpatelnému zdroji různých perliček, rarit a zvláštností. Seznamte se s některými z nich.

Tropická krasavice

Tropická krasavice
Makablos, tabangau nebo banaba – to všechno jsou místní názvy dřeviny, která nese vědecké jméno Lagerstroemia. Tento velký keř či menší strom pochází z tropických oblastí střední a východní Asie a vyznačuje se působivými květy, které rozkvétají na letorostech obvykle v bohatých soukvětích. Právě kvůli nim se tato rostlina rozšířila do různých oblastí světa, kde se pěstuje jako okrasná dřevina. Krásné má ale nejen květy, rostlina je dekorativní i v bezlistém stavu v období mimo vegetaci. Zejména v její vlasti na ni pohlížejí lidé s obdivem a nadějí. Lagerstroemia má totiž na lidský organismus řadu účinků a využívá se i při léčbě různých onemocnění, například jako prostředek snižující hladinu cukru v krvi. Cennou surovinou je i dřevo tohoto stromu, které je velice pevné a dlouhověké a vyráběly se z něj třeba železniční pražce, nábytek nebo extra pevné součástky při výrobě kol a vozů.

Kiwi nejen k jídlu
Plody popínavé dřeviny Actinidia chinensis znáte pod obchodním názvem kiwi. Jak napovídá druhový název, tato bujně rostoucí liána pochází z Číny, kde se pěstuje už minimálně 300 let a je tam známo více než 400 odrůd. Od začátku 20. století se pěstuje i na Novém Zélandu, který také rostlině dal marketingově úspěšné obchodní jméno – kiwi – na počest novozélandského národního ptáka. Komerčně se actinidie pěstuje na Novém Zélandu od 70. let 20. století. Největším světovým producentem tohoto ovoce je však Itálie. Plody kiwi obsahují vysoké množství vitaminu C a jsou předmětem vědeckých výzkumů. Je totiž pravděpodobné, že některé látky obsažené v rostlině slouží k prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Některé zdroje také uvádějí, že odvar z listů této rostliny se používá při léčbě svrabu u psů a z větviček, které se vloží do horkého popela, je možné získat ucelené kousky kůry, které slouží jako vnější obal pro výrobu tužek.

Dvě tváře jedné rostliny
Bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) patří v některých oblastech naší republiky k nejúpornějším plevelům zahrad a parků. Tato rostlina z čeledi miříkovitých se totiž vyznačuje mimořádnou vitalitou a ve vlhkých půdách roste tak dobře, že ostatní rostliny mají jen malou šanci se vedle ní prosadit. Základní druh bršlice byl zejména ve středověku považován za poměrně cennou léčivou a potravinářskou rostlinu. Pro tyto účely se bršlice dokonce pěstovala, neboť se věřilo, že pomáhá proti revmatismu, nemocem močového měchýře a střevním problémům. Listy bršlice se dokonce používaly i zevně jako obklad na popáleniny nebo bolestivé bodnutí hmyzem. Vedle původního druhu existuje ještě pestrolistá forma bršlice (A. podagraria ‚Variegata‘), která se pěstuje jako okrasná rostlina. Roste o něco pomaleji než botanický druh, takže je snadnější udržet ji pod kontrolou. Využívá se jako půdopokryvná rostlina polostinných lokalit, kde dobře vypadá a zároveň chrání půdu proti erozi.

Stromy ve městě

Stromy ve městě
O stromech se často říká, že jsou zelenými plícemi měst. Jde o výstižné přirovnání, protože kromě toho, že jsou stromy krásné, fungují také jako prachový filtr. Čím větší jsou jejich listy, tím větší je účinnost jejich filtrace a jeden hektar parku se vzrostlými listnatými stromy dokáže za jedno vegetační období pochytat až 70 tun polétavého prachu. Ještě významnější je ale schopnost stromů ovlivňovat mikroklimatické poměry ve městě. Stín stromů je totiž mnohem příjemnější než stín neživých předmětů. Může za to schopnost stromů spotřebovat přijatou sluneční energii a využívat ji pro vlastní potřebu. Zdravý a dobře zalitý strom odpaří za den až 80 litrů vody, čímž zvlhčuje a ochlazuje vzduch ve svém bezprostředním okolí. Studený vzduch je těžší a klesá níže, zatímco horký vzduch stoupá nahoru nad koruny stromů. Strom je tak bez přehánění funkční klimatizační jednotkou, která pracuje v tichosti a bez ekologické zátěže životního prostředí.

Venkovní ibišek
Podle jména byste mohli usuzovat, že ibišek syrský (Hibiscus syriacus) pochází ze Sýrie. Není to ale pravda. Jeho domovinou je východní Asie – divoce roste v Indii, Číně a v Koreji. Korejci ho navíc považují za svou národní rostlinu, pravděpodobně díky jeho vytrvalosti a bohatému kvetení. Jednotlivé květy totiž sice vydrží jen krátkou dobu, ale jak staré odkvétají, přirozeně je nahrazují květy nové. Jediná rostlina tak může vyprodukovat až dva tisíce květů za jedinou vegetační sezonu. Proto dali Korejci rostlině jméno mugunghwa, což ve volném překladu znamená věčný květ, který nikdy nezmizí. Mimořádný vztah Korejců k této kvetoucí dřevině má i silné historické kořeny – pěstují ho už minimálně 1400 let.

FOTO: AUTOR

Zahradnické zajímavosti